Stejně jako Karla Havlíčka i další výraznou tvář hnutí ANO Alenu Schillerovou nedávno nadzvedly okolnosti ohledně jednání vlády a poslanců o bezpečnosti Česka. Účast na prvním jednání ANO odmítlo a nedostavilo se ani na mimořádnou chůzi Sněmovny, kterou samo svolalo.
Co se to tedy vlastně dělo?
Všechno to začalo tím, že Petr Fiala nejprve svolal jednání vlády, na kterém si nechal svými ministry odhlasovat harmonogram postupného zvyšování výdajů na obranu na tři procenta HDP. Ale protože by mělo jít o postupné zvyšování o 0,2 procenta ročně do roku 2030 a jeho vláda bude letos pravděpodobně končit, začali se ho novináři velmi správně ptát, proč to nejprve neprodiskutoval s námi jako s nejsilnější opoziční stranou. Teprve poté nám přišla pozvánka. Takhle nevypadá férové jednání. Takhle vypadá komedie pro média. A té jsme se zúčastnit odmítli.
Proto jste pak sami požádali o mimořádnou schůzi?
Ano. Chtěli jsme na ní jasně deklarovat veřejnosti, že obrana je pro nás nezpochybnitelnou a dlouhodobou prioritou. To ale vládní čtyřkoalici nevyhovovalo. Aby tomuto scénáři zabránili, zařadili schůzi na poslední chvíli do režimu utajení. Dokonce tím zaskočili i prezidenta. Takže jsme opět samozřejmě odmítli být součástí tohoto nedůstojného divadla. A jak přiznali sami Piráti, kteří tam zůstali, nic zásadně tajného se tam stejně neprobíralo.
S čím jste na onu schůzi chtěla jít?
Mou ambicí bylo dosáhnout shody, že předem stanovená částka nemůže být cílem sama o sobě. Prvním krokem musejí být jasné cíle, strategie a konkrétní představa o rozvoji armády. Až na jejich základě má smysl řešit finance, s důrazem na transparentní výběrová řízení a efektivní nakládání s každou korunou. Pokud se totiž jediným cílem stane rychle utratit co nejvíc peněz, výsledkem budou předražené nákupy zbytečné techniky a zakázky přes prostředníky, kteří nakoupí za miliardu a prodají státu za dvě. To jsme už viděli – a je zjevné, že se po těchto časech v koalici SPOLU leckomu stýská.
Pokud se dostanete po podzimních volbách do vlády a stanete se ministryní financí, jak vidíte financování obrany státu?
Když jsme v roce 2014 přebírali vládní odpovědnost, obranný rozpočet činil pouhých 41 miliard korun, tedy méně než jedno procento HDP. To bylo dědictví vlády Petra Nečase z ODS, v níž byl zcela spokojeným ministrem i jistý pan Fiala. Tehdy jim dokonce generální tajemník NATO musel zaslat nótu, že Česko se chová jako černý pasažér. My jsme v následujících osmi letech rozpočet na obranu každoročně navyšovali až na 93,5 miliardy – tedy více než dvojnásobek. A když to bude potřeba, jsme pochopitelně připraveni obranný rozpočet navyšovat i v následujících letech. Nemám ambici hovořit vojákům do toho, jakou techniku si má nebo nemá Česko pořizovat. Jedno ale vím jistě. Stejně jako neodradíte od svého domu zloděje pomyslným štěkotem psa, který se narodí za deset let, nezastrašíte válečného agresora zálohovou fakturou na bojová letadla, která nebudou stát v našich hangárech dřív, než dnešní prvňáčci dostanou občanku.
Nejen v Česku rostou obavy z možné války. Co vy na to?
Jako matka, babička, ale i člověk, který je v každodenním kontaktu s běžnými lidmi napříč generacemi, si toho pochopitelně všímám. Jsem ale také člověk, který prožil skoro polovinu svého života za železnou oponou a za studené války. Rozhodně nepatřím mezi ty, jejichž sympatie, ani před agresí na Ukrajině, a tím méně po ní, patřily Moskvě. A přesto si myslím, že urážením žádného národa se války nevyhrávají, ale jen posiluje agresor a diktátor. Stejně jako se války nevyhrávají plachtami našich nepřátel v pytli na nebožtíky na budovách ministerstva vnitra. A také vím, že rozdělená a rozeštvávaná společnost je mnohem slabší než společnost, která drží při sobě. Tam, kde jsou lidé rozděleni, vznikají trhliny, kterými uniká síla. Jen národy, které drží pohromadě, mohou obstát v nejtěžších bouřích. Proto se velmi zlobím na Petra Fialu, že si postavil kampaň na očerňování Hnutí ANO a lže, že nám nezáleží na obraně. Zlobím se, že nás nechal svými marketéry namalovat na billboardy společně s Putinem. Zlobím se proto, že je to úplný nesmysl. Od počátku války pevně stojíme na straně Ukrajiny, a dokonce jsme ji jako jediná politická strana v zemi nepodpořili jen plackami na klopě sak svých poslanců, ale deseti miliony z vlastního rozpočtu a příspěvků svých členů.
Volební kampaň se rozjela. Jak byste ji všeobecně ohodnotila?
Kampaně jsou mediálně vděčné téma, ale volby podle mě rozhodují kandidáti a jejich práce. Proto je nepřeceňuji, a pokud nemusím, nezabývám se jimi. Stejně jako se nezabývám výzkumy volebních preferencí. Naše kampaň vlastně začala přechodem do opozice před třemi a půl lety, kdy jsme ustanovili stínovou vládu a začali formovat pozitivní program pro každý resort. Naše stínová vláda jedná bez vynechání jediného týdne každý čtvrtek. V oblasti financí se mi třeba v poslední době podařilo včas odhalit a zabránit daňovému balíčku pro majitele nemovitostí, který v létě chystal pan Stanjura. Na začátku roku jsem iniciovala zastavení šikanózního zeleného ESG reportingu pro tuzemské firmy. Teď jsem zachytila další opatření proti brigádníkům, kterým vláda hodlá zrušit srážkovou daň a nařídit povinná přiznání. Opět mám ambici tomu zabránit. Před několika dny jsem jednala se startupisty, jak udělat z Česka evropské centrum startupů. Měla jsem skvělé jednání s restauratéry, kteří jsou z této vlády naprosto zoufalí, a ladíme společně program pro zaměstnance v gastru. Na rozdíl od malování ruských vlajek na obličej, jak to dělá koalice SPOLU nám, je naše kampaň čistě faktická. Zvýšila vláda daně? Zvýšila. Zvýšila věk odchodu do důchodu? Zvýšila. Zdražilo se nejvíce za pětadvacet let? Zdražilo. To jsou pouze fakta a výsledky vládnutí pana Fialy, které připomínáme lidem.
Proč bojujete proti zrušení srážkové daně?
Považuji to za zbytečný, nešťastný a nelogický krok. Podávání daňového přiznání totiž znamená hlídání termínů, povinnost zřízení datové schránky, placení účetních nebo daňových poradců, přebírání odpovědnosti a často i stres. Stres, který tu dosud nebyl právě díky institutu srážkové daně. Vyzvala jsem proto ministra Stanjuru, aby tento škodlivý návrh ze zákona odstranil. Za studenty, dohodáře a brigádníky se budeme ve sněmovně bít a klidně i obstruovat. A protože je ten návrh nenápadně ukrytý v jinak přijatelném zákoně o jednotném hlášení zaměstnavatele, hrozí, že kvůli jedné zlomyslnosti spadne pod stůl celá předloha.
CV BOX
Alena Schillerová (narodila se 18. března 1964 v Brně) je poslankyně za hnutí ANO 2011 a bývalá ministryně financí.
Vystudovala Právnickou fakultu Masarykovy univerzity v Brně. Poté pracovala na Finančním úřadu Brno-venkov, kde byla po čase i ředitelkou.
Od roku 2016 byla odbornou náměstkyní ministra financí pro daně a cla. V prosinci 2017 se stala ministryní financí, tento post zastávala až do loňských voleb. Od té doby je poslankyní a od letošního února i místopředsedkyní hnutí ANO 2011.
