Rozhovory

David Vodrážka: Řídím se heslem, že ve finále je všechno jinak

Publikováno: 28. 6. 2022
Autor: Karel Černý
Foto: Foto archiv Davida Vodrážky
logo Sdílet článek

Pokud zářijové komunální volby nerozhodnou jinak, oslaví starosta Prahy 13 David Vodrážka letos v prosinci 20. výročí usednutí do starostenského křesla. A byla by škoda, kdyby neslavil, protože tato městská část se pod jeho vedením neustále rozvíjí.

Naposledy jsme spolu mluvili před dvěma lety. Co je od té doby ve vaší městské části nového?

Asi to nejnovější je, že skončil covid a přišla válka na Ukrajině, takže jsme pořád ve slušném zápřahu. Covid se podařilo zvládnout, i když třeba situace kolem škol nebyla jednoduchá. Myslím tím distanční výuku. Když máte skoro 70tisícové město, tak ne každý má přístup k internetu a ne každý má počítač. Takže jsme nakoupili laptopy, které jsme lidem půjčovali. Ukrajinská krize je opět nápor zejména na školství. Ze dne na den musíte umístit třeba 300 ukrajinských dětí, které nemluví česky a nejsou všechny stejně staré, také potřebujete učitelky, které umí ukrajinsky. Ale díky školám a odboru školství jsme to zvládli. Podařilo se nám hodně uprchlíků umístit do ukrajinských rodin, protože tady máme docela silnou ukrajinskou komunitu. Další se nám podařilo ubytovat ve spolupráci s farní charitou a neziskovkami, za což jim moc děkuji. Takže to byly v poslední době asi největší výzvy. Ale kromě nich samozřejmě musí městská část normálně fungovat.

A z těch „normálních“ projektů, které jsou největší?

Buduje se nové parkoviště P+R o kapacitě zhruba 300 míst v Petržílkově ulici u stanice metra Nové Butovice. Je připravena výstavba mateřské školy o šesti třídách v Britské čtvrti u stanice metra Stodůlky. S developerem, který tam staví obytné domy, jsme smluvně zajistili novou školku, abychom systematicky pokryli kapacity školských zařízení. Zároveň dokončujeme další nové byty v centru pro seniory Lukáš. Investice míří také do školních budov, jedná se o přístavby a dovybavování základních škol, abychom opět umístili všechny naše děti. Na Slunečním náměstí hodláme vystavět základní uměleckou školu. Z menších věcí budeme například zahajovat provoz komunitní zahrady na Velké Ohradě, kde si lidé budou moci sami pěstovat ovoce, zeleninu, bylinky a trávit zde volný čas. Pozemek při škole jsme již vyčistili od starých keřů, připravíme vyvýšené záhony, přibudou stromy a dodáme také sklad nářadí i kompostér. Dál už si to komunita povede podle svého, do toho jim nechceme mluvit.

Když jste zmínil parkoviště, všiml jsem si, že u vás nemáte modré zóny...

Jsem přesvědčený, že když lidem nenabídnu alternativní parkovací místo navíc, tak od nich přece nemohu vybírat peníze za modré zóny. Kromě té Petržílkovy ulice podporujeme i P+R u metra na Zličíně, ve fázi projektu máme parkovací dům u stanice metra Luka a před podpisem je i smlouva se soukromým developerem na vybudování dalšího P+R parkoviště u stanice metra Stodůlky. Až tohle všechno bude, můžeme namalovat zóny. A nejen já, ale i další kolegové z jiných městských částí jsme toho názoru, že současný model parkování v Praze je absolutně nesystémový. Je nesmyslné, aby každá městská část měla jiný systém parkování, jiné ceny. Všichni jsme přece občané Prahy, takže když si zaplatíme, měli bychom mít možnost zaparkovat kdekoliv v Praze.

A co neustálé přibývání cyklopruhů?

To je kapitola sama pro sebe. Myslím, že zejména náměstek Scheinherr vyvolal mezi automobilisty a cyklisty silnou vzájemnou nevraživost namísto toho, aby žili v symbióze. Sám to vidím, protože jezdím autem i na kole. A vše je způsobeno násilným tvořením nikoli cyklostezek, ale cyklopruhů, které jsou leckde úplně nesmyslné a zbytečné. Jsou třeba i souběžně s cyklotrasou. Takže v Podolí máte kolem řeky cyklotrasu a zároveň máte na souběžné silnici cyklopruh. Proč? To se asi někdo zbláznil. S panem náměstkem jsem měl mnoho vzrušených debat, když nechal, přes náš nesouhlas, namalovat cyklopruh přes vyústění z dálnice D5, takže je to nebezpečné pro auta i cyklisty. Sjedete obloukem z dálnice a hned na jeho konci vám silnici přetíná cyklopruh, který má před vámi přednost! Naštěstí tam snad ještě nikdy žádný cyklista nejel. Když jsme navrhovali panu Scheinherrovi, aby nechal dát na některé cyklopruhy sčítače cyklistů, tak se tomu dramaticky bránil. Vypadá to, že někdo povýšil svou vizi až na jakési náboženství „teď budeme všichni jezdit na kole, ať to stojí, co to stojí“. A to opravdu nemám s cyklisty problém. Dělali jsme u nás start cyklotrasy Praha–Vídeň, máme přes Centrální park cyklotrasu nazvanou Za prací a za zábavou, takže člověk vůbec nemusí vjet na silnici a projede městskou část v rámci zeleně, dostane se do práce, na hřiště, do Prokopského údolí... Pořídili jsme nové cyklostojany, kde si cyklista může opravit kolo a podobně. Podporujeme cyklisty, ale vše musí mít hlavu a patu. Nejde říct „budeme tu jezdit jako v Amsterodamu“. U nás třeba Pardubice nebo Hradec Králové jsou roviny, tam se to dá. Ale kdybych řekl své matce, ať si ze Stodůlek sjede do motolské nemocnice na kole, tak už se nikdy nevrátí, protože kopec zpátky nevyšlápne.

V září budou volby, je tedy potřeba toho na magistrátu hodně změnit?

Raději než o změnách bych mluvil o mnoha zlepšeních. Je nutné komunikovat se všemi starosty, ať už jsou z jakékoli politické strany. Určitě tlačit na dokončení Pražského okruhu a dokončení Radlické a Bělohorské, resp. Karlovarské radiály. Dál přestat jen mluvit o družstevním a nevím jakém ještě bydlení, jak se vše zreguluje. Tady si myslím, že družstevní nebo nájemní bydlení jsou připraveni dělat ti „zlí developeři“, kteří to umí, jsou na to nastavení a dají se s nimi udělat smlouvy. Město staví vždycky dráž, to je ověřené. No a potom další věci, jako je třeba sjednocení parkovacích zón, zauditování cyklopruhů a cyklotras a podobně.

V listopadu budete slavit 20 let v zastupitelstvu a v prosinci 20 let coby starosta. Tedy podle toho, jak dopadnou volby. Věříte, že ty starostenské kulatiny oslavíte? Nebo třeba i jako náměstek na magistrátu či dokonce primátor?

Věřím, ale primátor ne. Jistě, je slogan „nikdy neříkej nikdy“, ale za tu dobu, co jsem starostou a v politice, tak jsem zažil spoustu věcí a řídím se heslem, že ve finále je všechno jinak (směje se). Ne že bych žil ve stylu ze dne na den, ale dlouhodobé osobní plánování opravdu nemám. Mě, i když to třeba bude znít zprofanovaně či divně, moje práce i po těch letech baví. Baví mě ta moje třináctka, protože tady jsem se narodil, tady jsem vyrostl, tady mám kamarády, děti. Je to moje srdeční záležitost, kterou bych, pokud mi lidé dají důvěru, chtěl dělat dál. A jestli bude něco dalšího, to se uvidí, nad tím nepřemýšlím.

CV BOX

David Vodrážka (narodil se 23. března 1971 v Praze) je už osmnáctým rokem starostou městské části Praha 13 a od října 2018 je za ODS i zastupitelem hl. města Prahy.

Tím už byl i v letech 2006 až 2010, poté byl tři roky poslancem Parlamentu ČR a zastával post předsedy zahraničního výboru. Dva roky (2008−2010) byl také 1. místopředsedou ODS (do strany vstoupil v roce 1998).

Původně pracoval jako elektromechanik, poté však absolvoval bakalářské studium na Univerzitě Hradec Králové a navazující magisterské studium na Vysoké škole finanční a správní, závěrečnou zkoušku složil v roce 2006.

Má tři děti − Kateřinu (21), Davida (17) a Václava (13). Mezi jeho největší záliby patří hudba a sport (kdysi hrál závodně ragby).

Pražan

Když jsme s Davidem Vodrážkou probírali situaci v Praze, narazili jsme i na to, zda některá chaotická rozhodnutí nemohou být i tím, že už dlouho nebyl v čele metropole Pražan. „Naposledy to byli Pavel Bém a Bohuslav Svoboda,“ přitakává David. „A opravdu tím mohou být některé věci ovlivněné. Já jsem starosta Prahy 13, narodil jsem se tu, chodil jsem tu do školy, chodila tu do školy moje maminka, žila tu má babička i prababička, která sem kdysi přišla a znala všechny sousedky. Takže mám velké povědomí o městské části a samozřejmě i o celé Praze. Ale nejen to, kde je která ulice, ale i jak smýšlejí lidé, co potřebují. A myslím, že tohle by mělo platit i u primátorů. Neumím si představit, že bych přijel do Olomouce, žil tam tři roky a stal se primátorem. Nejde o to, že bych třeba ani nevěděl, kde je nádraží, ale hlavně bych neznal místní komunitu, čím to město léta žije, čím se trápí. Když neznáte svoje město, nestačí si vzít mapu a encyklopedii a naučit se ulice a historii. Musíte ho prožít, jako kluk v něm lítat po ulicích nebo lézt po stromech.“

reklama

https://www.qatarairways.com/en-cz/homepage.html https://www.qatarairways.com/en-cz/homepage.html https://www.qatarairways.com/en-cz/homepage.html

Mohlo by vás zajímat

Více článků