Už dvacet let je Jaroslav Větrovský ve vedení Mladé Vožice, z toho čtrnáct let starostou. A šest let je také senátorem. Vysoká politika ho ovšem od té „malé“ nikdy neodtrhla. Když s ním mluvíte o jeho kraji, je vám jasné, že ho miluje. I proto se po něm často vydává na mnoho různých akcí a schůzek.
Setkáváte se s názorem, že senátoři pouze čekají, až něco přijde ze sněmovny, pak to schválí či odmítnou, a mezitím nedělají nic?
Samozřejmě, že občas se s takovým názorem setkáte. Za sebe mohu pouze říci, že cestu zákonů legislativním procesem sleduji již při projednávání ve sněmovně – proto, abych pochopil všechny souvislosti a vazby. V mých očích je ještě důležitější činností (právě před projednáváním na plénu Senátu) debata se zainteresovanými o projednávaném návrhu. Snažím se tedy o návrzích a zejména jejich dopadech diskutovat s profesními organizacemi, představiteli samospráv, neziskových organizací a dalšími, kterých se jednotlivé návrhy týkají. Zde si tvořím názor na předkládanou novelu zákona či zákon zcela nový.
Jaká je kvalita zákonů přicházejících ze sněmovny? Podařilo se Senátu zabránit nějakému legislativnímu průšvihu?
Kvalita zákonů je různá, nelze říci, že vše, co přichází ze sněmovny, je pouze dobré, ale také rozhodně vše není špatné. Myslím, že velkému průšvihu zabránil Senát při projednávání tzv. daňového balíčku, v rámci něhož se měla zrušit tzv. superhrubá mzda. Ze sněmovny přišla verze, která sice superhrubou mzdu rušila, ale vůbec neřešila možné výpadky v příjmech měst, obcí a krajů právě v důsledku nižších daňových příjmů, které zrušení superhrubé mzdy přineslo. Senát svou úpravou, na které jsem se aktivně podílel, toto vyřešil – změnou rozpočtového určení daní právě ve prospěch obcí a krajů. Druhým průšvihem, který Senát alespoň zpomalil, je podle mého názoru zavedení nových státních stavebních úřadů v rámci nového stavebního zákona. Na můj návrh (jakožto zpravodaje k tomuto zákonu) Senát návrh stavebního zákona jednohlasně odmítl. Mohlo by totiž dojít k fatálnímu oddálení veřejné správy z venkova, což pokládám za velmi škodlivé.
Senát sám může podávat vlastní návrhy zákonů. Dělá to často?
Senátoři skutečně mohou podávat vlastní návrhy zákonů. Občas se to i děje, nicméně legislativní proces spojený se senátní iniciativou je velmi těžkopádný a dlouhý. Pokud se dobře pamatuji, jako zásadní ze senátních návrhů zákonů si dovolím uvést normy týkající se zbraní a práva na sebeobranu. Tyto předlohy jsem podporoval.
Při pohledu na současné rozložení sněmovny a Senátu se zdá, že by s přijímáním zákonů neměl být problém. Platí v Senátu „poslušnost“ vůči své straně? Je tam stejný druh politiky jako ve sněmovně?
Mohu hovořit pouze ze své zkušenosti, a tady mohu v klidu říci, že jsem žádným pokusům o stranickou poslušnost podroben nebyl a po celý svůj mandát jsem se rozhodoval podle svého vědomí a svědomí. Neposuzoval jsem nikdy předložené návrhy podle toho, kdo je předkládá, ale co přinesou, či také možná jak moc zkomplikují život lidem.
Je něco, co máte v Senátu rozpracované a chcete to v dalším období dokončit?
Velmi aktivně jsem vystupoval proti přijetí nového stavebního zákona, který, mimo jiné, rušil stavební úřady na obcích a městech. Jsem zásadně proti modelu centralizace, myslím, že místní znalost pracovníků je stěžejní. Proto bych velmi rád „hlídal“ novely stavebního zákona, kdy už neodvádíme stavební agendy z měst a obcí, ale stejně dojde k novému územnímu pokrytí. Zde bych se chtěl velmi aktivně zasadit o to, aby i ty nejmenší úřady nebyly rušeny, protože pro lidi mají obrovský význam. Ve volebním obvodu Tábor bych chtěl bojovat za nejmenší úřady např. v Chýnově, Jistebnici či Bernarticích. Dále bych se chtěl věnovat úpravě zákona o majetku státu tak, aby byl podstatně vstřícnější k potřebám obcí, zejména venkovských.
Jste už šestnáct let starostou Mladé Vožice a je o vás známo, že po „svém“ regionu velice často jezdíte, setkáváte se s ostatními starosty i mnoha dalšími lidmi. Čím můžete svému regionu pomoci z pozice senátora?
K šestnácti letům starostování je ještě nutno připočítat další období v roli místostarosty města. Po regionu se skutečně snažím pohybovat. Získávat ty nejdůležitější poznatky přímo od lidí pokládám za velmi cenné. Roli senátora, samozřejmě kromě pozice zákonodárce, vidím právě v možnostech otvírat lidem dveře různých institucí či ministerstev. Jsem moc pyšný, že spousta těchto aktivit byla úspěšná: zamezili jsme nespravedlivému návrhu rozdělení dotací pro místní zemědělce, v okolí Veselí nad Lužnicí není zpoplatněna D3, dokázali jsme ministerstvo zemědělství přesvědčit o nutnosti vyplatit Voticím kompenzace za náhradní péči pro odebraná zvířata. Aktivně jsme se účastnili jednání ohledně vodních zdrojů na Borkovických blatech, pomohli převést Tučapům nepotřebný státní majetek, pravidelně jsme s panem starostou z Miličína vyvíjeli aktivity k řešení šílené dopravní situace v obci. To jsou pouze střípky, těch aktivit byla celá řada, a skutečně zde spatřuji velkou roli senátora jakožto člověka voleného regionem.
Co vám v poslední době udělalo ve vašem regionu největší radost, a co tam naopak vázne?
Velkou radost mám především z toho, že po vynucené koronavirové pauze se opět rozeběhl společenský a spolkový život. Už se moc těším mezi dobrovolné hasiče, sportovce, baráčníky, prostě všechny, kteří mě pozvou. Co podle mne nejvíce vázne? Myslím, že nejakutnějším problémem, který už jsem také neskousl a kde bude nutno velmi aktivně dále pomáhat, je příprava a aktivity okolo výstavby D3 ve středočeské části, především na Miličínsku a Voticku.
Je hodně senátorů, kteří si stále udržují těsné vazby na své regiony a jejich problémy, nebo jsou ve větší míře takoví, kteří se uzavřeli v „bublině“ Senátu a věnují se pouze „velké politice“?
Uzavření se v bublině malostranského paláce je v mých očích cesta do pekel. Proto jsem denně dojížděl, abych skutečně neztratil kontakt s realitou. Jsem přesvědčen, že plno senátorů má své vazby na region a ve svých volebních obvodech jsou aktivní. Mou filozofií výkonu senátního mandátu je právě těsné spojení práce v regionu a práce zákonodárce. Jsem přesvědčen, že bez aktivit v regionu bych nemohl být dobrým zákonodárcem.
„Mohu v klidu říci, že po celý svůj mandát jsem se rozhodoval podle svého vědomí a svědomí,“ říká Jaroslav Větrovský.
Jaroslav Větrovský (narodil se 31. července 1968 v Táboře) je senátor a starosta města Mladá Vožice na Táborsku.
Vystudoval Pedagogickou fakultu Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích. Poté nastoupil jako učitel na Základní školu v Mladé Vožici, od roku 1996 byl šest let ředitelem Základní a Mateřské školy v Ratibořských Horách.
Do politiky vstoupil v roce 1998, když byl zvolen do Zastupitelstva města Mladá Vožice. O čtyři roky později se po volbách stal uvolněným místostarostou, o další čtyři roky později už ho volby vynesly na post starosty, který vykonává dodnes.
V roce 2014 se stal v soutěži Svazu měst a obcí ČR nejlepším starostou Jihočeského kraje pro období let 2010 až 2014.
V roce 2016 uspěl ve volbách a na kandidátce ANO se probojoval do Senátu.
Od října 2020 je předsedou tehdy vzniklého Senátorského klubu PROREGION.
Je ženatý a má dva syny – Jana (25) a Jaroslava (22). Baví ho sport, hlavně fotbal, tenis, lyžování a cyklistika. Také rád čte, zejména literaturu faktu, historické knihy, středověkou filozofii.
reklama
