Říkáme tomu také Svátek světel nebo Svátky zázraku. Chanuka je z hebrejského slova „zasvěcení“. Velmi často ale slýchám, jak lidé neznalí našich židovských tradic říkají, že to jsou „židovské Vánoce“, což není správné. S Vánocemi Chanuka vůbec nesouvisí.
Chanuku slavíme podle židovského kalendáře 25. kislevu, což je podle občanského kalendáře někdy přelom listopadu a prosince, někdy v průběhu prosince. Letos naše svátky připadají téměř na období Vánoc – první svíčku zapalujeme 22. prosince.
Svátek trvá osm dnů a připomínáme si záchranu židovského národa úspěšným makabejským povstáním proti náboženské a fyzické perzekuci vyvolané helenizovanými Syřany. Jeruzalémský Chrám byl mimo jiné znesvěcen pohanskými syrsko-helenistickými obřady. Stalo se tak ve 2. století před občanským letopočtem.
Každý večer zapalujeme o jednu svíčku navíc, až poslední, osmý, večer svítí všech osm svíček nebo olejových nádobek na svícnu zvaném chanukija. Chanukový svícen zapalujeme na různých místech – v synagoze, ale také doma. Pro samotné zapalování jednotlivých světel nám slouží tzv. pomocníček – říkáme mu šamaš.
Jakmile svícen zapálíme a vyslovíme požehnání, zazpíváme mimo jiné písničku typickou jen pro Chanuku – Ma'oz cur. Děti pak dostanou každý den dárečky – většinou chanukové čokoládové penízky „chanuka geld“, hrají si s drajdlem, který připomíná dětskou káču a je z nejrůznějších materiálů, například ze dřeva či plastu. A v oněch osmi dnech také odhodíme dietu a zdravou výživu: Na památku zázraku nalezení jediné nádoby s košer olejem, který vydržel v chrámu svítit plných osm dnů, než se Židům podařilo vyrobit a přivézt novou zásobu košer oleje, smažíme bramboráky a koblihy.
Hezká tradice je také umístění chanukije u dveří bytu nebo mezi okny. Děje se tak proto, aby sousedé viděli, že tady, v tomto domě, žijí Židé. Dáváme tím ostatním důkaz, že se nebojíme.
A tak vždy říkám – zapalujme svoje chanukije, radujme se ze svobody a zázraku. Jen pozor, ať nechytnou záclony…!
David Peter (narodil se v roce 1976 v Praze) je vrchní rabín.
Po absolvování civilní vojenské služby v rámci Pražské židovské obce odcestoval v roce 1998 do Izraele, kde studoval učení Talmudu, rabínské právo a halachu.
O rok později nastoupil ke studiu na ješivě Ha-Kotel a poté od roku 2005 pokračoval šest let ve studiích na ješivě Merkaz ha-rav a současně v rabínském semináři na Straus-Amielově institutu.
Po studiích získal rabínské oprávnění a vrátil se do Prahy, kde se stal vrchním rabínem Pražské židovské obce.
reklama
