Politika

Jan Sechter: Jsem vycvičený vidět svět očima toho druhého

Publikováno: 24. 11. 2020
Autor: Karel Černý
Foto: Foto archiv Jana Sechtera / Photo archives of Jan Sechter
logo Sdílet článek

Do křesla náměstka ministra dopravy usedl Jan Sechter v polovině letošního roku. Tedy v době, v níž mu není rozhodně co závidět. Do nového úřadu ale vplul opravdu dobře (ostatně má mj. na starosti i lodní dopravu), odpovídal bez vytáček, se znalostí, srozumitelně. A má i smysl pro humor a dobrá přirovnání.

Jak složitý je přechod z diplomacie na post náměstka ministra dopravy?

Musím splňovat odbornost zahraniční vztahy a doprava, takže se v tom tématu umím pohybovat. Samozřejmě jsem si musel doplnit dost věcí z dopravy, ale v některých zemích je běžné, že diplomat musí pracovat tam, kde je v této agendě silná mezinárodní komponenta. Takže předpoklady, věřím, mám. I proto, že v zemích, kde jsem působil, tvořila doprava velkou část naší agendy.


V jakém smyslu?

V tom, že musíte s dalšími státy dohadovat plánování určitých tras a pomáhat jako diplomat třeba tomu, aby byly projekty synchronizované. To se třeba nepovedlo s dálnicí do Bavorska, kde jsme byli hotovi dřív než bavorská strana. Nepodařilo se německou stranu přesvědčit, že naše dálnice D5 je kromě železnice Děčín–Drážďany základním parametrem pro náš obchod, turistiku a spojení se západní Evropou. Ale jsou samozřejmě i pozitivní případy. Byl jsem v Polsku a tam je dneska dálniční propojení. A pak máte spoustu témat, která se týkají například pracovně--právních podmínek řidičů. Ostatně celý vstup do EU byl velmi dopravním tématem v roce 2004. No a potom si vezměte, že velká část prostředků do naší dopravní infrastruktury jde z evropských fondů. A jaké podmínky si vyjednáme? Je potřeba domluvit podporu členských států. A nejen těch, které z toho také profitují, ale i ostatních, aby pochopily, že tady nesmí vzniknout nějaký ostrov, periferie uprostřed Evropy.


Působil jste v Rakousku, Německu a Polsku. Předpokládám, že z těchto směrů máte bohaté dopravní zkušenosti.

A všude, kde to bylo možné, jsem jezdil vlakem, po železnici...


Tak ji alespoň důvěrně znáte i z pozice cestujícího. Je vidět velký posun české železnice od té doby, co jste začal takhle pendlovat?

Jde o neuvěřitelný posun. Lidé u nás to moc nevnímají, což je škoda. Ale když se setkáte s těmi, kteří u nás byli před pěti lety a ti vám výrazné zlepšení potvrdí, moc dobře se to poslouchá. Naposledy zde byl portugalský velvyslanec, který mi vyprávěl, že se svezl vlakem z Prahy do Ostravy. Předtím nás navštívil v roce 2008, když byl v Berlíně, takže mohl srovnávat. A jenom chválil, bylo opravdu příjemné ho poslouchat. Pak jsou zde i jiné příklady, třeba ČD Cargo v okolních zemích úspěšně obsazuje další části logistického trhu a má dobré hospodářské výsledky. To je skutečně úspěšný příklad toho, že už jim Česká republika byla těsná a s tím naším byznysem a exportem šli do zahraničí. To samé osobní doprava − na trati Berlín–Hamburk a do ČR operují České dráhy. Další věcí je třeba Railjet projekt s Rakouskem, vynikající věc, vede až do Štýrského Hradce a uvažuje se o prodloužení na jih a o rozšíření spojení z Prahy do Lince.

Program rozvoje rychlých železničních spojení v ČR.

Program rozvoje rychlých železničních spojení v ČR.

Nastoupil jste možná v nejsložitějším období v historii, který způsobil koronavir. Změnilo to hodně plánů?

Určitě. Ale pokud bych měl říct něco ze své skupiny, tak největší propad je u civilního letectví. Tam jsou celosvětově řetězové insolvence nejen společností, u kterých si kupujeme letenky, ale i letišť či podniků typu Řízení letového provozu, kde máme nějak nastavený management a počet pracovníků, aby řídili vzdušný provoz nad ČR. Jednali jsme i s regionálními letišti a vymýšlíme různé programy nad rámec covidů, aby letiště přežila. Například teď mají víc času investovat do infrastruktury, do nových upgrade kybernetické bezpečnosti apod. Takže úplně nespí, ale rozlétat celou branži nebude vůbec jednoduché ani rychlé. Druhá věc je silniční zájezdová doprava. Kdo měl z podnikatelů, což jsou často malé a střední firmy, postavenou živnost jen na zájezdovém podnikání a neprovozoval s autobusem zároveň nějakou linku nebo nejezdil chybějící dílky železničních dopravců, tak je obrovským způsobem postižený. Naproti tomu na železnici a tam, kde se objednávala veřejná služba, je situace relativně lepší. Nemalý propad je samozřejmě i zde, ale není tak zničující. Třeba mezi Prahou a Vídní nám jezdili i zahraniční turisté, byl to skvělý spoj, který přepravoval desítky tisíc turistů v letní sezoně. A to teď nemáme.


Dovedete si představit, že by to mohlo trvat třeba i další rok nebo dva...

Doufám, že ne. Život se nedá přesunout jen do nějakých videokonferencí. Nejtěžší bude rozběhnout zase letectví. Také se tomu na celoevropské úrovni věnoval jeden ze summitů EU. Zaujal mne tím, že tam videokonferenčně pustili právě i zástupce leteckých dopravců či letišť. Sešlo se několik set lidí a všichni se unisono shodli na tom, že teď rozhodně není prostor ukládat letectví ještě další poplatky, daně a podobně. Nemůžu člověku, který přišel z nemocnice, hned hodit batoh na záda. Musím mu ten batoh vzít, aby se mnou mohl jít nahoru. To znamená, že pokud chceme, aby se letectví a letecký průmysl zase zvedl, nesmíme mu dávat dodatečná břemena.


Vlaky se musely také omezovat, lidí jezdilo a jezdí méně a navíc – zavést a dodržovat všechna opatření, dezinfekce nejen vagonů, ale i dalších prostor apod., to musí být hodně náročné.

Na ministerstvu pracovaly v covidu krizové týmy a štáby a opravdu jsem s velkou radostí sledoval, co všechno ti lidé měli na starost, co museli rozhodovat a jak si s tím uměli poradit. Nákladní doprava fungovala, což je velká zásluha lidí, kteří se přes krizové štáby dokázali domluvit i na mezinárodní úrovni. Opravdu to šlapalo. A je to důležité, protože mobilitu musíme udržet za každou cenu. Lidé se musí dostat z bodu A do bodu B, protože zdaleka ne všichni mohou pracovat z domova.


Když vezmeme železniční dopravu obecně − do čeho je potřeba nejvíc investovat?

Obecně řečeno do kapacity a modernizace. Kapacita již dnes opravdu nestačí. A zvýšit ji můžete několika způsoby – lepším řízením, modernizací, zprůchodněním tratí, zvýšením rychlosti. To všechno se děje na hlavních tratích, hlavních koridorech. Ale pro náš export potřebujeme víc. Takže budovat vysokorychlostní železnice, které stáhnou část dopravy z hlavních koridorů, na kterých zbude víc místa pro nákladní dopravu, a usilovat o revitalizaci vodní dopravy na Labi a na Odře. Konkrétní příklady − začínáme s německou stranou připravovat tunel pod Krušnými horami. Mezi Ústím a Drážďany budou jízdní časy 20 minut. Je to ve fázi projektování variant a věci skutečně velice rychle postupují, je vidět velký pokrok. S Polskem připravuje vláda splavnění Odry, která propojí naši a polskou část průmyslového Slezska.


Takže to jsou klíčové projekty, na kterých teď pracujete?

Pro mě ano. A to od mezinárodních jednání po naši celostátní debatu. Protože vysokorychlostní železnice ve všech zemích, kde vznikla křížení, což v tomto případě bude první v Ústí nad Labem, skutečně kompletně změnila charakter regionů. Nejenom v osídlení, ale třeba i v pracovních příležitostech. Když bude cesta do Prahy trvat např. 20 minut, což je méně, než za jak dlouho samotnou Prahu projedete autem, rozšíří se vám pole působnosti. Nadneseně řečeno − najednou budou severozápadní Čechy předměstím hlavního města, která bude zároveň na skok od Německa. Velká věc, na kterou se zatím všichni dívají jen jako na nějaký železniční projekt, ale je to skutečně civilizační skok. A pak je samozřejmě řada v podstatě standardních věcí. Třeba abychom skutečně urychlili výstavbu dálnic a zharmonizovali ji se sousedy. A hodně velkých i drobných věcí se děje i na vodních cestách a v jejich infrastruktuře.


Hodila se vám často ve vaší práci diplomacie?

Samozřejmě. A nejen v nějakých postupech. Hlavně jste vycvičený vidět svět očima toho druhého. Mám například na starosti bezpečnostní komise na železnicích. A tady je empatie skvělá. Vidět problém jak očima strojvůdce, tak i očima managementu a odborářů. A ty pohledy vyrovnat, sjednotit. Na to se diplomacie určitě hodí. A upřímně, velice mě to baví. Navíc jsem tu narazil na skvělé lidi, u kterých vidíte, jak je motivuje, když se věci začaly hýbat.


CV BOX

Jan Sechter (narodil se 18. září 1968 v Praze) je od letošního července náměstkem ministra dopravy.

Vystudoval ekonomickou fakultu České zemědělské univerzity v Praze a Diplomatickou akademii Ministerstva zahraničí Německa. Diplomatem je od roku 1994.

#V roce 2000 se stal zmocněncem ministerstva zahraničí pro otázky odškodnění obětí nacismu a 2. světové války. V roce 2002 byl jmenován zástupcem velvyslance ČR v Německu, kde byl až do roku 2007. V roce 2008 byl jmenován velvyslancem v Polsku, kde působil pět let. V roce 2013 byl jmenován velvyslancem v Rakousku, kde byl do roku 2017. Poté byl poradcem předsedy Poslanecké sněmovny pro Evropskou unii a zahraniční vztahy.

Je ženatý, má dvě děti, Daniela (19) a Nelu (15), obě studují Rakouské gymnázium v Praze.

Zajímá ho literatura, historie mezinárodních vztahů a diplomacie, sport (hlavně lyžování, kolo, fotbal).



Jan Sechter:I Am Trained to See the World Through the Eyes of Others


Jan Sechter took the chair of the Deputy Minister of Transport in the middle of this year. That is, at a time when no one would be keen to. However, he sailed into the new office really well (after all, he is also in charge of shipping). He answered all questions without dodging, in an educated and smooth manner. And he does have a sense of humour too, along with being able to use good metaphors.


How difficult is the transition from diplomacy to the post of Deputy Minister of Transport?

I had to meet the requirements for the expertise of foreign relations and transport, so that I can orientate in the topic. Of course, I had to study quite a few transport topics, but in some countries it is common for a diplomat to work in areas with a strong international agenda. So I believe I have the prerequisites. Also, because in the countries where I’ve worked, transport was a big part of our agenda.


In what sense?

For instance, sometimes you have to negotiate with other countries the planning of certain routes and help as a diplomat to keep projects synchronized. This didn't work out with the motorway to Bavaria, where we were done before the Bavarian side. We failed to convince the German side that our D5 motorway is, in addition to the Děčín – Dresden railway, a basic parameter for our trade, tourism and a link to Western Europe. But, of course, there are also positive cases. I’ve worked also in Poland; and now we do have a good motorway link with them. And then you have a lot of topics, such as the working conditions of drivers. After all, the whole accession to the EU was a very transport-oriented topic in 2004. And then you also need to realise that a large part of the funds for our transport infrastructure come from European funds. This means, it is a lot about what conditions do we negotiate, and then also the support of the Member States we manage to get. And this is not only about those who benefit from it, but also others, to understand there mustn’t be created any island or any kind of a periphery in the centre of Europe.


You have worked in Austria, Germany and Poland. I assume that you have extensive transport experience from these areas.

Wherever it was possible, I took the train to get to know the railways..


So at least you know them intimately from the position of a passenger. Has there been a big shift in the Czech railways since you started commuting like this?

It's been an incredible shift. People in our country don't really notice it, which is a shame. But when you meet those who visited the country five years ago, they confirm they see a significant improvement. That’s nice to hear. The last time the Portuguese ambassador was here he told me that he had taken a train from Prague to Ostrava. He had previously visited us in 2008 when he was in Berlin, so he could compare. And he was full of praise; it was so nice to hear it from him. Then there are other examples, such as ČD Cargo successfully taking up parts of the logistics market in the surrounding countries; and, with good economic results. This is a really successful example of the fact that the Czech Republic was already too small for them, so they we went abroad with our business and exports. The same goes for the passenger transport service Czech Railways operates - on the Berlin-Hamburg line and to Czechia. Another thing is the Railjet project with Austria, an excellent thing, it leads all the way to Graz and is considering an extension to the south and an extension of the connection from Prague to Linz.


You started at perhaps the most difficult period in history caused by coronavirus. Has it changed a lot of plans?

Certainly. But if I had to say anything from my group, the biggest drop has been in civil aviation. There are worldwide chain insolvencies not only of companies from which we buy tickets, but also of airports or companies such as air traffic control, where we have somehow set up management and number of employees to manage air traffic over Czechia. We have also been negotiating with regional airports and are devising various programmes beyond the scope of covid to make the airport survive. For example, now they have more time to invest in infrastructure, new cyber security upgrades, etc. So they are not completely asleep, but it won’t be easy or quick to relaunch the whole industry. The second thing is road  package holiday transport. Whoever built their business, and these are usually small and medium-sized entrepreneurs, only on a touring business and has not been operating a bus service along with it or hasn’t been using the railway carriers, is severely affected. In contrast, who used railways and who’s been using public services, is far better off. Naturally, there has been a significant decline either way, but it is not as devastating. For example, foreign tourists also travelled between Prague and Vienna, it was a great connection that transported tens of thousands of tourists in the summer season. And we don't have that now.


Can you imagine it could take another year or two...

I hope not. You can't just switch whole life to video conferencing. Aviation will be the hardest to restart again. One of the EU summits also addressed this at the European level. I was fascinated by the fact that representatives of air carriers or airports also attended it through a videoconference. Several hundred people gathered, and they all agreed in unison that there was definitely no room now to impose additional fees, taxes, and the like on aviation. We can't really send a person to pack a suitcase, pick it up and fly some place, if they’ve just come back from hospital. We have to help them carry the suitcase so that they can climb up with me. This means that if we want aviation and the aviation industry to rise again, we mustn’t make it deal with additional burdens.


Train services have also had to be reduced. There have been travelling fewer people  - and what is more, complying with all the measures, disinfection not only in cars, but also other areas, etc., must be very demanding.

Covid crisis teams have worked at the Ministry and I’ve really watched with great pleasure what all those people have been in charge of, what decisions they’ve had to make and how they’ve been able to cope with it. Freight transport has been working fine, which is a great merit of the people who, despite the crisis teams in place, have been able to agree on an international level. It’s been running really smoothly. And this is important because we must maintain mobility at all costs. People have to get from point A to point B, because not everyone can work from home.


If we take rail transport in general – what do we need to invest in most?

Generally speaking, capacity and modernization. Capacity is really insufficient at the moment. And you can increase it in several ways - better management, modernization, making corridors easier to drive through, increasing speed. All this happens on the main services, the main corridors. But we need even more for our exports. That is to build high-speed railways that will withdraw part of the traffic from the main corridors, leaving more room for freight, and work to revitalize water transport on the Elbe and the Oder. To name some concrete examples - we are starting to prepare a tunnel under the Ore Mountains with the German side. It will take 20 minutes to get from Ústí to Dresden. It's in the phase of design options and things are really moving very fast, you can see a lot of progress.  The government is working with Poland to make the Odra fairway, which will connect our and the Polish side of industrial Silesia.


So these are the key projects you are working on now?

For me yes. It ranges from international negotiations to our national discussions. The main reason being, as wherever a high-speed railway has been built, which will be the case in Ústí nad Labem, it’s completely changed the character of the region. Not only in the density of inhabitation, but also in job opportunities. If the journey to Prague will take, say, 20 minutes, which is less than how long it takes to drive through Prague, your scope of activity will naturally expand. To put it bluntly - suddenly north west Bohemia will be a suburb of the capital, which will also be just a hop over from Germany. It is a big thing everyone sees for now only as a railway project, but in reality it is a leap for civilization. And then, of course, there are a number of basically standard things. For example, to really speed up the construction of motorways and harmonize it with its neighbouring areas. And a lot of big and small things have been happening on the waterways and in their infrastructure.


Has diplomacy usually helped you in your work?

Of course. And not just in processes as such. Most of all, you are trained to see the world through the eyes of others. For example, I am in charge of the railway safety commissions. And this is where empathy comes really handy. Seeing the problem through the eyes of the driver as well as through the eyes of the management and trade unions, and then balance those views, unify them. Diplomacy is definitely great for that. And honestly, I really enjoy it. In addition, I’ve come across great people who you can see are motivated them when things start to moving.



CV BOX

Jan Sechter (born 18th September, 1968 in Prague) has been Deputy Minister of Transport since July this year.

He graduated from the School of Economics of the Czech University of Life Sciences in Prague and the Diplomatic Academy of the Ministry of Foreign Affairs of Germany. He has been a diplomat since 1994.

#In 2000, he became the State Department's Agent for Compensation to Victims of Nazism and World War II. In 2002; he was appointed Deputy Ambassador of the Czech Republic to Germany, where he was until 2007. In 2008, he was appointed Ambassador to Poland, where he served for five years. In 2013, he was appointed Ambassador to Austria, where he was until 2017. After that, he was an Advisor to the Speaker of the Chamber of Deputies for the European Union and Foreign Relations.

He is married and has two children, Daniela (19) and Nela (15), both of whom are studying at the Austrian Grammar School in Prague.

He loves literature, history of international relations and diplomacy; sports (mainly skiing, cycling, football).


reklama

https://www.olifka.cz https://www.olifka.cz https://www.olifka.cz

Mohlo by vás zajímat

Více článků