V době, kdy píši tento příspěvek, je nejen naše země, ale celý svět, v období hluboké krize. Balancujeme na tenkém provaze mezi cenou lidských životů a nikoli potenciálními, ale reálnými škodami, které přinese budoucnost nejen v ekonomice.
Zvedla se nebývalá solidarita mezi lidmi, všichni se snaží pomáhat nejen nemocným, ale zejména těm, kteří pomáhají požár hasit – lékařům, zdravotníkům, armádě, pečovatelům a mnoha dalším. K této aktivitě patří také zakládání různých expertních skupin. Zatím jich nemáme třináct do tuctu, ale už se můžeme oprávněně ptát, proč třeba v ekonomické skupině zřízené krizovým štábem jsou akademičtí makroekonomové, ale chybí podnikatelé, bankéři, správci veřejných financí, odborníci na data a sociologové.
Myslím, že na hašení požárů máme ze zákona instituce – vládu, parlament, krizové štáby, hejtmany, starosty. Nemá smysl je kritizovat za to, že požár mohl být menší nebo, že jistě v dobré vůli dělají nejen správné věci, ale i chyby. To, v čem teď žijeme, je charakterizováno pojmem „černá labuť“ – jev, který se nedá předvídat a má obvykle závažné až katastrofické následky.
To, co smysl má, je zabývat se tím, v čem budeme žít, až bude požár uhašen – „the day after“. Bohužel jsem mezi lidmi, kteří jsou experty a mají zkušenosti, zaznamenal v tomto směru zatím málo aktivity. Pokusím se vyjádřit svůj osobní názor spolu s některými náměty.
Začnu tím, že budoucnost buď tvoříme, nebo jsme jejími oběťmi. Mohu parafrázovat citát připisovaný hokejistovi Waynu Gretzkymu: „Bruslit je třeba ne tam, kde je teď puk, ale tam, kde bude v příštím okamžiku.“ Přichází konec maximalizace zisku nebo růstu. Je třeba se soustředit na udržitelnost. Tím nemyslím zakonzervování stávajícího stavu nebo diskuzi, které číslo růstu je správné. Udržitelnost je dynamický jev, na který je třeba včas a téměř denně reagovat, svět se mění.
„Černé labutě“ nelze odvrátit ani předvídat, lze se na ně připravit. Inspirujme se lidovou moudrostí a „selským rozumem“: Nemějme všechna vejce v jednom košíku (nutnost komoditní a geografické diverzifikace ekonomiky). Zachovejme si alespoň košili a spodní prádlo (nemusíme nutně v době blahobytu vybrat kasu do dna). Teď, když slunce jasně svítí, hleď svou střechu opraviti (když přijde bouřka, je pozdě).
Reformy, nejen důchodové nebo zdravotní, jsou nástroje, definujme je a shodněme se na jejich cíle. Skončeme s tyranií menšin, křik zboří každou zeď, ale nic nepostaví. Ani boj s klimatickými změnami se nemůže změnit na nové náboženství. Přestaňme plýtvat energií, vodou, odpady a hlavně lidským potenciálem. Změňme vzdělávací systém tak, aby pěstoval a podporoval kompetence nutné pro reakci na změny pracovního trhu a zároveň občanskou odpovědnost. Budujme ekonomiku založenou na lidském potenciálu, ekonomiku talentu. Nenechme se opájet technologií, umělou inteligencí a „smart“ strategiemi, hledejme jejich praktické využití.
Investujme méně do betonu, více do lidí. Stavme mosty, ne přehrady – mezi generacemi, zaměstnanci a zaměstnavateli, mezi „Východem a Západem“. Nenechme se znepokojovat katastrofickými scénáři, nehledejme problémy, hledejme jejich řešení.
A závěrem výzva. Víme, že příroda nebo Bůh nás stvořil s dvěma konci, na jednom sedíme, druhým myslíme. Zkusme používat, alespoň občas, k myšlení ten správný.
O AUTOROVI
Ivan Pilný (narodil se 6. července 1944 v Praze) je zastupitel hl. města Prahy, bývalý poslanec Poslanecké sněmovny PČR za hnutí ANO 2011, exministr financí a bývalý náměstek ministryně průmyslu a obchodu.
Vystudoval Fakultu elektrotechnickou ČVUT v Praze, obor technická kybernetika.
Hned po roce 1990 začal podnikat. Kromě toho založil českou pobočku Microsoftu, mezi lety 1992 a 1998 pracoval jako její generální ředitel a jednatel. V letech 2000 až 2001 řídil Český Telecom a následně se stal generálním ředitelem alternativního operátora eTel.
Od roku 2003 byl také prezidentem TUESDAY Business Network a v roce 2005 založil obecně prospěšnou společnost Pracujme chytřeji.
Napsal několik knih (mj. „Máte na víc! Trénujte svůj mozek“ či „Manéž informačního věku“), známý je také z televizního pořadu Den D.
V roce 2013 byl za hnutí ANO 2011 zvolen do Poslanecké sněmovny. Od května do prosince 2017 byl ministrem financí.
Je ženatý, má čtyři děti. Baví ho studovat, jak funguje mozek, četba, rád jezdí na kole a hraje tenis (jak sám říká „s nadšením, ale mizerně“).
reklama
Copyright © 2024, The BUSINESS SOIRÉE
