Pokud byste náhodou 17. dubna zavítali do Moskvy a večer se procházeli kolem kremelských paláců, nevyděste se. Ta spousta lidí neznamená, že by se snad chystala nějaká demonstrace. Jen koncert. I když výraz „jen“ není namístě. Bude ho totiž mít fascinující stálice ruského popu Alla Borisovna Pugačova.
Pořádá ho ke svým 70. narozeninám (které oslaví dva dny předtím) v Kremelském sjezdovém paláci, který pojme až 6 tisíc lidí. Už dnes je vyprodaný, přestože ceny vstupenek obchodníci vyšroubovali až na 300 tisíc rublů (více než 100 tisíc korun)! Není divu. Alla, dříve nejen mezi Čechy považovaná za symbol sovětské popmusic, totiž před deseti lety skončila s koncertováním. Tohle vystoupení je tedy naprosto ojedinělou příležitostí, jak ji znovu vidět na velkém pódiu.
Standing ovation
Školačka s cigárkem
Světlo světa spatřila 15. dubna 1949 v Moskvě a už jako malá udivovala svým hlasem. První diváky měla v pěti letech, v sedmi nastoupila do hudební školy. Byla ovšem svá. Když ji několikrát přistihli s cigaretou, hrozilo, že školu nedokončí. Nakonec v roce 1964 dostudovala. O rok později nahrála svou první píseň a začala vystupovat v televizi. Tehdy se také v Divadle na Tagance seznámila s Vladimirem Vysockým. Sblížili se tolik, že už byli bráni jako pár nejen na divadelních či koncertních pódiích. Jenže přišel rok 1969 a seznámení s hercem Mikolasem Orbakasem. Vzali se a v květnu 1971 se jim narodila dcera Kristina. Nějaký čas spolu žili v Orbakasově rodné Litvě. Jenže to Alla dlouho nevydržela, táhlo ji zpívání. V manželství to začalo záhy skřípat a v roce 1973 přišel rozvod. Paradoxně právě tehdy začala kariéra Pugačové prudce stoupat.
Od Bulharska přes Cannes do filmu
Rozjezd byl skromný a nejprve jen na domácí scéně. V roce 1975 už ale reprezentovala SSSR na festivalu v Bulharsku a díky rozhlasu ji začali znát lidé v zemích někdejšího sovětského bloku. Ostatně – zkuste si na youtube zadat třeba píseň „Arlekino“ a určitě se mnohým z vás hned vybaví. Další rok už Alla zpívala nejen na pódiích Bratislavské lyry či festivalu v polských Sopotech, ale vystoupila dokonce na festivalu v Cannes. V roce 1977 podnikla velké turné po zemích SSSR a po několika spolupracích s filmem (její hlas zazněl mimo jiné v dodnes populárním televizním snímku „Ironie osudu aneb Rozhodně správná koupel“) si zahrála hlavní roli ve filmu Žena, která zpívá (v české distribuci byl pod názvem Hledám svou píseň). O rok později vydala premiérovou desku, další rok druhou.
Konec kariéry? Ne tak úplně.
Až do doby před deseti lety svištěla její kariéra rychleji než japonský šinkansen. Točila desky, koncertovala po celém světě, klasická vystoupení měnila v propracovaná choreografická díla, začala si sama skládat hudbu, hrála v dalších filmech, sbírala státní ocenění (když přebírala vysoké státní ocenění od někdejšího prezident Borise Jelcina, poznamenal k ní, že ona je slavná a zná ji celé Rusko, kdežto o něm se jednou bude říkat, že to byl ten muž, který žil v éře Pugačové). V obdivuhodném tempu vydržela až do svých šedesátin, pak oznámila konec kariéry. S pódii se rozloučila velkým turné v Rusku, západní Evropě a USA. Velký konec se ale ve skutečnosti nekonal, znamenal jen stop koncertování. Zpěvu nenechala. Dál se objevovala v nahrávacích studiích, televizních pořadech, přijala post porotkyně v pěvecké soutěži „Faktor A“. Někdy dokonce vystupuje naživo − na soukromých akcích. Pokud právě uvažujete, že byste si ji na nějakou objednali, počítejte s tím, že šestimístná suma vám stačit nebude. Ostatně Alla vydělávat potřebuje. Teoreticky je sice zajištěna možná i na několik životů, ale v praxi má nemalé výdaje. Se svým současným manželem sice žije vlastně na venkově, v obci Grjaz asi 20 kilometrů od Moskvy, ale její obydlí rozhodně není nějaká pastouška. Spíš palác o šesti patrech, nepočítaně místnostech, velkou tělocvičnou, domácím kinem a krytým delfináriem. Má rozlohu 3000 metrů čtverečních a jeho běžná údržba přijde v přepočtu na zhruba 200 tisíc korun měsíčně. K tomu připočtěte prostředky na živobytí pro Allu, jejího manžela, dvě dcery, jednoho syna a tři vnoučata. A vcelku rozmařilý život, luxus má opravdu ráda. To přece nejde z důchodu utáhnout.
Popáté a dost?
Jak perfektně „šlapala“ její kariéra, tak naopak drhnul její soukromý život. Po krachu prvního manželství v roce 1973 se po třech letech vdala za režiséra Alexandra Stefanoviče. Rozvedli se v roce 1980. Poté, co si zpěvačka na pět let „odpočinula“ od pevných svazků, provdala se potřetí, tentokrát za režiséra a producenta Jevgenije Boldina. Manželství skončilo v roce 1993, ale nepoučitelná Alla zamířila po pouhém roce k oltáři znovu – s o 18 let mladším zpěvákem Filippem Kirkorovem.
Tentokrát manželství formálně vydrželo celých 11 let, až do roku 2005. Ovšem už pěkných pár let před jeho krachem si Alla více než jen rozuměla s komikem a zpěvákem Maximem Galkinem (tentokrát o 27 let mladším). Dlouho spolu žili „na hromádce“, sňatek přišel až v prosinci 2011. A aby těch bláznivin nebylo málo, dva roky poté (v 64 letech) se Alla stala znovu matkou, tentokrát dokonce dvojnásobnou. Pravdou ovšem je, že „zkumavková“ dvojčata byla počata ze zmražených zpěvaččiných vajíček a donošena náhradní matkou. Nikdy nepotvrdila ani nevyvrátila řeči o jejích pletkách nejen s Vladimirem Vysockým, ale také například s Fidelem Castrem.
Reklama zadarmo
Ačkoliv do dubna ještě nějaký čas zbývá, dá se už teď předpokládat, že „sedmdesátkový“ koncert bude aspirovat na ruskou kulturní událost roku. Třeba i proto, že už teď se dostal až do vrcholné politiky. Ne kvůli hudbě a zpěvu, ale kvůli státnímu holdingu Rostech, sdružujícímu ruské podniky se strategickou zbrojní výrobou. Ten totiž celý koncert sponzoruje částkou 40 milionů rublů, tedy v přepočtu skoro 14 miliony korun. Což si vychutnávají nejen média, ale i zástupci holdingu měli co vysvětlovat třeba protikorupční komisi. Nicméně to ustáli, takže Alla může být v klidu a spokojeně si užívat reklamy navíc. Proč ne, když to vypadá, že na koncertu vydělá částku ve stovkách milionů rublů.
reklama
