Předchozí dva rozhovory pro náš časopis odrážely složité situace ve společnosti – nejprve v souvislosti s epidemií covidu-19, poté s válkou na Ukrajině. Ačkoli by se mohlo zdát, že dnes už je doba daleko klidnější, jeden z nejdéle sloužících starostů v Praze David Vodrážka mě vyvedl z omylu.
Je současná doba oproti poslednímu roku dvěma klidnější?
Naopak. Covid utichl, ale válka na Ukrajině na nás má dopad velký. Euforie a počáteční nadšení, kdy všichni chtěli Ukrajině pomáhat, opadly a přišlo vystřízlivění. Problémy spojené s konfliktem nejsou tolik vidět, ale promítají se do řady oblastí. Jednou z nich je například školství. V některých školách jsme měli u posledního zápisu do prvních tříd 51 procent ukrajinských dětí. Nic proti Ukrajině, ale už když máte ve třídě tři cizojazyčné děti ze třiceti, je problém výuku zvládnout, co teprve, když jich v té třídě máte patnáct. Není to o inteligenci, ty děti jsou chytré, ale o jazykové bariéře. Jedno z možných řešení, otevřít třídu jen pro ukrajinské děti, je až na posledním místě. Kdybychom Ukrajince separovali, začali by vytvářet komunity a už by se nikdy nestali součástí společnosti, nezískali naše návyky.
Umím si představit, že rodiče českých dětí z té situace nejsou nadšení...
Je to problém velkých měst, a Prahy zejména. Komunity, v minulosti to byli třeba Vietnamci, jdou vždy do velkých měst. Takže když pak hledáte podporu systémového řešení, ať už na ministerstvu školství, nebo v poslanecké sněmovně, většinu mimopražských vaše problémy nezajímají. Tuto konkrétní situaci se snažíme řešit rozšiřováním kapacit základních a mateřských škol tak, aby se podíl cizojazyčných žáků na třídu snížil.
Do jaké další oblasti se konflikt na Ukrajině promítá?
Jednoznačně je to bezpečnost. V rámci korektnosti bych o tom mluvit neměl, ale musím říct, že za poslední rok, rok a půl, je patrný nárůst drobné trestné činnosti. Nechci z toho vinit jen Ukrajince nebo jiná etnika. Blížíme se západnímu světu se vším všudy, a tedy i nárůstem kriminality ve městech. No a kromě bezpečnosti je to například zdravotnictví. Ať si říká kdo chce co chce, naše zdravotnictví je jedno z nejlepších na světě, což nás ale stojí nějaké peníze. Problém je, že lékařů a peněz ve zdravotnictví nepřibývá, zato naopak přibývá pacientů. Promítlo se to zejména do prodloužení čekacích dob v ambulancích odborných lékařů.
Dlouhodobě diskutované jsou parkovací zóny. Co Praha 13 a parkování dnes?
Parkování lidi na Praze 13 trápí nejvíc. Mám k dispozici výsledky průzkumu na reprezentativním vzorku asi 1080 respondentů, který ukázal, že 72 procent dotázaných by v žádném případě nechtělo parkovací zóny. Ani já nejsem jejich příznivcem. Za prvé jsem zástupce lidí, což neznamená, že jsem populista, ale nepůjdu proti jejich přesvědčení. A za druhé zřízením parkovacích zón bychom v tuto chvíli místním nenabídli vůbec nic navíc, jen bychom vytáhli nějaké peníze z jejich kapes. Další aspekt je, že sem denně dojíždí spousta lidí z okolí Prahy, kteří místo toho, aby využili volná místa v parkovacím domě, který jsme nechali postavit a kde celodenní parkování vyjde na 50 korun, stále raději hledají místa zadarmo u paneláků. Zavedení parkovacích zón podpořím ve chvíli, kdy na Zličíně vyroste velkokapacitní parkovací dům o třech tisících místech, kam se bude soustředit většina dojíždějících. Ostatně i my chceme nabídnout ještě jeden parkovací dům, a sice na Lužinách.
Na sněmu starostů městských částí hl. m. Prahy s mj. sešli (zleva) starosta Prahy Vinoř Michal Biskup, primátor Prahy Bohuslav Sobota, David Vodrážka, předseda výboru pro dopravu ZHMP Martin Sedeke a starosta Prahy 9 Tomáš Portlík
Starostou jste šesté volební období v řadě, nechtěl jste s tím už někdy seknout?
Každou chvíli. Respektive pokaždé, když přijde nějaká stížnost. Lidská hloupost mě někdy dokáže pěkně zvednout ze židle. Ale to je v každé práci. A mě ta moje starostovská opravdu baví. Já se na třináctce narodil, jsme tu čtvrtá generace, znám to tady, jako malý kluk jsem zažil výstavbu sídliště, znám se se spoustou lidí. Praha 13, byť má téměř 70 tisíc obyvatel, je pořád vesnice a aktivních lidí, se kterými se pravidelně setkávám, je jen určitá komunita. Pak je tu mlčící většina, kterou neznám a která nechce poznat mě, žije si svým životem. To je ale v pořádku, protože kdyby byli všichni aktivní, tak se z toho zblázníme. (směje se) Vždycky jsem chtěl zůstat na Praze 13 a bojoval za to. Ze třináctky jsem vzešel a mám jí co vracet. Právě ta kontinuita je pro mě důležitá.
I vaši nejbližší kolegové jsou v úřadu dvacet let?
Dva místostarostové jsou tu se mnou o jedno volební období méně. Někdo by mohl namítat, že je to zkostnatělé, já zase říkám, že každá změna je k horšímu. A vůbec nejhorší je, když přijde nový člověk a chce páchat dobro. Začne vymýšlet nějaké úžasnosti, na jedné straně chce někde strašně pomoct, ale na druhé straně se mu to bortí. Moje filozofie je jednoduchá. Městská část by neměla být dlouhodobě zadlužená, to znamená, že hospodařím s penězi úřadu stejně jako doma, a když už se zadlužím, tak na něco smysluplného. Ještě před covidovou epidemií jsem byl pod obrovským tlakem postavit na třináctce bazén nebo aquapark. Velmi jsem se tomu bránil a jsem rád, že jsem ten tlak ustál. Ufinancovat provoz při dnešních cenách energií si neumím představit, byla by to obrovská zátěž pro rozpočet. Nejsem ani zastáncem myšlenky, že by každá městská část měla mít svůj bazén. Nejde nám o soutěžní klání, který starosta si postaví pomník v podobě bazénu, ale o to, aby byla posekaná tráva, bylo uklizeno, jezdily autobusy, děti se měly jak dostat do školy atd. Nejdřív musí fungovat základní služby, teprve pak si případně můžeme dovolit nějakou nadstavbu, něco navíc.
A to se vám daří?
Ano. Jsem rád, že se nám daří udržovat a dále rozvíjet Centrální park, který je mezi obyvateli třináctky oblíbený, že stojí nová budova radnice nebo že se podařilo zrekonstruovat kulturní dům. Nejsou to klišé, jako když jde někdo před volbami zasadit strom, ale koncepční věci. Pracuji tak, abych v čase, který mám k dispozici, udělal maximum pro lidi, aby se lidem tady žilo dobře. A vůbec nejdůležitější pro mě je, že můžu jít s klidem do hospody a nedostanu od místních na budku. Jiná věc je diskutování nad některými tématy. Ovšem mít pověst zloděje a gaunera, nemohl bych strčit ani hlavu mezi dveře, a to bych tady pak opravdu nemohl žít.
Jste také v zastupitelstvu hlavního města Prahy, to se asi pro fungování třináctky hodí?
Být zastupitelem hlavního města Prahy mě baví, a bezesporu je to velká výhoda pro náš úřad. Mám možnost ovlivnit celou řadu věcí, ať už jde třeba o zmiňované parkování, o peníze do rozpočtu a další. Když se vrátím k rozšiřování kapacity škol, o kterém jsem mluvil na začátku, budeme potřebovat od hlavního města dotaci 40 milionů korun, a jako zastupitelovi hl. m. Prahy se mi taková dotace bude daleko lépe vyjednávat. Podobně je výhodou, když hejtman nebo primátor sedí třeba v poslanecké sněmovně.
_2.jpg)
Při otevření zrekonstruovaného dětského hřiště v blízkosti MŠ U Bobříka
CV BOX
David Vodrážka (narodil se 23. března 1971 v Praze) je jeden z nejdéle sloužících starostů v Praze, starostou městské části Praha 13 je nepřetržitě od roku 2002.
Je absolventem Pedagogické fakulty v Hradci Králové a Vysoké školy finanční a správní.
V roce 1998 se stal členem ODS, v letech 2008 až 2010 byl prvním místopředsedou. Od roku 2010 do předčasných voleb v roce 2013 byl poslancem sněmovny, kde zastával post předsedy zahraničního výboru.
Krátce byl také předsedou představenstva Dopravního podniku hl. m. Prahy. Od roku 2018 je zastupitelem hlavního města Prahy, jímž byl i v období let 2006 až 2010.
Je ženatý, má tři děti, žije v Praze.
reklama
