Předsedkyně poslaneckého klubu ANO Alena Schillerová zahájila rozhovor svým oblíbeným citátem: „Lidské štěstí, to je taková šňůrka, na kterou navlékáme malé korálky, taková malá štěstíčka. Čím jsou drobnější a čím je jich více, tím je to štěstí nakonec větší.“ Tak jsme tím štěstím začaly.
Bez kterých korálků se neobejdete?
Zaručeným elixírem štěstí je pro mě má rodina. Okamžiky strávené s dcerou, synem a dvěma milovanými vnoučky, osmiletým Františkem a jedenapůlletým Jarouškem, které jako každá správná babička absolutně rozmazluji. S nadsázkou říkám, že na výchovu mají rodiče, já jsem na rozmazlování. Nedávno si mně dcera postěžovala, že František doma prohlásil: „K babičce Alence chodím rád, tam si můžu dělat, co chci.“ No, popřít to nemohu… (směje se)
Jak vzpomínáte na vlastní mateřství?
Já se vdala v osmnácti letech, krátce nato jsem nastoupila na vysokou školu a v lednu porodila dceru Petru. Bylo to hektické mateřství, musela jsem ho skloubit s celkem náročným studiem práv. Ale člověk je v tomto věku na vrcholu sil, takže se dá zvládnout ledacos. Každopádně mohu říct, že mateřství pro mě bylo velkou životní školou. Právě děti jsou pro nás ti nejlepší učitelé života. Nastavují nám zrcadlo, učí nás jinému pohledu na svět. Ať už tomu, jak vnímá svět nová generace, nebo tomu, co jako dospělí máme tendenci zapomínat. Nutí nás mít otevřené oči. Jako ten Malý princ pana Saint-Exupéryho. A protože jsem byla velmi mladá matka, naplno si to uvědomuji a užívám až nyní v roli babičky.
Co s vnoučky podnikáte?
Největší pocit štěstí a vděčnosti mám, když jsou pohromadě. To si hrajeme celé hodiny, smějeme se a je nám moc fajn. A i když je mezi nimi rozdíl sedm let, je hezké sledovat, jak se k sobě chovají hezky, jak se starší stará o malého, jak se malý učí od většího. Zrovna nedávno jsem jim dala taková ta odrážecí autíčka, jedno přiměřeně malé a jedno opravdu velké. Bylo legrační sledovat, jak se mladší Jaroušek se svou menší hračkou odmítl smířit a jal se jednoznačně řádit výhradně s bratrancovým autíčkem, které je přitom asi tak třikrát větší než on sám. To ses teda, babičko, pěkně spletla, když sis myslela, že se spokojím s něčím menším, než má František, dal mi tím jasně najevo.
Jak stíháte v tom všem shonu o sebe dbát? A máte po všech politických záležitostech čas i na duševní hygienu?
Dbát o sebe považuji za svou povinnost. Někdy je to časově náročné, ale na kadeřníka, kosmetiku nebo manikúru si zkrátka čas najít musím. Jednak to cítím jako součást zodpovědnosti související s mojí pozicí, jednak tím asi chci i svým způsobem inspirovat ženy, které jsou třeba mými fanynkami a často mi píšou, že je inspiroval můj účes nebo šaty. Nikdo nemládneme, ale tvrdím, že v žádném věku není pozdě dbát na to, jak vypadáme a působíme na své okolí. A co se týče duševní hygieny, u mě spolehlivě funguje návštěva kostela, procházka nebo třeba dobrá masáž.
Vybaví se vám okamžik, kdy jste poprvé pomyslela na to, že vstoupíte do vysoké politiky?
Celý život jsem pracovala v resortu ministerstva financí a postupně, po malých krůčcích postupovala v kariéře. Třicet let ve službách státu mě naučilo, jak těžké je prosadit aspoň malou změnu k lepšímu, a také to, jak taková změna dokáže lidem usnadnit život. To, co dělí zkostnatělou byrokracii od chytré státní správy estonského typu, je spousta drobných změn. Nestačí o nich ale jenom mluvit, musíme je tvrdě odpracovat. A většinou je to pěkná dřina. Proto pro mě bylo velkým štěstím, když jsem se jako úřednice setkala s ministrem financí Andrejem Babišem, který to má podobně a dal mi příležitost posouvat věci společně dopředu. Když mě premiér Bohuslav Sobotka nejprve jako ministryni financí odmítl, byla to pro mě první drsná politická zkušenost. Zkušenost, že i když celý život žijete slušně, bez skandálů a v mezích zákona, vůbec to neznamená, že vás v politice docela sprostě neočerní. Ono už se vždy něco přibarví, překroutí, případně úplně vymyslí. Taková u nás politika bohužel je.
Jak hodnotíte současnou vládu?
To hlavní, na co současná vláda zapomíná, je příjmová stránka rozpočtu. Tedy řádný výběr daní bez jejich zvyšování, aktivní vlastnická politika státu a evropské peníze. Kdyby toto vláda nezanedbávala, mohla by být i její pomoc domácnostem a firmám mnohem výraznější. A mou prioritou je samozřejmě rozpočtová konsolidace, která ale nesmí zůstat jenom na papíře. Stále tady máme daňové výjimky za desítky miliard, vynakládáme prostředky na zbytečná ministerstva, unikají nám miliardy na daňových podvodech.
CV BOX
Alena Schillerová (narodila se 18. března 1964 v Brně) je poslankyně za hnutí ANO 2011 a bývalá ministryně financí.
Vystudovala Právnickou fakultu Masarykovy univerzity v Brně. Poté pracovala na Finančním úřadu Brno-venkov, kde byla po čase i ředitelkou.
Od roku 2016 byla odbornou náměstkyní ministra financí pro daně a cla. V prosinci 2017 se stala ministryní financí, tento post zastávala až do voleb 2021. Od té doby je poslankyní a od loňského února i místopředsedkyní hnutí ANO 2011.
reklama
