Kdo po listopadových volbách usedne do křesla v Oválné pracovně Bílého domu a stane se na následující čtyři roky nejvlivnějším představitelem Západu? Na co Kamala Harris a Donald Trump sázejí především? Co jsou jejich nejsilnější zbraně? Zkusme si na tyhle otázky odpovědět jasně a bez emocí.
Každý občan USA, který je zároveň pravověrným katolíkem, musí nyní být značně rozpolcený. Papež František totiž označil názory, které hlásají oba prezidentští kandidáti, za „nelidské“. Republikána Donalda Trumpa zkritizoval za to, že chce deportovat velké počty imigrantů - a to je hřích. Demokratku Kamalu Harris zase tepal kvůli tomu, že podporuje právo žen na umělé přerušení těhotenství - a to je také hřích. Koho ale vybrat, když ani jeden z nich není podle Svatého otce optimální volbou? Těžko říct, jak 63 milionů amerických katolíků, kteří představují celých 22 procent populace USA, toto dilema nakonec vyřeší. Většina z nich ale určitě bude v souvislosti s tím či oním kandidátem zvažovat více věcí než jen postoj k nelegální imigraci nebo potratům.
Kouzlo osobnosti? Spíš kult...
Kandidát Republikánské strany Donald Trump je lhář, usvědčený podvodník a bezskrupulózní manipulátor. To jsou fakta, která prostě nelze zpochybnit. Jak je tedy možné, že získal podporu tak obrovského počtu lidí?
V první řadě je třeba uznat, že je opravdu velmi charismatický řečník. Jeho přímý, neformální a emotivní styl mluvy se diametrálně liší od škrobeného projevu ostatních amerických politiků a umožnil mu navázat skutečně pevné spojení s obrovskými masami lidí.
Za druhé dokázal využít frustrace části americké společnosti, zejména střední třídy a dělníků, kteří se cítí přehlížení vládnoucí elitou. Jeho populistická rétorika namířená proti elitám je pak vodou na mlýn všech, kteří volají po radikálních změnách systému. Této skupině voličů - i když nejen jí - je Trump sympatický také proto, že dokáže pohotově jednat a že se nebojí dělat kontroverzní rozhodnutí. A do třetice má za sebou dlouhou a úspěšnou kariéru v byznysu, což se rozhodně počítá. Zvlášť v Americe. Nejen jeho příznivci, ale lidé obecně ho zkrátka vnímají jako schopného manažera, který rozumí ekonomice, pracovnímu trhu a investicím.
Navenek snědá, uvnitř bílá
Ve srovnání s Trumpem působí kandidátka demokratů Kamala Harris racionálněji a seriózněji. Také ona je velmi výřečná, ovšem své názory formuluje mnohem jasněji než Trump. A hlavně - nelže (tedy aspoň ne moc) a nevymýšlí si. To bylo zcela zřejmé během televizní debaty 10. září, kdy svého protivníka doslova roznesla na kopytech. Dokáže obratně argumentovat, přičemž tuhle dovednost vybrousila během dlouhých let své právnické praxe. Jako právnička to dotáhla dokonce až na post generální prokurátorky státu Kalifornie.
Její hluboké znalosti justice a amerického právního systému ji favorizují v bedlivě sledovaných tématech, jako je reforma trestního práva, rovnost před zákonem a práva menšin. Navíc vyzývá k reformám v oblasti zdravotní péče a vzdělávání, což jí umožňuje oslovit i progresivní voliče.
Její velkou výhodou je také fakt, že je zároveň žena, Indka a černoška. Mnoho lidí si totiž myslí, že díky tomu bude rozumět specifickým problémům žen a etnických menšin. To je ovšem dost zjednodušený závěr. Kandidátka Demokratické strany je totiž ve své podstatě typickou příslušnici vyšší střední třídy. Přestože není běloška, pochází z dobrých socio-ekonomických poměrů. Její rodiče, ačkoli sami imigranti, se v USA velmi rychle integrovali a stali se uznávanými vědci. Harrisovi nikdy neřešili problémy obvykle spojované s rodinami z etnických menšin - tedy nezaměstnanost, drogy, chudobu a kriminalitu. Kamala patří k baptistům, což je dominantní vyznání anglosaských amerických elit, vystudovala dobré školy, vybudovala úžasnou kariéru… Ve své duši je vlastně možná „bělošštější“ než Donald Trump, blonďák se skotskými
a německými kořeny.
To podstatné…
Stejně jako během prezidentských voleb v roce 2020 i tentokrát je tématem číslo jedna ekonomika. Životní náklady a inflace rostou, což začíná pociťovat už i střední třída. A to je na pováženou, protože právě střední třída je oporou americké společnosti. Kamala Harris chce ekonomiku stimulovat investicemi do infrastruktury, podporou malých podniků, energetickou reformou a sociální politikou, která by zlepšila finanční situaci běžných Američanů. Trumpův plán pak stojí hlavně na deregulaci hospodářství, daňových škrtech a obchodních opatřeních, které mají efektivněji chránit americký trh. Druhé klíčové téma voleb představuje migrace, respektive imigrace, což je pochopitelné - jen loni přišel do USA zhruba milion imigrantů, většinou nelegálních. Jejich integrace je přitom stejně složitá jako u nás v Evropě. A zatímco Donald Trump prosazuje rozsáhlé deportace a posílení ochrany hranic, Kamala Harris chce problém řešit hlavně reformou imigračního systému, která zahrnuje výrazné posílení práv přistěhovalců.
Velmi výbušným polem je zdravotnictví. Kamala Harris zdůrazňuje, že je třeba udržet Obamacare (jinak také PPACA - federální zákon z roku 2010, který zvýšil dostupnost zdravotního pojištění i pro chudší vrstvy obyvatel) a prostřednictvím vládních peněz dále rozšiřovat dostupnost zdravotní péče. Donald Trump ale poukazuje na fakt, že takový systém je finančně neudržitelný. Proto obhajuje v USA tradiční tržně orientovaný systém, který je regulovaný především principy nabídky a poptávky.
No a pak je čtvrtá důležitá oblast, o které se hodně mluví, a to je zahraniční politika a národní bezpečnost. Ne že by tyhle otázky průměrného Američana zase tolik zajímaly, ale v jednom chce mít jasno: že USA jsou v bezpečí a že jsou pořád nejmocnější zemí na světě. V návaznosti na to se tedy aktuálně rozebírají především vztahy USA s Čínou a Ruskem a pak také situace v Evropě. Jak by vypadala zahraniční politika Donalda Trumpa, to je patrné z jeho prezidentování v letech 2017-2021. V duchu hesla „America First“ by znovu začal vyvíjet tlak na Čínu, aby zpomalil nárůst jejího globálního vlivu. Ve vztahu k Rusku by sice oficiálně přitvrdil, ale v podstatě by vyšel vstříc ruským zájmům a tlačil by na ukončení rusko-ukrajinské války s tím, že Ukrajina musí akceptovat ztrátu ruskojazyčných oblastí kolem Azovského moře na východě země. Pokud jde o vztahy s Evropou a NATO, znovu by apeloval na to, že Evropané si musejí svou bezpečnost zajistit hlavně sami a nespoléhat na americkou vojenskou podporu. A co vize Kamaly Harris? V podstatě jde o pokračování kurzu prezidenta Joe Bidena. Podle toho by USA měly omezovat globální a ekonomický vliv Číny, ovšem nesmí při tom dojít k přímé konfrontaci. S Ruskem se Kamala kamarádit nehodlá, podporuje protiruské sankce i bojující Ukrajinu. Více na evropský Západ pak hodlá prohlubovat svá tradiční spojenectví se zeměmi EU a kooperaci v rámci NATO.
… a to podstatnější
Kromě čtyř uvedených „hlavních“ oblastí jsou tu další žhavá témata, která mohou ovlivnit preference voličů - klimatická změna, potratová politika, podpora zaměstnanosti, násilná trestná činnost… Jejich relevance v těchto volbách roste s tím, jak moc jsou významná pro ten který stát. Budou to ale opravdu konkrétní témata, respektive to, jak se k nim Trump nebo Harris staví, co nakonec rozhodne? Zřejmě ne. V posledních deseti letech je jasně patrný trend, kdy americké prezidentské volby nevyhrává ten s lepším programem, ale ten, kdo má lepší PR, kdo je aktivnější na sociálních sítích a kdo umí udělat lepší show. Kdo je v tomto bodě vítězem, je nasnadě.
O VOLBÁCH
Letošní volby prezidenta USA jsou šedesátými v historii. Jsou naplánovány na úterý 5. listopadu 2024, zvolený kandidát se ujme úřadu 20. ledna 2025.
Prezidentský mandát původně obhajoval Joe Biden. V červenci se ale vzdal nominace a podpořil Kamalu Harris. Ta se tak stala prvním nominantem od Huberta Humphreye v roce 2020, který neprošel primárkami, a prvním demokratickým nominantem ze západu USA. Za spolukandidáta si vybrala minnesotského guvernéra Tima Walze.
Bidenův předchůdce v prezidentském úřadu, republikán Donald Trump, se po porážce
v roce 2020 uchází o znovuzvolení na druhé nenavazující období. Za spolukandidáta si zvolil ohijského senátora J. D. Vance.
Prezidentské volby se budou konat v témže termínu jako volby do jedné třetiny Senátu, Sněmovny reprezentantů, zákonodárných sborů unijních států a volba guvernérů v jedenácti státech Unie a teritoriích Americké Samoy a Portoriku.
Volby jsou nepřímé, voliči odevzdávají hlasy pro kandidátní listinu členů sboru volitelů; tito volitelé pak přímo volí prezidenta a viceprezidenta.
