K severnímu kůru Svatovítské katedrály na Pražském hradě stoupám vysoko po úzkých schodech a najednou se mi otevírá loď katedrály i s jejími gotickými oblouky. Dómský varhaník Josef Kšica, ředitel kůru, usedá k hracímu stolu, odkud se ovládají píšťaly varhan, a jeho prsty tančí po klávesnici.
Děkuji za neskutečný zážitek, na který se nedá zapomenout. Co vlastně obnáší funkce ředitele kůru?
To je terminus technicus, v době baroka se takovému člověku říkalo regenschori. Jsem varhaník, můj nástroj má čtyři a půl tisíce píšťal a osmapadesát rejstříků. Na starosti mám Pražský katedrální sbor, který čítá kolem pětadvaceti až čtyřiceti členů. Pamatuji ale, že při setkání několika sborů se v katedrále sešlo i tři sta padesát zpěváků a společně jsme si zahráli Lužanskou mši D dur Antonína Dvořáka. Přítomen zde byl primas francouzský, arcibiskup pařížský kardinál Vingt-Trois. Hrál jsem ale i na mších a koncertech v různých částech světa.
Ve Svatovítské katedrále působíte sám?
Metropolitní kapitula u sv. Víta v Praze vybrala na konci roku 2023 na základě konkurzu varhaníka prof. Ondřeje Valentu, nyní hudebního ředitele. Od 2. ledna 2024 působíme na svatovítském kůru dva varhaníci.
Skládáte si hudbu sám?
Nic neopisuji. Komponuji hudbu příležitostnou, potřebnou k liturgii do nešpor, různé fanfáry pro oslavu tohoto krásného duchovního místa. Nádherně zde znějí dechové nástroje spolu s varhany, zvony i tympány. Všechny tyto nástroje mají totiž oslavný charakter. Společně jsme zde před pár lety nahráli s Josefem Zámečníkem, který hraje i báječně na andělskou trubku, album Zvěstování.
Ani ne před rokem jsem dělala rozhovor s kardinálem Dominikem Dukou. Jak na něj vzpomínáte? Byl to dobrý parťák?
Ano, pan kardinál Dominik byl výjimečný, charismatický člověk. Takových se rodí na světě během staletí velmi málo. Byl to muž encyklopedických znalostí. Dokázal spojovat lid, vážil si jednotlivého člověka. Dokázal projevit názor, i když byl někdy lidem nepříjemný, ale pravdivý. Byl to světový člověk.
Je pravda, že byl hlavním iniciátorem a podporovatelem projektu nových varhan pro katedrálu sv. Víta?
Ano, je štěstím pro současné a budoucí generace, že se objevil v čele české římskokatolické církve kardinál Dominik Duka OP a na nové varhany „slyšel“ a bezvýhradně tento projekt od počátku podporoval. Celý národ se zúčastnil střádání finančních prostředků na základě adopcí a odkoupení jednotlivých píšťal. I já si na nové varhany zahrál. Jsem velmi spokojený a těším se, až bude v katedrále pět tisíc a více poutníků a ocení ten velkolepě projektovaný nástroj. Má šest a půl tisíce píšťal a sto dvacet dva rejstříků, čtyři manuály, a nakonec pojízdný hrací stůl, parkující v transeptu katedrály, v prostoru mezi hudebním kůrem a Zlatou bránou.
Nové monumentální varhany, navržené španělským varhanářem Gerhardem Grenzingem, budou slavnostně uvedeny do provozu 15. června. Jak tato akce bude probíhat?
V ten den v 17 hodin v katedrále sv. Víta začne Mše svatá se svěcením nových varhan. Hrát bude sedm varhaníků, orchestr České filharmonie a zpívat bude velký sbor, několik spojených pražských chrámových sborů s dirigentem Robertem Kružíkem. Intronizační bohoslužbu se svěcením varhan budou celebrovat nový pražský arcibiskup Stanislav Přibyl a emeritní arcibiskup Jan Graubner. Počítá se s velmi velkým množstvím poutníků. Slovo Boží, hudba Boží, mysterium Boží, průvody, a to vše ve vzájemné harmonii a souladu. Vše dohromady je celková krása liturgie.
Kdy poprvé zvuk varhan pronikl k vaší duši? Bylo to už v dětství?
Dětství jsem prožil na Vysočině, spolu se dvěma mladšími sestrami. A hudba patřila k mému životu odmalička. Tatínek byl venkovský učitel a sbormistr, maminka se věnovala rodině. Moje dětství bylo nádherné, chodili jsme do přírody, do lesa, pouštět draky. S tatínkem jsme také pouštěli velký horkovzdušný nafukovací balon. Otec vedl vesnické divadlo, nastudoval třeba Babičku od Boženy Němcové. Psala se 50. léta a byla těžká doba, ale přesto jsme chodili do kostela. Strýc byl katolický farář, a právě u něj v kostele mě poprvé posadili za varhany. Na ten okamžik nikdy nezapomenu, už tenkrát jsem cítil, že to je moje místo. Bylo mi pouhých osm let…
Má některý z vašich synů nadání po vás?
Každý z mých synů má nadání pro hudbu, ale varhaníkem, a to velmi schopným, se stal nejstarší Přemysl. Ten vystudoval v Německu varhany, improvizaci i dirigování a hrál se mnou v katedrále dvaadvacet let. Prostřední syn Jan pracuje v posilovně a věnuje se boxu. Krásně zpívá. Nejmladší Pavel Josef studuje baryton na Hudební akademii ve Vídni. Všichni tři jsou dobře vychovaní a za to vděčím hlavně své manželce Pavle, která je velmi hudebně nadaná a v synech zanechala výraznou hudební stopu. Je také výbornou pěveckou pedagožkou.
Kde jste se poznali?
Manželku jsem poznal na kůru, studovala tehdy vysokou zemědělskou školu a krásně zpívala. Já hrál na varhany a zamiloval jsem se do ní. Hned jsem poznal, že je to žena pro mě. To víte, nic nebylo jednoduché, lásku jsme si museli uhájit a celý život jsme spolu. Mít rodinu, vychovávat děti – to je také zkouška a v té nám vždy pomáhalo Desatero božích přikázání.
Jaké to je, bydlet nedaleko Pražského hradu?
Nádherné! Bydlíme na Pohořelci, a když jsem chodil v neděli ráno hrát do katedrály na mši, nepotkal jsem nikde ani živáčka. Procházel jsem se, míjel Loretu, kostel panny Marie Andělské, Kapucínský klášter, Černínský palác, sochu Edvarda Beneše nebo hospodu U černého vola. To dříve takto bývalo. V současnosti, kdy mám jisté pohybové omezení, mě moje hodná manželka vozí autem.
CV BOX
Josef Kšica (narodil se 15. dubna 1952 v Opavě) je ředitel kůru Svatovítské katedrály.
Vystudoval SVVŠ Bystřice nad Pernštejnem, Konzervatoř v Brně (varhany a kompozici) a hudební fakultu AMU v Praze (varhany a varhanní improvizace).
V letech 1982–1992 působil jako varhaník v Jeruzalémské jubilejní synagoze v Praze, interpretaci židovské hudby se věnoval v komorním triu Mysterium Musicum Praha.
Do roku 1992 byl členem Pražského filharmonického sboru a do roku 1998 působil v Pražském komorním sboru jako sbormistr, varhaník, korepetitor.
Jako varhaník a ředitel kůru katedrály sv. Víta, Václava a Vojtěcha v Praze působí od roku 1999, současně je sbormistrem a dirigentem Pražského katedrálního sboru (PKS) a orchestru, je cembalistou souboru Ars Instrumentalis Pragensis.
Od roku 2000 je sbormistrem a dirigentem Pražského katedrálního sboru.
Od počátku tisíciletí se s PKS zúčastnil mnoha festivalů a turné po celém světě.
Věnuje se realizacím novodobých premiér staré české hudby a duchovní mešní tvorbě pro nahrávací společnosti.
Katedrála
Hlavním patronem katedrály, které se také říká dóm či metropolitní a poutní chrám Čechů a Moravanů, je samozřejmě svatý Vít. Dalšími patrony jsou svatý Václav a svatý Vojtěch. K jejím klenotům patří Svatováclavská kaple, ze které vede vchod do Korunní komory. Tam jsou uloženy a přísně střeženy královské klenoty, jež se jednou za pět let vystavují. Komoru otevírá najednou pověstných sedm klíčů, které má u sebe sedm vážených občanů republiky. Čas od času také musí sedm klíčníků komoru zkontrolovat, což je vždy velká společenská událost.
reklama
