Rozhovory

Dám hodně na intuici

Publikováno: 1. 7. 2019
Autor: Karel Černý
Foto: archiv Radky Maxové
logo Sdílet článek

Sejít se s poslankyní Radkou Maxovou znamená dát si schůzku v pauze mezi prací a prací. Vzala si totiž za své opravdu nezáviděníhodné oblasti – sociální, důchodovou a podobně – a ponořila se do nich opravdu vehementně. Teď ale kandiduje na europoslankyni. První otázka tedy byla nasnadě.

Neobáváte se, že pokud se dostanete do Bruselu, naruší se tím vaše práce v Česku?

V žádném případě. Ano, sama sice u některých europoslanců vidím, že se od Česka úplně odtrhli, ale to je obrovská chyba. Takže říkám: Jedna moje noha bude spojená s Bruselem, ale druhá zůstane napevno v Česku. Jednoznačně chci a budu pokračovat v práci, kterou tady mám rozdělanou. Revize lékařské posudkové služby, příspěvky na péči, výživné a další.

Můžete pro lidi v naší zemi udělat víc jako česká poslankyně, nebo jako europoslankyně?

Jak se to vezme. Poslanec v Česku řeší konkrétní problémy České republiky. Ale třeba sociální oblast má v mnoha směrech přesah do Evropy, a to nejen v souvislosti s migrací. Unie by nám například neměla zasahovat do sociálního systému, výše důchodů, dávek a podobně. Nebo si vezměte tzv. indexaci dávek, která ovlivňuje i naše občany. Zavedlo ji Rakousko, takže čeští občané, i když tam pracují, nemají nárok na stejnou výši dávek a dostávají je snížené. A to by nemělo být. Prosazujeme stejná práva našich pracujících či studentů v zemi, kde pracují a žijí, jako mají místní obyvatelé. Dále můžeme velmi zjednodušit evropský sociální systém − propojit ho. Například mít jednotné číslo sociálního pojištění nebo jednu průkazku osob se zdravotním postižením pro celou Unii. To jsou prostory, kde se dá našim lidem pomoci, aby měli život v Unii jednodušší.  

Nekonečným příběhem v sociální oblasti u nás je třeba reforma důchodového systému. Ani nebudu počítat, kolik sněmoven a vlád už tvrdilo, že ji vyřeší. Podaří se to konečně té současné?

Nepodaří. Paní ministryně Maláčová přece řekla, že naše země zásadní důchodovou reformu nepotřebuje, a navíc ji ani neumí. Já si s ní tedy dovolím zásadně nesouhlasit. Reformu potřebujeme a máme lidi, kteří ji umějí udělat − znají demografický vývoj, různé důchodové systémy... My teď potřebujeme naplnit důchodový účet pro budoucí generace, zajistit příjmy. Teď je to v pohodě, protože máme skvělou zaměstnanost. Ale jakmile klesne, i příjmy do důchodového systému se razantně sníží. Zároveň ovšem musíme oslovit mladou generaci, protože lidé, kteří teď mají třeba deset let do důchodu, si už těžko něco našetří. Ale mladí, kteří pracovat teprve začínají, si musejí uvědomit, že nemohou spoléhat jenom na stát. Ten jim sice v budoucnu nějakým způsobem pomůže, ale bez jejich osobního přičinění to rozhodně nepůjde.

A co sociální dávky? Nestaly se už příliš složitými a nekontrolovatelnými?

Nemyslím, že jsou nekontrolovatelné. Máme dobrý systém dávek pro ty, kteří se ocitnou v tíživé situaci, aby překonali třeba rok či dva − nemoc, úmrtí v rodině, úraz a tak dále. Ale bohužel je tady určitě také skupina, která na tom nějakým způsobem parazituje – na tu bychom se měli zaměřit. Určitě by bylo dobré systém třeba pro osoby se zdravotním postižením upravit − celé řízení je strašně komplikované, zdlouhavé, zbytečně ty lidi frustruje. Obecně lidé dlouho čekají na jakékoli dávky, leckdy se ocitají i v exekuci a státu vůbec nevadí, že nedodržuje zákonné lhůty na vyřízení. Proto musíme udělat celkovou revizi, směrem ke klientovi vše zjednodušit a zlepšit informovanost lidí. Když se ocitnou ve složité situaci, často vůbec nevědí, na co všechno mají nárok a na koho se obrátit.

Býváte také hodně slyšet, když se mluví o boji proti neplatičům výživného. Funguje odebírání řidičáku těm, kteří ho neplatí?

Určitě ano. Je to jeden z nejvíce používaných alternativních trestů a osvědčil se. Bohužel se uděluje pořád dost málo. S bývalým ministrem Kněžínkem a jeho náměstky jsme se bavili o proškolování soudců a také o tom, aby právě odebírání řidičáku byla jedna z nejvíce uplatňovaných variant. Chceme, aby ti lidé zůstali na svobodě a chodili do práce − aby mohli platit. Vůbec bychom rádi alternativní tresty rozšířili. Někomu to třeba přijde směšné, ale proč nezabavovat i rybářské či myslivecké lístky, pilotní nebo zbrojní průkazy a podobně? Tak bychom neplatičům a neplatičkám znepříjemnili život a donutili je platit − protože oni znepříjemňují život svým dětem.

Pojďme teď k vám. Předpokládám, že když jste pracovala v podniku Kostelecké uzeniny, do politiky vás pozval Andrej Babiš.

To předpokládáte špatně − tak to vůbec nebylo. Pracovala jsem v jedné kosmetické firmě v Táboře. Jenže už jsem tam byla dlouho a na druhé nejvyšší pozici. Tu vyšší jsem atakovat nemohla a měla jsem okolo sebe dobře fungující tým, který jsem už hlavně jen delegovala, řídila a kontrolovala. Tehdy vyšel inzerát, kde ANO hledalo lidi na rozjetí nového politického hnutí. Odepsala jsem, pak se sešla s lidmi, kteří to měli na starosti, a nakonec jsem dostala na starost rozjezd hnutí na jihu Čech. To bylo, tuším, v lednu 2012. Zůstávala jsem pořád ve zmíněné firmě, až o rok později jsem si začala hledat něco jiného. A vyhrály to Kostelecké uzeniny. Tam jsem pracovala jako manažerka kontroly kvality. Nicméně nakonec jsem skončila v politice. Dá se vlastně říct, že mě k politice dovedla nuda v práci v kosmetické firmě (směje se). 

S odstupem času – byla to dobrá volba?

Určitě. S myšlenkami na politiku jsem si pohrávala už v době, kdy vznikala „TOPka“, ale pak jsem usoudila, že je příliš brzy. Ale pracovat v politice mě fakt obrovsky baví. Chvíle, kdy dostáváte od lidí podněty, přetvoříte je do nějakého návrhu a pak tlačíte na poslance, aby ho přijali, na ministerstva, aby něco změnila... Někdy to sice trvá třeba i roky, ale vidíte, že se něco děje a že to má smysl. I když je to často vyčerpávající a není výjimkou, že vstanete v půl šesté ráno a domů dorazíte v jednu po půlnoci.

Takže při volbách před šesti lety jste ani chvilku neváhala?

Vůbec jsem se nerozmýšlela. Dám hodně na intuici, nikdy mě nezklamala. A tehdy mi jednoznačně říkala, ať do toho jdu.

Říkáte, že práce v politice je leckdy hodně vyčerpávající. Jak se zase „zrestartujete“?

Sportem. Třeba step aerobic nebo spinning mě baví. U bubnů − v rytmu, tempu, rychlé frekvenci. Potřebuju se fyzicky dobít, doplnit endorfin. U knížky bych si tolik neodpočinula, musím makat fyzicky, abych si odpočinula i psychicky. Ale dobrý film, to ano − u něj si také odpočinu. Nedávno jsem viděla Bohemian Rhapsody a musím přiznat, že na konci jsem bulela. Nebo Zrodila se hvězda, to mě také vzalo.

 

Ing. Radka Maxová (narodila se 2. prosince 1968 v Pardubicích) je poslankyně, zastupitelka v Táboře a v Jihočeském kraji a kandidátka na poslankyni Evropského parlamentu.
Po gymnáziu vystudovala Fakultu potravinářské a biochemické technologie Vysoké školy chemicko-technologické v Praze. Poté pracovala jako učitelka odborných předmětů na Integrované střední škole v Chrudimi. V roce 1994 se přestěhovala do jižních Čech a postupně pracovala jako inspektorka České zemědělské a potravinářské inspekce, manažerka kvality u firmy L+O masné výrobky a manažerka v kosmetické firmě. V roce 2013 se stala ředitelkou jakosti v masokombinátu Kostelecké uzeniny.
Do ANO vstoupila hned v jeho začátcích, v letech 2012–2013 byla jeho místopředsedkyní. V roce 2012 byla zároveň zvolena i předsedkyní Krajské organizace hnutí ANO 2011 v Jihočeském kraji.
Ve sněmovních volbách v roce 2013 byla na kandidátce ANO jako lídryně v Jihočeském kraji a stala se poslankyní, uspěla i ve volbách v roce 2017. V komunálních volbách v roce 2014 byla zvolena zastupitelkou města Tábora, loni mandát obhájila. Úspěšná byla i v krajských volbách v roce 2016, kdy se stala zastupitelkou Jihočeského kraje.
Je rozvedená, má syny Matyáše a Kryštofa.

Radka Maxová při udílení cen MOSTY 2018 - cena je udělována za mimořádnou aktivitu nebo čin ve prospěch občanů se zdravotním postižením.

reklama

https://www.smeny.cz https://www.smeny.cz https://www.smeny.cz

Mohlo by vás zajímat

Více článků