Když v roce 2010 neuspěla KDU-ČSL ve volbách a opustila sněmovnu, odešel z jejího čela i její tehdejší předseda, exministr zahraničí Cyril Svoboda. Z vysoké politiky se sice vytratil, ale oblast mezinárodních vztahů a diplomacie nikdy neopustil. Vede Diplomatickou akademii a hodnocení světového dění má jasné, přesné, nazírané z mnoha úhlů, skvěle formulované.
Je dnes politika jiná než v době před skoro patnácti lety, kdy jste ji opustil?
Politika je politika, změnili se její aktéři. Těsně porevoluční se liší od dnešních. Nová generace politiků neprošla zkušeností, jakou jsme prošli my. Za socialismu každý aktivní politický postoj měl své základy. Demokrata komunisti tak či onak terorizovali a komunistou lidé v opozici opovrhovali. Tak si člověk musel dobře rozmyslet, na které politické straně stojí. Demokrati čelili stálé represi státní moci. Tento tlak je formoval. Jistě nemusím připomínat, že většině společnosti byla politika cizí, jen se přizpůsobovala vnějším okolnostem. Na tom se nic nezměnilo. Protože ale dnešní političtí lídři nebyli formováni tlakem, nemají pochopitelně tvar a nemají sílu. Nemuseli o svůj postoj bojovat. Umějí zdatně taktizovat a to je málo. I okolnosti jsou jiné. Jsme v čase politiky krátkodobých internetových zpráv. Jejich autoři velmi lehce napíšou cokoli, vždyť za pár minut bude na sociální síti něco dalšího a jiného. Komunikace tohoto typu je velmi povrchní, povrchně se tvoří i čte. Nutně i politika na ní založená je povrchní. Málokdo píše promyšlený text, aby čtenáře zajímal ještě za deset let nebo v příštím století. A nemusí-li myslet, ustrne v přítomném okamžiku.
Co říkáte na současné mezinárodní dění?
Svět je na pomyslné křižovatce. Svět velmi jiný a zároveň hodně stejný. Stejný je v tom, že státy prosazují své zájmy a že především velmoci soupeří o globální vliv. Je pochopitelné, že spolu soupeří USA a Rusko a dnes se do první globální ligy dostaly Čína, Indie a budou přibývat další. Co je nové, je globalizace konfliktu. Bojuje se na různých frontách, například na Ukrajině, v Izraeli, v Súdánu, regionu Sahel nebo Jemenu. Konflikty jsou propojeny, protože angažovanost mocností v konfliktech je součást hybridní války. Používají se mohutně všechny prostředky, nejen tvrdá vojenská síla. Válka je nejen hybridní, ale i asymetrická, v boji se angažují soukromé armády (Wagnerova skupina) nebo teroristické organizace. Takovou míru komplexity války jsme ještě nezažili. Na pomyslné křižovatce nesvítí semafor, jen bliká oranžová barva všemi směry. Demokratické mocnosti, zejména USA a EU, nemají sílu zavést pravidla bezpečného průjezdu křižovatky a ani nejsou s to se na pravidlech dohodnout. Neliberální hráči by zapínali zelené světlo jen ve svém směru a USA s EU by rozsvítily pouze červené světlo.
V roce 2023 na česko-slovenském diplomatickém večeru
Velkými tématy dnešních dní jsou Green Deal a migrace. Jak tato témata vidíte vy?
Green Deal nepovažuji za klíčové téma. Jsem si jist, že z něj zůstane jen slogan, slupka bez vnitřního jádra. Do jeho formulace se politicky investovalo příliš mnoho na to, aby se odmítl. To nikdo neudělá. Navíc i jeho odpůrci nejsou zabedněnci, vědí, že propagátoři Green Dealu mají v něčem pravdu a stoupenci Green Dealu si uvědomují, že argumenty jejich odpůrců mají také z části relevanci. Takže název zůstane a obsah se bude vyvíjet podle okolností. Zato migrace je mimořádně vážné téma. Souvisí s Ukrajinou. Tam chybí již dnes pracovní síla, zejména mužská. Možná osm milionů Ukrajinců je v zahraničí, nevíme, kolik tisíc lidí bylo zabito nebo zmrzačeno na frontě. A Ukrajina bude potřebovat pracovní sílu na svou obnovu, do průmyslu a zemědělství. Jediný zdroj mužské pracovní síly bude Afrika. V Africe žije kolem 1,2 miliardy lidí. Věkový průměr je 21 let. V roce 2050 se očekává nárůst na dvě miliardy. Afrika již dnes není schopna uživit tolik lidí. Podle mě oligarchové z Ukrajiny za podpory z Ruska budou organizovat mohutný příliv Afričanů na Ukrajinu. Migranti budou mít hlavní zájem dostat se dál do Evropy přes ukrajinskou hranici. Půjde jistě o statisíce lidí. To je reálný problém. Již nyní je třeba připravit Evropu na její ochranu proti mohutné migraci.
Promění se podle vás nějak výrazně Evropská unie, vyslyší stále sílící nespokojené hlasy obyvatel?
EU nic nevyslyší. Volby dopadnou podle vnitropolitické atmosféry. Volby do Evropského parlamentu jsou volbami domácími. Tradičně mají velmi nízkou účast. Odhaduji, že 95 % voličů vůbec neví, jak a o čem rozhoduje Evropský parlament, a ani je to nezajímá. Věří proto politickým stranám, jak jim evropskou politiku předkládají. Uvedu příklad. Slyším o kvótách, že nám jimi EU nařizovala přijímat migranty a že jsme kvótám zabránili. Ani jedno, ani druhé není pravda. Kdyby to byla pravda, proč tedy Česká republika byla Evropským soudním dvorem penalizována za nenaplnění rozhodnutí? Dalším příkladem může být naprosto účelová interpretace zbraňové směrnice. Podle českých vykladačů nám EU omezovala výrobu některých zbraní. Opět lež. Směrnice se týká držení speciálních zbraní pro běžného občana, podobných zbraní, jaké měl střelec na Filozofické fakultě UK. Česká republika je vedle USA nejliberálnější v prodeji a držení zbraní na světě. Výrobci a prodejci zbraní si nemají na co stěžovat. Vidíme, že se voliči orientují podle interpretace, kterou jim předkládají jim sympatické politické strany. Budou volit podle své sympatie v České republice. Vědí totiž, že zvolení europoslanci se rozprchnou do svých frakcí a budou podporovat jejich politiku, vydávajíce ji za národní zájem.
V roce 2005 s bývalým prezidentem USA Billem Clintonem
Založil jste a vedete Diplomatickou akademii. Jak byste vlastně charakterizoval pojem „diplomacie“?
Diplomacie je nástroj pro realizaci politiky. V diplomacii jde o umění navazovat, udržovat a měnit vztahy. Diplomacií se prosazují a hájí zájmy. Diplomacie sama o sobě je toliko dovednost, není ctnost. Takže chovat se diplomaticky může taškář, tatrman, vyplašený úředník nebo zločinec, ale samozřejmě také člověk poctivý, vytrvalý, smělý a odvážný. V historii najdeme příklady všeho druhu.
Čím konkrétně se Diplomatická akademie zabývá?
V Diplomatické akademii seznamujeme s jednotlivými dovednostmi, které má (nejen) diplomat zvládat. Naši absolventi se uplatňují nejen ve veřejné diplomacii, ale též ve veřejné správě i v soukromém sektoru. Máme mezi absolventy i ty, kteří si chtěli jen rozšířit svůj rozhled. Máme více než tisíc absolventů, takže je zřejmé, že projít našimi kurzy má význam. Naši absolventi našli uplatnění v mnoha oborech doma i v zahraničí. Hlavní program je akreditovaný Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy. Diplomatická akademie má institucionální akreditaci Ministerstva vnitra. Tím je úředně potvrzena kvalita vzdělávací aktivity akademie.
Cyril Svoboda vede Diplomatickou akademii a mj. přednáší i na CEVRO Institutu
Jak v současnosti vnímáte svou mateřskou KDU-ČSL? U voličů v průzkumech docela ztrácí…
Křesťanská demokracie patří do demokratické výbavy politického systému našeho státu. Jestli se Evropa hlásí k židovsko-křesťanské tradici, má být na české politické scéně přítomna strana, která hájí tyto tradiční hodnoty, i když dnes nejde o postoj většinový. Chyba je, že KDU-ČSL nemá odvahu se výrazně lišit od ostatních politických stran, zůstává v zákrytu svých koaličních partnerů, a tak ji volič právem nevnímá jako sílu, která by hájila jeho zájmy.
Na závěr k vám osobně – když se sejdete celá rodina, musí u vás být hodně živo…
To ano. Zatím máme deset vnoučat. Každé z nich je originál. Dohromady i jednotlivě jsou nevšedním obohacením. Ale něco podobného vám právem řekne každý z prarodičů. Jsem rád, že naši synové žijí ve svobodné zemi a každý z nich může dělat, co ho baví – od podnikání přes advokacii po neurochirurgii. A naše snachy patří na tabuli cti. To je třeba zdůraznit. Stát se součástí velké rodiny není jednoduché. Výjimečnost úkolu je v tom, že moji rodiče jsou ze šesti a z pěti sourozenců a sám jsem ze sedmi sourozenců, takže o příbuzné všech věkových kategorií není nouze. A navíc jsme my sourozenci a většina bratranců a sestřenic v pravidelném kontaktu. Dokonce v jedné vesnici naši sourozenci, děti, neteře, synovci vlastní celkem sedmnáct domů. A tam se tráví hodně volného času. Do takového rodinného „churalu“ se musely zapojit naše snachy a zvládly to na jedničku. To není obvyklé.
RODINA
Když se u Svobodů sejde celá rodina, je docela živo. „Zatím máme deset vnoučat,“ vysvětluje Cyril Svoboda. „Každé z nich je originál. Dohromady i jednotlivě jsou nevšedním obohacením. Ale něco podobného vám právem řekne každý z prarodičů. Jsem rád, že naši synové žijí ve svobodné zemi a každý z nich může dělat, co ho baví – od podnikání přes advokacii po neurochirurgii. A naše snachy patří na tabuli cti. To je třeba zdůraznit. Stát se součástí velké rodiny není jednoduché. Výjimečnost úkolu je v tom, že moji rodiče jsou ze šesti a z pěti sourozenců a sám jsem ze sedmi sourozenců, takže o příbuzné všech věkových kategorií není nouze. A navíc jsme my sourozenci a většina bratranců a sestřenic v pravidelném kontaktu. Dokonce v jedné vesnici naši sourozenci, děti, neteře, synovci vlastní celkem sedmnáct domů. A tam se tráví hodně volného času. Do takového rodinného „churalu“ se musely zapojit naše snachy a zvládly to na jedničku. To není obvyklé.“
CV BOX
Cyril Svoboda (narodil se 24. listopadu 1956 v Praze) je bývalý ministr a také expředseda KDU-ČSL.
Absolvoval Právnickou fakultu UK. Politickou dráhu zahájil v roce 1990 jako poradce místopředsedy vlády pro lidská práva, restituce a vztahy mezi státem a církvemi.
V roce 1991 se stal poradcem předsedy federální vlády ČSFR, od roku 1992 byl ředitelem legislativní sekce v Úřadu vlády ČR a místopředsedou Legislativní rady vlády. V období 1992–1996 zastával funkci prvního náměstka ministra spravedlnosti.
V roce 1995 vstoupil do KDU-ČSL. Do vrcholné politiky pronikl v roce 1998, kdy několik měsíců zastával post ministra vnitra. V letech 2002–2006 byl ministrem zahraničí, od roku 2007 dva roky ministrem bez portfeje a v roce 2009 pět měsíců ministrem pro místní rozvoj. V období 2001–2003 a následně 2009–2010 byl předsedou KDU-ČSL.
V roce 2010 politiku opustil a věnoval se výuce na několika VŠ. Roku 2011 založil Diplomatickou akademii, již od té doby řídí. V roce 2018 působil krátce v týmu poradců Andreje Babiše.
Má jednovaječné dvojče Josefa. Je ženatý a s manželkou Věnceslavou mají čtyři syny: Václava, Norberta a dvojčata Radima a Vojtěcha.
reklama
Copyright © 2024, The BUSINESS SOIRÉE
