Před šesti lety vyměnil tehdejší vynikající skokan na lyžích Jakub Janda (ODS) sportovní kariéru za politickou. Lidé ho tehdy svými hlasy vyslali do Poslanecké sněmovny. Před dvěma lety mandát poslance obhájil a ani ve sněmovně svou lásku – sport – neopouští. Ale nemalým tématem je pro něho i genderová oblast.
Vaše strana, resp. vládní koalice, má vlastně snadnou práci: ve sněmovně stoosmičková většina, většinu máte i v Senátu. Ale není to zároveň i větší zodpovědnost? Bez nějakých dohod s opozicí jste ze sta procent zodpovědní za vše, co prosadíte…
Máte naprostou pravdu. Navíc v době, kdy musíme přijímat mnohá zásadní a nesnadná rozhodnutí jako teď při schvalování úsporného balíčku. Nicméně jsme početně i názorově široká koalice, žádný monolit, který si ve všem notuje. Takže nejde jen o prosazení jednoho daného názoru. O snadné práci ve vztahu s opozicí by se taky dalo diskutovat. Míra obstrukcí a neochoty k alespoň základním dohodám v tomto období dosáhla nebývalé výše. Stačí podívat se na dny strávené večerními či nočními jednáními, mnohahodinové projevy zástupců opozice bez souvislosti s projednávanými věcmi... Mimochodem, je to nejen úmorné a zbytečné, ale i finančně nákladné, protože provoz sněmovny něco stojí. Ale když jde o laciné politické body, jde holt rozum stranou.
V našem minulém povídání jste řekl: „Rád se také věnuji genderové tematice, jsem členem Stálé komise pro rodinu a rovné příležitosti. Sice mě kvůli mým konzervativním názorům pár aktivistů a aktivistek nemá rádo, ale každý máme nějaký názor.“ Jaké názory jste měl na mysli?
Hlavně názor na financování. Tady jsem poměrně striktní, neboť si skutečně nemyslím, že by se z peněz daňových poplatníků měly platit pochody a happeningy připomínající maškarní bály, pořizovat komody nebo nabíječky na tablety do kanceláří podivných neziskových organizací, jejichž stěžejní náplní práce je vydávání brožur o feminizaci chudoby. To jsem si nevymyslel, najdete to v závěrečných zprávách o již dříve podpořených projektech. Nicméně celkově je to spíše o obecném přístupu a nějakém ekosystému, který si vybraní aktivisté skrze genderovou oblast budují. Odjakživa nemám rád ideologické nebo fanatické postoje. Nesnášel jsem je už ve sportu, a řekněme si na rovinu, že ten byl v dobách socialismu čistou propagandou. Při projednávání genderové problematiky se bohužel s lidmi podobného ražení dříve nebo později setkáte. Realizují se pak právě skrze genderové platformy a jejich cílem není nic jiného, než změnit současný systém a uskutečnit jakousi novou kulturní revoluci. Ale abych byl spravedlivý, často jsme vedli rozumná jednání i s těmi, kteří zastávali jiné, třeba i úplně opačné postoje, ale diskuse byla korektní. O tom je veřejná debata, o tom je demokracie. A kdo debatovat nechce, s tím nic neuděláte.
Jak hodnotíte současné trendy ohledně manželství a rodičovství stejnopohlavních párů?
Viděl bych tam dvě hlavní tendence. Jednou je posílení práv těchto lidí řekněme na občanskoprávní bázi, tedy v běžném životě, ať už jde např. o dědictví, právo na zdravotní informace, péči o pozůstalé děti po zemřelém partnerovi apod. To je rozumná debata, nemám s tím problém. Celou dobu v politice se snažím usnadnit lidem život a tohle je přesně tím příkladem. Pak jsou tu ale ideologické výstřelky. Manželství je prostě vztah mezi mužem a ženou. Tečka. Máme nějaké kulturně-historické tradice, zakořeněné hodnoty, společenské zvyklosti. A nesmíme zapomínat, že manželství je také právní institut, který slouží pro ochranu dětí. Shrnuto: není důvod nezměnit některé právní aspekty komplikující život stejnopohlavním párům, třeba i najít jiný název pro tyto svazky, pokud registrované partnerství nezní příliš „lidsky“. Důležitější je ale obsah.
A co případné povinné kvóty na zastoupení mužů a žen na nejrůznějších pozicích?
Ohledně jejich smysluplnosti jsem poněkud skeptický. Samozřejmě – pokud někde panuje očividná diskriminace, je to špatně. Umělé kvóty jsou však ve finále nejen neefektivní, ale vlastně tak trochu degradují ty, kterým mají pomoct. Typickým příkladem budiž politika, zejména komunální. Osobně jsem byl už čtyřikrát u sestavování kandidátní listiny do našeho města. Najít dostatek žen, které jsou ochotné do politiky jít, je prostě problém. Obrovský.
Na svém facebooku jste před pár měsíci zmínil, že jste dělal důkladnou analýzu financování neziskových organizací v oblasti genderu. Jak dopadla?
Společně s nejbližším týmem jsme řadu měsíců důkladně zkoumali finanční toky ze státního rozpočtu do genderových neziskovek a nebyla to snadná práce. Například výroční zprávy dotačních příjemců nejsou sestavovány podrobně, nevím, co se tyto neziskovky snaží skrývat. Přitom některé pobírají od státu i několik milionů korun ročně! Krůček po krůčku, rok po roce jsme zjišťovali, jaké konkrétní neziskové organizace a v jaké výši získávají finance z veřejných rozpočtů. Bohužel výsledek nebyl překvapením – neziskovky získávaly prakticky stále stejnou částku. Takže kdo v tom uměl a umí chodit, přijde si na slušné peníze. Na tom by nebylo nic špatného, pokud bychom znali jednotlivé výsledky toho, proč vůbec peníze z eráru pobírají. To však bohužel často nevíme, a peníze tak míří do černé díry.
O jakých částkách mluvíme?
Každoročně se čistě ze státního rozpočtu vynaloží na aktivity genderových neziskovek přibližně necelých 200 milionů korun. Pokud k tomu přidáme i výdaje z rozpočtu EU, překračuje částka 1,5 miliardy korun. To už je slušný balík. Jen si představuji, jak by taková cifra pomohla třeba rozvoji českého sportu… Nejrozumnější by ale bylo, kdyby tyto peníze nemířily nikam – deficit je příliš velký a je nutné škrtat. A taková položka je zcela jistě namístě. NKÚ v jednom ze svých loňských kontrolních závěrů zjistil, že pouze osm procent vynaložených prostředků přispělo ke zlepšení genderové rovnosti ve všech ukazatelích. A u většiny auditovaných společností, které podporu získaly, pak ministerstvo práce a sociálních věcí (zodpovědné za rozdělování dotací) ani neznalo jejich totožnost… Přitom na genderové audity šlo ze státního rozpočtu v letech 2014–2021 celkem 120 milionů korun.
Dá se to nějak vyřešit?
Jsem přesvědčen, že ano. Z výše uvedených důvodů jsem připraven podat během projednávání státního rozpočtu na rok 2024 pozměňovací návrh, který se dotkne financování neziskových organizací v oblasti genderu, kdy se peníze na podporu těchto institucí přesunou na snížení deficitu státního rozpočtu.
Na čem dalším pracujete a co byste rád v tomto volebním období prosadil?
Celý svůj mandát (stejně jako ten předchozí) pracuji na zlepšení podmínek pro sport, ať už profesionální, či amatérský a nadšenecký. Kandidoval jsem s vizí velké sportovní reformy, která zahrnovala například vytvoření ministerstva sportu, kultury a cestovního ruchu. Takto velké věci jsou ale předmětem politické debaty, přesahující jedno nebo dvě volební období, takže se soustředím na „drobnou práci pozitivní“, abych citoval klasika. Velkou výzvou je pro mě sport handicapovaných. To je bohužel v Česku stále zanedbávané téma. Pokud se mi podaří přesvědčit vládu, aby nebyli odkázáni jen na invalidní důchod a státní podporu plus aby celé odvětví nebylo jen pod kuratelou sportovních center, budu rád. Chystám také návrh na úpravu dotačních podmínek pro organizace, kde nejsou veřejné prostředky efektivně využívány. V podobném duchu, jako se mi podařilo prosadit utnutí státního dotování Českého svazu bojovníků za svobodu, z něhož se bohužel stal pofidérní spolek a veřejné rozpočty to každý rok stálo miliony korun.
MILNÍKY
Jakub nedávno oslavil pětačtyřicátiny. Co by označil jako své životní milníky? „Ve skocích určitě vítězství na Turné čtyř můstků a ve Světovém poháru, jakkoliv to byla týmová práce, abych si tento úspěch neuzurpoval jen pro sebe. A v politice mě určitě povzbudil první vstup do sněmovny, kdy mi voliči dali podporu, takže jsem díky preferenčním hlasům obsadil na kandidátce druhé místo a mohl si po letech strávených v místní politice vyzkoušet i tu celostátní. A taky znovuzvolení do sněmovny, protože to bylo docela drama. Ale pak jsou věci skutečně důležité. Moje rodina, moje žena, moje děti.“
CV BOX
Jakub Janda (narodil se 27. dubna 1978 v Čeladné) je poslanec za ODS a bývalý skokan na lyžích.
Vystudoval marketingovou komunikaci na VŠ podnikání a práva. Studoval také obor Eurospráva na Vysoké škole báňské v Ostravě a management sportu a trenérství na Fakultě tělesné kultury Univerzity Palackého, studia však nedokončil.
Do Světového poháru ve skocích na lyžích vstoupil v roce 1996, první body získal v březnu 1997. Do první desítky se pak probojoval o čtyři roky později. Vítězství se dočkal 23. ledna 2005 v Titisee-Neustadtu. Na MS v Oberstdorfu v roce 2005 vybojoval stříbrnou medaili na středním a bronzovou na velkém můstku. Zlatem zakončil Turné čtyř můstků v sezoně 2006–2006.
Sezona 2017–2018 měla být jeho poslední, završit ji chtěl na olympiádě. V říjnu 2017 se ale stal poslancem a sportovní kariéru ukončil. Roku 2021 obhájil poslanecký mandát pro další období.
Žije ve Frenštátu pod Radhoštěm, z prvního manželství má syna Olivera (12), s druhou ženou Barborou vychovává její dceru Meggie (12) a společnou dceru Willien (4).
reklama
