Rozhovory

Hana Kordová Marvanová: Víru ve spravedlivý a férový stát bohužel větší nemám

Publikováno: 7. 11. 2019
Autor: Karel Černý
Foto: archiv Hany Kordové Marvanové
logo Sdílet článek

Při povídání s Hanou Kordovou Marvanovou jsem měl několikrát pocit, že se těsně před rozhovorem vypojila ze zásuvky. Tolik z ní šlo energie. Což je dobře, protože pro oblast, kterou se na pražském magistrátu zabývá, jí určitě potřebuje hodně.

Hned po loňských podzimních komunálních volbách se začalo mluvit o projektu družstevní výstavby bytů, do které by vstupovala Praha. Jak je to daleko?

Záměr byl schválen v červnu na zastupitelstvu a spočívá v tom, že hlavní město poskytne pro výstavbu dostupného družstevního bydlení pozemky, které mu ale zůstanou ve vlastnictví, a Praha bude členem družstva. Chtěli bychom, aby jí část bytů (zhruba 30 %) z toho titulu zůstala a dvě třetiny byly poskytovány družstvem jako klasické družstevní bydlení pro střední vrstvu. Což mohou být rodiny s dětmi, ale třeba i senioři. 

Jak to chcete udělat?

Úvěr na postavení domu si vezme družstvo, takže žádný člen si nemusí brát hypotéku. Ostatně střední vrstva ji zpravidla ani nedostane. Úvěr se bude splácet v nájemném a město svou účastí bude rozšiřovat vlastní bytový fond. Toto je schváleno. Teď vše rozpracováváme a do konce roku chceme vyhlásit výběrové řízení na první pozemky, aby se projekt příští rok spustil a zahájila se příprava výstavby.

Už máte vytipované lokality?

Ano, třeba s Prahou 13 už konkrétně jednáme, máme vytipované pozemky, další městské části rovněž projevily zájem. Institut plánování a rozvoje hl. m. Prahy má za úkol hledat vhodné pozemky pro tento typ výstavby. Takže projektů bude každopádně víc. Ráda bych, aby šlo o dlouhodobý koncept, díky kterému bude ročně vznikat alespoň několik set bytů, včetně městských bytů. Městský bytový fond se ztenčil, a tak by bytů konečně mohlo zase začít přibývat. Je to alternativa vedle výstavby obecních bytů, která je drahá. Tento způsob může být levnější, protože je do výstavby zapojený soukromý subjekt, tedy bytové družstvo. 

Bude je město pronajímat podle nějakého klíče?

Určitě. Přednostně budou například pro lidi pracující v profesích, které město nutně potřebuje – učitelé, policisté, zdravotní sestry a tak dále.

Řekněme, že v bytě bude bydlet třeba policista s rodinou, ale pak v práci skončí. Bude se muset okamžitě vystěhovat?

To je věc pravidel, která se určí. Ale osobně si myslím, že pro stabilizaci některých profesí by bylo dobré, aby onen člověk měl dlouhodobější perspektivu. Aby to pro něj byl po uplynutí určité doby, kdy povolání pro město vykonává, stabilizační byt, ze kterého se už nemusí stěhovat. Za to bych se přimlouvala, protože by se jednalo o jakousi odměnu za dlouholetou práci pro město.

Řekněme, že máte lokalitu, studii, výkresy a začne koloběh stavebních povolení a dalších náležitostí. Při stavu, jaký je v Česku, kdy je reálné první kopnutí do země?

U projektů, které vyhlásíme ještě do konce roku, by se příprava staveb mohla zahájit příští rok tak, aby v následujícím roce bylo možno zažádat (a doufám, že i rozhodnout) o územní a stavební povolení. Pak by se mohlo stavět. Byla bych ráda, kdyby některé objekty byly minimálně rozestavěné do konce našeho funkčního období, tedy do roku 2022. Ale důležité je vůbec nastartovat celý proces, i když jeho největší výsledky se pochopitelně projeví až v následujícím volebním období. Podstatné totiž je, aby se zvrátil současný trend a dostupnost bydlení se začala zvyšovat.

Sněmovna vs. komunál

Hana Kordová Marvanová prošla sněmovnou, teď řeší problémy Prahy. Dobře tedy může posoudit, v čem by poslanci mohli komunálním politikům pomoci. „Pokud jde o mou oblast, tedy o výstavbu bytů, nejvíc ji prodlužují komplikované právní předpisy stavebního a územního řízení. Proto podporujeme rekodifikaci. Účastnili jsme se připomínkování, uplatnili jsme i některé důležité připomínky. 

Rekodifikace a urychlení povolování staveb je nutností. Ale zároveň to nesmí být na úkor kvality, jinak by stavební povolení rušily soudy. Druhá věc, kterou bychom chtěli, jsou daňové úlevy na podporu dostupnosti bydlení. Podporovali bychom třeba zrušení daně z nabytí nemovitosti, když si rodina pořizuje bydlení pro vlastní potřebu. Nebo úlevy na DPH − stát si vlastně z každého nového bytu bere velkou částku, která byty zdražuje. Takže tady je prostor pro to, jak zvýšit dostupnost bydlení tím, že se zlevní.“

Dělali jste inventarizaci bytů ve vlastnictví Prahy. Jaké jsou výsledky?

Dopadlo to tak, že kolem 1700 bytů je volných. Teď pan kolega Zábranský pracuje na tom, aby mohly být obsazeny. Ale je to v jeho gesci, takže s touto problematikou byste musel k němu.

Skoro 2000 bytů... Je to hodně, nebo málo?

Hodně. Vzhledem k tomu, že Praha má celkově zhruba 35 000 bytů, tak téměř 2000 prázdných a nevyužívaných není málo. A dávno v nich mohli bydlet lidé, kteří na ně tržně nedosáhnou a potřebují pomoc od obce.

S bydlením souvisí i „vaše“ kauza H-Systém. Pokud vím, máte dvacáté první výročí. V jaké je teď fázi?

Za klienty jsem podala žádost na ministerstvo spravedlnosti, protože stát po skoro dvacetiletém martýriu boje o majetek, který byl pachateli zajištěn, ho zabral jako výnos z trestné činnosti. A usiluju o to, aby se naplnil zákon, který byl přijat a podle kterého má platit princip (a platí všude v civilizovaných zemích, kde je právní stát), že z majetku pachatele mají být odškodňovány oběti. Loni skončilo řízení s ministerstvem spravedlnosti dohodou, že část klientů dostane odškodnění za průtahy v soudním řízení. Protože je opravdu trestuhodné, že trvalo tak dlouho.

Čekala jste, že se H-Systémem budete zabývat dvě desetiletí?

Ne. Ale takovéto kauzy − protože jsem jich řešila či stále řeším je víc − mě vedou k jednomu poznání: že to tady absolutně nefunguje. Zvlášť zákonodárcům bych doporučila, aby si případ H-Systém opravdu nastudovali. Protože pak vše uvidí – policie, státní zastupitelství, soudy, liknavost, průtahy, skutečnost, že majetek zajištěný v trestním řízení může klidně někdo přepsat na někoho jiného a nic se neděje, neodpovědnost... To jsou tak zásadní chyby ve fungování právního státu! Já na to poukazuju dlouho a kauza H-Systém je modelovým příkladem. Bohužel narážím na jakousi otupělost. Politiky zajímají spíš kauzy krátkodobé.

Jaké máte na mysli?

Třeba teď všichni diskutují o pomníku maršála Koněva. Ale důležité přece je, zda lidé budou mít pocit, že stát funguje pro ně, nebo proti nim, ne nějaká socha! Takže případ H-Systém je pro mě v určitém smyslu velká škola a jsem ráda, že aspoň svým klientům jsem v některých věcech pomohla. Ale je neuvěřitelné, že celý případ řeším 21 let. Takhle to prostě nesmí vypadat! K čemu je, když nakonec někdo řekne, že máte pravdu, pokud se jí domůžete za 20 let, nebo se jí třeba ani nedožijete?

Před rokem 1989 jste měla politické problémy − stíhání, zatčení... Po revoluci jste aktivně vstoupila do politiky. Měla jste tehdy nějaké představy, jak by mělo Česko vypadat za 30 let, tedy dnes?

Ani ne. Nicméně když se ohlédnu, vidím dvě roviny. Celkově je to za těch 30 let neuvěřitelný pokrok. Ano, stále zaostáváme z hlediska platů, ale z hlediska možností a životní úrovně, toho, jak se spousta věcí opravila, je srovnání se Západem možné. Materiálně jsme se velmi zvedli, ekonomika šla kupředu, jsme součástí mezinárodního společenství, máme zabezpečenou obranu, můžeme volně cestovat. Tenhle pokrok je neoddiskutovatelný. Ovšem je tu i druhá rovina – věřila jsem, že budeme lépe fungující právní stát. Jenže mám vlastně úplně stejný pocit jisté bezmoci, jako jsem měla před revolucí. V tomto vnímání jsem se nikam neposunula. Je to zvůle v rozporu s principy právního státu, která trvá. Takže víru ve spravedlivý a férový stát bohužel větší nemám. Považuju to za největší problém a vnímám to i jako nebezpečí, protože kde nedá spravedlnost stát, mohou ji začít brát do vlastních rukou lidé. Prostě jsem si myslela, že v tomhle budeme o hodně dál. Že když se stane zločin, bude potrestán a vyšetřen − padni, komu padni. A rychle, ne že se případ potáhne 20 let.

 

Hana Kordová Marvanová

Hana Kordová Marvanová (narodila se 26. listopadu 1962 v Rýmařově) je právnička, zastupitelka a radní hlavního města Prahy pro oblast legislativy, veřejné správy a podpory bydlení. Je také bývalá poslankyně.

Vystudovala Právnickou fakultu UK. Před rokem 1989 se angažovala v disentu, patří k zakladatelům Nezávislého mírového sdružení. Za účast na demonstraci 21. srpna 1988 a přípravě demonstrace 28. října 1988 byla zatčena a strávila půl roku ve vězení. V květnu 1989 byla politicky odsouzena k deseti měsícům vězení za pobuřování proti socialistickému zřízení.

Během sametové revoluce patřila mezi zakladatele Občanského fóra. Poslankyní byla v letech 1990−1998 a poté ještě 2002-2003, kdy na svůj mandát rezignovala. V roce 2014 byla také krátce náměstkyní mistryně spravedlnosti. Postupně byla v OF, ODS a US-DEU, od roku 2004 je nestranička, v komunálních volbách kandidovala za STAN.

Z pozice právničky se zabývala mj. kauzami OKD, H-Systém, IPB, Nomura a dalšími.

#Je vdaná, má tři děti. Odpočine si u filmů, knih, tenisu, ráda cestuje, chodí na houby. „Nejsem workoholik a umím si udělat čas na rodinu i na volno. Člověk musí žít úplně normálním životem – právě proto, aby věděl, čím žijí ostatní lidé,“ říká.


reklama

https://www.weedy.cz https://www.weedy.cz https://www.weedy.cz

Mohlo by vás zajímat

Více článků