Daniel Matoušek: Prostě tu hudbu cítíte, vnímáte ji a žijete s ní

Publikováno: 12. 1. 2024
Autor: Šárka Jansová
Foto: archiv Daniela Matouška

Sdílet článek

Sólista Opery Národního divadla Daniel Matoušek si odbyl profesní premiéru v šestnácti letech na prknech Národního divadla v Praze v roli Pepíka v Lišce Bystroušce. Dnes výjimečně talentovaný mladý tenorista hostuje na všech českých operních scénách a chystá spolupráci v zahraničí.

V kolika letech jste začal zpívat?
Začalo to jednoho dne na základní škole v Ústí nad Labem, kde se objevili manželé Kobrlovi, kteří dělali po školách výběr pro jejich slavný Ústecký dětský sbor. Zazpíval jsem nějakou lidovku a byl jsem ve sboru. V něm jsme spolupracovali mimo jiné i s hudebním skladatelem Milošem Bokem, který si nás, odrostlejší, vybral na Rybovu Českou mši vánoční, a to mě uchvátilo. Svět velkého orchestru, sboru a varhan, s předními hráči, jako je třeba hornista a dirigent Radek Baborák, mě pohltil a já se začal učit hrát na klavír, varhany, dirigování a skladbu. Do toho jsem si občas pobrukoval a dalšími náhodami jsem byl v šestnácti na prknech Národního divadla v Praze ve své první sólové roli. Vděčím za to tenoristovi Janu Vacíkovi a režisérovi Ondřejovi Havelkovi, který byl ten osudový člověk a do role Pepíka v Lišce Bystroušce si mě vybral.

Jak se při tolika současných moderních žánrech stane, že si mladý člověk vybere klasickou operu?
Myslím si, že je to zakódováno v DNA a je vám to dáno shůry. Prostě tu hudbu cítíte, vnímáte ji a žijete s ní. Já se zamiloval do díla Giacoma Pucciniho, a to rovnou do slavné Nessun dorma v podání Tří tenorů, kterou jsem jednou zaslechl v televizi u svých prarodičů na obědě. Když jsem pak slyšel poprvé na YouTube zpívat Luciana Pavarottiho árii Rodolfa z Pucciniho Bohémy, věděl jsem, že je můj sen si tuhle roli zazpívat. Ale mimo operu a klasiku miluji i jazz, soul a RnB. Strašně rád spolupracuji na spoustě jiných projektů s hudebními producenty. V současnosti budu nazpívávat jeden singl na albu producenta Mikea Trafika z PSH.

Kde jste studoval zpěv a hudbu?
Největší část soukromě u Jana Vacíka a nyní u Kateřiny Kněžíkové a často konzultuji i u Adama Plachetky. Jsem také studentem Konzervatoře Jana Deyla, na niž jsem nastoupil už jako výkonný umělec a která mi dala to nejdůležitější – volnost a veškerou podporu a zázemí, co by mladý výkonný umělec měl mít. Za to velice děkuji paní ředitelce Stanislavě Lustykové a klavíristovi a pedagogovi Ahmadovi Hedarovi. Před „Deylákem“ jsem studoval ústecké Gymnázium Jateční, poté byl pár měsíců na pražské AMU a vedle toho jsem už zpíval v Národním divadle a v Plzni. Tou dobou jsem poznal, že soukromá praxe a čas na ni je nejdůležitější. Tuto základnu jsem získal právě na „Deyláku“ a děkuji za ni, protože to není nic standardního, ba naopak velice nadstandardní a ojedinělý přístup a podpora, kterou vám žádná jiná škola nedá.

Jak byste hlas tenor charakterizoval?
V hudebních kruzích se občas vtipkuje, že je to nemoc, diagnóza, nebo dokonce i prokletí. (směje se) Tenor je nejvyšší mužský hlas, velice ojedinělý a vzácný, proto dostáváme nejvyšší gáže za nejvyšší noty. Posluchačsky snad mohu říct i nejvyhledávanější hlas a repertoár. Tenorové role jsou většinou hlavní, s nejkrásnějšími áriemi a písněmi, které jsou nejžádanější na koncertech a recitálech.

V současnosti zpíváte nejen v Opeře Národního divadla, ale i na dalších scénách. Které to jsou a jaké tam máte role?
Mou domovskou scénou je pražské Národní divadlo, kde zpívám jedenáct rolí. Troufám si říct, že jsem i nejmladší tenorista v jeho historii, který získal v pětadvaceti letech angažmá pro hlavní role. V Národním zpívám v inscenacích, jako je Kouzelná flétna v inscenaci Vladimíra Morávka, Komedianti v režii Ondřeje Havelky, Růžový Kavalír Andrease Homokiho a v nové inscenaci Davida Radoka Don Buoso / Gianni Schicchi. Mimo Národní divadlo jsem měl to štěstí hrát a koncertovat na všech českých divadelních a koncertních pódiích, což pro mě byla velká čest a nezapomenutelná škola. V současnosti si udržuji spolupráci s Národní divadlem v Brně a také koncerty na festivalech jako Smetanova Litomyšl, Český Krumlov nebo Festival Špilberk.

Vystupujete i v zahraničí?
I v tom mi káplo do cesty štěstí. Od svých osmnácti jsem jezdil do Itálie k učiteli zpěvu, který byl mimochodem spolužákem Luciana Pavarottiho. Tím jsem získal i možnosti si tam zazpívat. V současné době s mou agenturou připravujeme mimo pravidelné hostování na Slovensku také spolupráci ve Francii, Velké Británii nebo Jihoafrické republice.

Máte čas žít si své soukromí?
Řeknu to takhle – v životě aktivního zpěváka tenora je těžké najít volný čas, ale když už na něj přijde, tak se musí prožít s lidmi, co za to stojí.

S kým ho tedy trávíte?
Když už si nějaký volný čas najdu, snažím se ho trávit s rodinou a přáteli. Také mě moc baví vařit a hostit přátele a návštěvy. A protože pocházím ze dvou sportovních rodin – dědeček z tatínkovy strany byl dvojnásobný mistr Evropy ve sjezdovém lyžování Jaromír Matoušek a strýc z maminčiny strany je velká volejbalová hvězda Milan Bican – tak i já prošel sporty. A dá se říct, že i úspěšně, a s kamarády se snažím tu sportovní tradici držet. Mou velkou vášní je také letectví, chtěl jsem být dopravní pilot, a i když mě osud zavál do hudby, snažím se k létaní dostat aspoň trošku zpět. Mám spoustu přátel pilotů a instruktorů a občas s nimi létám na menších sportovních letadlech.

Na co se těšíte v roce 2024?
Bude velice přelomový, čeká mě natáčení debutového alba, a co jiného by měl mladý tenor nahrát než italské písně. Proto natočíme se Symfonickým orchestrem Českého rozhlasu album O sole mio, šestnáct italských a neapolských písní v mé vlastní symfonické úpravě a aranžmá. Vydá jej Label Radioservis. Čekají mě také premiéry zásadních a pro mě srdcových rolí jako Alfredo ve Verdiho La Traviatě, Mazal v Janáčkových Výletech pana Broučka nebo Pucciniho Manon Lescaut.

iSING
Na festival iSING v Číně byl vybrán z 2500 zpěváků z celého světa.„Na ty dva měsíce nikdy nezapomenu,“ říká. „Bylo nás tam nakonec třicet zpěváků různých národností, kultur a vyznání. Takovou rodinnou náladu a profesionalitu jsem ještě nikde nezažil. Všichni do jednoho jsou úžasní a světoví zpěváci a mnozí už účinkují v divadlech, jako je Met v New Yorku nebo milánská La Scala. Většina z nich je dodnes mými přáteli. Já tam byl, jako již tradičně, nejmladší a zapojili mě do všech projektů. Bylo to šest koncertů ve vyprodaných sálech, dvě operní inscenace a dvě televizní natáčení. Základnu jsme měli u krásného jezera ve městě Suzhou u Šanghaje a koncertovali jsme v tamním obřím Art center Suzhou. Vystupovali jsme ale i v Pekingu, Guangzhou a v Národním parku v Nanjingu. Nikdy nezapomenu naše zpěvácké session, kdy jsme po celém dni zkoušek čekali na shuttle bus do hotelu, a i přes únavu jsme si s kolegy sedli ke klavíru a zpívali italské a španělské písně.“

CV BOX
Daniel Matoušek (narodil se 18. května 1997 v Ústí nad Labem) je operní pěvec, tenor.
V roce 2014 vystoupil poprvé v Národním divadle Praha, od sezony 2022/23 je zde stálým členem Opery. V průběhu své profesionální činnosti ovšem hostoval na všech českých operních scénách.
Vedle české operní scény hostoval v Opernhaus Magdeburg jako Tamino a hostuje ve Slovenském národním divadle v Bratislavě (Maria Stuarda, Perské noci) a Národním divadle Košice (Kouzelná flétna).
V roce 2019 se zúčastnil festivalu iSING v Číně, kam byl vybrán z 2500 zpěváků z celého světa. V sezoně 2021/22 se účastnil natáčení hollywoodského filmu The Crow v režii Ruperta Sanderse (film je připravován na uvedení v Cannes 2024).
Vystoupil pod taktovkou nemála světových dirigentů, spolupracoval s předními orchestrálními tělesy, skvělými divadelními režiséry a vystoupil po boku významných pěveckých kolegů.