S europoslancem Stanislavem Polčákem jsem si povídal těsně po poměrně třaskavém rozhodování Evropského parlamentu o zvýšené ochraně autorských práv na internetu. Přiznal, že i coby expert na autorská práva byl hodně na vážkách, jak hlasovat. Zároveň bylo znát, že oproti mnoha jiným politikům tuto problematiku opravdu ovládá.
Evropský parlament se dohodl s členskými zeměmi na přijetí směrnice upravující autorská práva na internetu. Vy jste hlasoval proti − co vás k tomu vedlo?
Upřímně – dlouho jsem byl hodně na vážkách. Na jedné straně je v pořádku, že autorská práva budou na internetu chráněna a giganti typu Google či YouTube, kteří vlastně nevytvářejí žádný obsah, ale vydělávají miliardy, za ně budou platit. Na straně druhé je zmíněná směrnice v některých ohledech nejednoznačná. Například sporný článek 13 by měl být víc restriktivní a postihovat jen opravdu podstatné věci.
Myslíte třeba situaci, když dám na sociální sítě obal knihy s tím, že ji doporučuju, protože se mi líbila, ale nějaký automat to okamžitě smaže, protože půjde o chráněné autorské dílo?
Tohle jsou mimo jiné právě ty body, které mi vadí. Měla by tam být jakási vyšší restrikce, která znemožní odstranit obsah takto nevýznamného charakteru − něco jako takzvané nepodstatné užití díla, které máme v autorském zákonu. Ale uvidíme, jak to nakonec bude fungovat v praxi.
Nějaký software přece nemůže spolehlivě rozeznat, jestli jsem někam umístil autorsky chráněnou scénu, nebo vlastní parodii na ni. Kdyby někdo zveřejnil svou kopii nějakého obrazu, musel by vědět, která díla už nejsou autorsky chráněna a podobně... A co když třeba vyexportuju nějaký film do jiného formátu, dám mu jiné parametry, jiný název apod.?
Nedávno jsem četl poměrně sofistikovanou studii, která říká, že 85 procent v současné době ukládaného obsahu se dá filtrovat, ale pořád podle ní bude zbývat třeba 850 milionů videí, které filtr nerozpozná. Navíc když software vymaže něco, co chráněno není (což leckdy pozná až nějaký specialista), bude případně rozhodovat až soud, pokud vy se proti tomu ozvete. Sejde se spousta odborníků, potáhne se to léta. Souhlasím − to je jedna ze slabin. Ale zároveň zdůrazňuji, že se zmíněná směrnice snaží učinit alespoň nějaký krok v situaci, kdy jsou autorská práva opravdu masivně porušována. Takže dílčí věci mi vadí, ale obecně souhlasím. Není přece možné, aby dílo, které má nějakého autora, mohlo být zcela neomezeně šířeno bez jeho souhlasu. Mnohé i opravdu velké servery z tohoto tyjí a generují obrovské zisky, aniž by je to něco stálo.
Vy jste v jednu dobu souběžně studoval práva a teologii. Jste věřící?
Řekněme, že jsem hříšný křesťan (směje se).
Ale přesto je to nepříliš častá kombinace...
Možná. Ale na právnické fakultě jsem mimo jiné studoval obor církevní právo − to mě vždycky fascinovalo. Připadá mi, že spojuje dějinná období skoro až k antice. Časem tam ale narazíte na určité limity a zjistíte, že už toho nemůžete nastudovat víc. Proto jsem se přihlásil ještě na teologickou fakultu − i když jsem ji nakonec nedostudoval.
Existuje hodně rozporů mezi církevním a světským právem?
Je spousta takových případů − vezměte si třeba rozvod. Ve světském právu běžná věc, v církevním velice výjimečná a složitá.
Když vás tak zajímalo právo, proč jste vstoupil do politiky?
Počátek byl v obci Vysoké Pole na moravsko--slovenském pomezí. Žijí tam moji rodiče, takže jsem se téhle vesnici věnoval i během studií, chtěl jsem se nějak podílet na jejím rozvoji. Při volbách mi lidé dali hlasy a na nějakých osm let jsem se ocitl v komunální politice, byl jsem místostarostou. A potom přišlo zvolení za poslance.
A z něj jste vystoupal na europoslance...
Nevím, jestli tím člověk stoupá, ale je to samozřejmě jiná liga.
Takže už je váš život spojený s profesionální politikou?
Tak to ne. Určitě se chci věnovat nadále právu, ta profese je pro mě prvořadá. Hned po ní mě nejvíc zajímá regionální politika a samospráva − to je moje druhá srdcovka. Rozvoj samospráv, postavení obcí a jejich občanů, to mě hodně baví a chci se tomu věnovat. Až na třetím místě jsem politik, který byl zvolen do českého a posléze i do Evropského parlamentu.
Leckdy slýchám, že komunální politika je docela riziková oblast.
Souhlasím − dělat starostu je často pozvánka do kriminálu. Víte, od vedení menších obcí je v zásadě vyžadována stejná míra rozhodování jako třeba od primátora na magistrátu. Ten má ale na všechno tým lidí, zatímco v malé obci sedí starosta s jednou účetní nebo tajemnicí. Hluboce se skláním před tím, co komunální politici dokážou a jak se v tom balastu byrokratických předpisů a povinností snaží své obce rozvíjet. I proto je důležité jim poskytovat maximální možnou míru servisu. Tomu se v rámci STAN hodně věnujeme − máme například právní i dotační poradnu zdarma. Kdykoli potřebují, poskytujeme jim metodické pomůcky.
Byrokracie je tedy tím největším problémem?
Nepochybně. Obrovská zbytnělost našich předpisů, byrokratičnost a neschopnost odstraňování agend. Základním úkolem všech politiků by mělo být začít brát zákon po zákonu a ptát se, jestli ta která agenda je opravdu nezbytná. Takový test proporcionality tu naprosto chybí, přitom je to absolutně klíčové, jinak se nám ty samosprávy vylidní. Opravdu těmto lidem chceme jejich roli zjednodušit. Proto se také ve Sdružení místních samospráv, kterému předsedám, snažíme obzvlášť menším obcím pomáhat. Třeba poplach kolem GDPR – každá obec měla povinnost ho zavést, takže jsme přijali dvacet lidí a dnes už zastupujeme 1800 subjektů – obcí i měst. Přitom je to nízkonákladový, udržitelný a financovatelný systém.
Všichni chtějí obcím pomoci zjednodušit jejich práci a snížit byrokracii, ale pořád to nikomu nevychází, je to spíš horší.
Musíte mít jasný plán. Chci navrhnout vznik meziparlamentní komise nebo výboru, kde bude zastoupena sněmovna, senát, vláda, kraje a odborníci z obcí. Prošli by všechny povinnosti v rámci státní správy a výkonu veřejné moci, odstranili ty zbytečné a nepřidávali nové. Mimochodem, v Británii platí dobré pravidlo: Pokud chcete zavést novou veřejnou agendu, musíte zrušit jinou.
Co nejraději děláte, když máte volno?
Lyžuju, plavu, jezdím na kole. A miluju cestování karavanem. Jezdíme neustále s dětmi po různých kempech v Česku. Ale super na cestování obytným autem je Německo, Francie a Švýcarsko. Je tam skvělé zázemí – v tomto směru máme u nás co dohánět.
Máte děti, ale ženatý nejste. Proto jste ten hříšný křesťan?
Mimo jiné, těch důvodů je víc (směje se).
„Určitě se chci věnovat nadále právu, hned po něm mě nejvíc zajímá regionální politika a samospráva,“ říká Stanislav Polčák.
Stanislav Polčák (narodil se 21. února 1980 ve Slavičíně) je právník, vysokoškolský pedagog a politik, v letech 2010−2014 poslanec Parlamentu České republiky a od roku 2014 poslanec Evropského parlamentu. Je také předsedou Sdružení místních samospráv ČR.
V roce 2003 získal magisterský titul na Právnické fakultě Univerzity Karlovy. V roce 2004 získal doktorát práv na katedře Správního práva, obor Veřejné právo. V roce 2007 složil advokátní zkoušky. V letech 2000−2003 zároveň studoval Katolickou teologickou fakultu UK.
Od roku 2002 byl místostarostou obce Vysoké Pole, rok také působil jako člen expertní komise Úřadu vlády ČR pro otázky EU (2005−2006). Od roku 2008 je členem STAN (zde byl v pozdějších letech místopředsedou i 1. místopředsedou), na jeho kandidátce uspěl v roce 2010 v parlamentních volbách a stal se poslancem. V dalších volbách svůj mandát obhájil. Ve sněmovně byl předsedou výboru pro veřejnou správu a regionální rozvoj PSP ČR a poté předsedou ústavněprávního výboru. V roce 2014 uspěl ve volbách do Evropského parlamentu. Vzhledem k neslučitelnosti funkcí na mandát poslance PSP ČR rezignoval.
reklama
