David Limberský: Můj čas se prostě naplnil

Publikováno: 28. 6. 2022
Autor: Karel Černý
Foto: archiv FC Viktoria Plzeň

Sdílet článek

Neuvěřitelných třicet let zůstal fotbalista David Limberský věrný jedinému klubu (byť s jedním krátkým odskokem), Viktorii Plzeň. Není proto divu, že ta mu na oplátku letos v květnu uspořádala ke konci jeho profesionální kariéry krásnou rozlučku. Teď ještě hraje ve třetí nejvyšší soutěži a věnuje se rodině a podnikání.

Při rozlučce byly momenty, které vás evidentně dojaly. Nepůsobíte jako dojímací typ...

No manželka říkala, že u mě slzy kvůli sobě už léta neviděla (směje se). Ale třeba u nějakého filmu, když je smutný, se také dojmu. Asi by to do mě nikdo neřekl, ale je to tak. A při té rozlučce bylo hrozně moc emocí. Vůbec jsem netušil, že mají něco podobného v plánu. O to víc mě to šokovalo, když se přes kotel rozvinul obrovský dres s mým číslem, a do toho majitel Adolf Šádek řekl, že tuhle osmičku už v Plzni nikdo nosit nebude. To bylo nádherný, strašně silný, brečel jsem.

Nezalitoval jste ve chvíli, kdy Viktorka získala nečekaně titul, že ještě nezůstáváte? Ostatně vaše manželka prý byla názoru, že byste měl pokračovat.

Je to tak, skoro rok jsme se o to přeli, každý měl odlišný názor. Ale i když se povedl titul, tak bych neměnil. Můj čas se prostě naplnil, a kdybych pokračoval, třeba by to nedopadlo tak skvěle, jak to dopadlo. Jsem strašně rád, že kluci vykvetli a udělali titul. Moc jsem si ho užil jako fanoušek, i když je to samozřejmě něco úplně jiného než jako hráč. Ale určitě nelituju. Ani na chvíli jsem neměl pocit, že bych měl dál hrát. Uzavřel jsem tuto kapitolu se vším všudy a bylo to rozhodnutí z rozumu, dlouhodobější, žádné zkratkovité. Cítil jsem sám na sobě, že už to není ono. A teď mě má manželka alespoň víc doma, mohu se víc věnovat dětem, máme i společné podnikatelské záměry. Aktivit je tolik, že mám paradoxně méně času, než jsem ho měl jako fotbalista.

Co tvoří základ vašeho podnikání?

Je toho hodně. Provozujeme Body expres, stavíme i pronajímáme nemovitosti, máme firmu na fotovoltaiku a tepelná čerpadla, manželka má Barber shop a plážové přehozy, já občas chodím do médií, na isport.tv mám svůj pořad Limbova šajtle, občas nějaká reklama... Aktivit je prostě tolik, že nestíháme. Ale základem je asi pronájem nemovitostí a pak firma na fotovoltaiku a tepelná čerpadla, to se nám hodně rozjelo, nyní firma vystřelila do nebe.

Hrajete dál v ČFL za Jiskru Domažlice. Jaké to je nastupovat proti své milované Viktorce, byť je to její béčko?

V Domažlicích trénuje můj nejlepší kamarád a je tam skvělá parta. Navíc jsem chtěl v kariéře udělat takový mezistupínek, než skončím úplně. Možná bych na extraligu ještě někde měl, ale já ji prostě chtěl hrát jen za Viktorku a ne dohrávat jinde. A proti Plzni jsem za Domažlice hrál hned na začátku přátelák proti áčku. Prohráli jsme „jenom“ 2:4 a já dal gól z penalty. Ale byl to divný pocit. No, a když jsem hrál poprvé proti béčku Viktorky, tak si pamatuju, že jsem tak první tři nahrávky dával jí, jak jsem byl zmatený z těch dresů. Ten plzeňský jsem měl pořád za svůj (směje se).

Čeho ze své kariéry si nejvíc ceníte?

Toho je hodně. Třeba když jsme kdysi dvakrát s Viktorkou postoupili do ligy, to byl skvělý úspěch. Potom samozřejmě neskutečná jízda, která začala v roce 2010, kdy jsme vyhráli pohár. Následovaly tituly, další poháry, Liga mistrů, Evropská liga, reprezentace, Eura... Nechci vypíchnout jen jeden moment, i když pět titulů a tři Ligy mistrů byly asi nejvíc.

A naopak – co byste klidně vymazal?

Mám jeden moment, který bych opravdu rád vymazal. Když jsem poprvé nastoupil za Viktorku na pozici stopera, hráli jsme proti Dynamu Záhřeb, prohráli jsme 0:3, a já byl spoluviníkem dvou gólů a navíc jsem dostal červenou.

V jednom rozhlasovém rozhovoru jste řekl, že když to teď ve Viktorce šlape, nechcete do ní v žádné roli vstupovat, protože jste pověrčivý. Míval jste nějaké předzápasové rituály?

Kdybych vám měl říkat všechny věci, které jsem vždy v den zápasu dělal, tak tu strávíme půl hodiny (směje se). To je třeba dvacet nebo třicet věcí. Tedy teď už ne, ale dělával jsem je. A pokaždé bylo nutné dodržet stejné pořadí. Na Viktorce jsem musel chodit ke stejné mušli, musel jsem si první zavazovat levou kopačku, na hřiště jsem musel vkročit jako první levou nohou, snídal jsem stejné věci, do auta jsem nastupoval absolutně jinak než v jiný den... Prostě tolik nesmyslů, že to je fakt nadlouho. Ale fotbalisti to tak mívají, a když se jim daří, tak všechny ty věci získají jakousi kouzelnou auru a stanou se pak z nich rituály.

CV BOX

David Limberský (narodil se 6. října 1983 v Plzni) je fotbalový obránce, bývalý reprezentant, do června 2021 působící ve Viktorii Plzeň, dnes hrající ČFL za Jiskru Domažlice.

Do plzeňské Viktorie zamířil z Třemošné jako žák už v roce 1990 a s krátkou pauzou jí byl věrný více než 30 let. Tou pauzou byly roky 2004 a 2005, kdy sice patřil Viktorce, ale hostoval v italské Modeně a následně v anglickém Tottenhamu Hotspur. A pak ještě v ročníku 2007–2008, kdy patřil pražské Spartě.

Hrál za reprezentace do 20 a 21 let, zúčastnil se i Mistrovství světa hráčů do 20 let 2003, první zápas za reprezentační A-tým odehrál 5. června 2009 v přátelském utkání proti Maltě. Konec reprezentační kariéry oznámil v červenci 2016 po evropském šampionátu ve Francii, za národní A-tým odehrál celkem 40 zápasů.

S Plzní získal pět mistrovských titulů, dvakrát Superpohár a jednou Český fotbalový pohár (druhý získal v dresu Sparty).

Je vyučený kuchař. Z dřívějšího vztahu s Michaelou Kratochvílovou má dceru Natálii (14) a syna Davida (11). Na konci května 2019 se oženil s modelkou Lenkou Olbertovou a koncem června 2020 se jim narodila dcera Lilien.