Glosa

Chvála dětí. A jedno velké přání

Publikováno: 24. 5. 2019
Autor: Kateřina Valachová
Foto: Shutterstock.com
logo Sdílet článek

Sloupek k 1. červnu, tedy Mezinárodnímu dni dětí, začnu smutným konstatováním, že demografická křivka je potvora. Víte, že už od roku 1980 se úhrnná plodnost v naší zemi pohybuje pod takzvanou prostou reprodukcí?

Z   dlouhodobého hlediska totiž platí, že pokud na jednu každou ženu ve věku 15 až 49 let nepřipadá alespoň 2,1 dítěte, tak obyvatelstvo vymírá. Nemusí se to projevit hned. Pokud třeba zároveň roste věk dožití, tak může problém celkem dlouho maskovat. Což je náš případ. Ale nízká porodnost nás jednoho dne doběhne. To je matematická nutnost. Když na jednu ženu připadá jen 1,5 dítěte, nemůže to dobře dopadnout.

Lze si to ukázat i jinak. V 70. letech se počet narozených dětí každý rok pohyboval nad 150 tisíci. V druhé polovině 90. let a na přelomu tisíciletí to bylo často i dost hluboko pod 100 tisíci dětí a i nyní jsme rádi, když se dostaneme na 115 tisíc dětí za rok.

Hodně často opakuji, že pro děti bychom měli dělat první poslední, protože jsou (vedle všeho ostatního, co nám dávají) také naše budoucnost a budoucnost národa. Což platí zvlášť, když jsou u nás děti tak „vzácné zboží“.

Ale nechci tady psát o tom, co dělat pro zkrocení demografické křivky, protože to je věc politická, legislativní, společenská a všelijaká jiná, především strašně složitá. Chci říci něco o tom, jak bychom si měli považovat těch dětí, které máme.

Zapomeňme alespoň toho 1. června na ty kopy starostí, kterými se prohrabujeme v našich životech, sáhněme si do svědomí a ptejme se sami sebe, zda jsme našim dětem správnými rodiči. V Malém princovi napsal Antoine de Saint-Exupéry: „Všichni dospělí byli dětmi, ale málokdo si na to pamatuje.“ Tak si na Den dětí zkusme vzpomenout, jaké to bylo, když jsme byli dětmi. Určitě nám to může pomoci.

A zkusme být i vděčnými rodiči, protože stejný autor napsal: „Dospělí sami nikdy nic nechápou a děti to hrozně unavuje, stále a stále jim něco vysvětlovat. Děti musí být k dospělým hodně shovívavé.“ Většinou si my (rodiče) stěžujeme, jak to je s dětmi těžké, jak zkoušejí naši trpělivost. Tak si alespoň toho 1. června připusťme, že to těžké mají ony s námi.

Nakonec jednu větu od britského streetartového umělce Banksyho: „Spousta matek pro své děti udělá cokoliv, kromě toho, aby je nechaly být samy sebou.“ Moje velké přání pro všechny děti k jejich dnu je: nechme je být samy sebou.

Užijte si 1. červen a nechte děti, aby vám ho udělaly krásným.

 

O autorce
Kateřina Valachová (narodila se 15. září 1976 v Brně) je právnička a poslankyně za ČSSD.
Práva vystudovala na Masarykově univerzitě.
V roce 2014 se stala náměstkyní ministra pro lidská práva a místopředsedkyní Legislativní rady vlády.
V červnu 2015 byla jmenována ministryní školství, mládeže a tělovýchovy, byla jí do června 2017. Tentýž rok uspěla ve volbách a od října 2017 je poslankyní.
Je vdaná, má dvě dcery.

 

reklama

https://www.weedy.cz https://www.weedy.cz https://www.weedy.cz

Mohlo by vás zajímat

Více článků