V oblasti zahraniční politiky se Tomáš Pojar (ODS) pohybuje prakticky celý svůj profesní život. Ať v začátcích v organizaci Člověk v tísni, nebo nyní na postu premiérova vyjednavače pro evropské záležitosti. Českou zahraniční politiku hodnotí kladně, stejně jako ministra zahraniční Jana Lipavského, o němž říká, že je dobrý a předvídatelný. „Předvídatelnost a kontinuita jsou v zahraniční politice zemí velikosti Česka naprosto zásadní,“ dodává.
Vcelku bezproblémové přijetí půl milionu ukrajinských uprchlíků, zvládnutí předsednictví v EU, uspokojivě vyřešená energetická krize, světově uznávaná muniční iniciativa, mimořádná pomoc Ukrajině… Jsou úspěchy v zahraniční politice výkladní skříní pomalu končící vlády Petra Fialy?
Myslím, že si stojíme dobře, že jsme krize uchopili jako příležitosti a že jsme obstáli. Ale nepřísluší mně posuzovat vlastní úspěchy, to ať dělají jiní.
Proč se to tak málo odráží ve volebních preferencích vládních stran?
Protože se to ani odrážet nemůže. Naprostá většina voličů se nerozhoduje podle zahraniční politiky. To platí u nás stejně jako kdekoli jinde.
Když se vrátíme k českému předsednictví v EU, co byla jeho nejkrizovější chvíle? To, když jsme nevěděli, jestli bude první válečnou zimu čím topit a svítit?
Situace byla těžká, ale to nejhorší se podařilo odvrátit. Rusko rozpoutalo největší válku v Evropě od té druhé světové. A součástí ruské strategie bylo Evropu vydírat a srazit ji na kolena energeticky. Nebylo to tedy jednoduché a mohlo to celé dopadnout daleko hůř. Naštěstí jsme to zvládli.
Panuje zklamání nad tím, jak pomalu se daří Západu – a Evropě obzvlášť – navyšovat obranné kapacity. Kdo je v Evropě vzorem, z něhož si lze vzít příklad?
Chceme-li být bohatí i v budoucnosti, berme si v obraně a prosperitě raději příklad ze zemí severu než z těch jižních. Na severu mnozí dobře vědí, že investice do obrany jsou vždy zároveň investicemi do vlastní ekonomiky, prosperity, inovativnosti, konkurenceschopnosti i zaměstnanosti. Budeme-li tedy investovat chytře, nemůžeme prohloupit. Není to však vůbec automatické.
Co by na konci bylo vítězstvím Ukrajiny ve válce proti ruské agresi, a co by se naopak dalo brát jako porážka Kyjeva a vítězství ruské agrese? A co my můžeme udělat pro to, aby to prohrou Ukrajinců neskončilo?
Uchování Ukrajiny jako samostatné země bude jednoznačně ukrajinským vítězstvím. Porobení Ukrajiny a ruští vojáci na slovenské hranici jednoznačnou prohrou. Obojí je možné. Výsledek bude záležet na ukrajinském odhodlání bránit se té obrovské barbarské přesile. A na našem odhodlání Ukrajině dál pomáhat. Podpora Ukrajiny něco stojí. Náklady spojené s poraženou Ukrajinou však budou daleko větší.
Česko je jedním z nejvěrnějších spojenců Izraele. Jak vyřešit situaci v Gaze? A je v současné atmosféře dobrý nápad stěhovat českou ambasádu do Jeruzaléma?
Řídíme se těmito principy: Terorismu se nesmí ustupovat a Izrael má právo se bránit. O Gazu ať se postará arabský svět stejně tak, jak se my snažíme postarat o Ukrajinu a Ukrajince. Přejme si však, aby si v Gaze vládli Palestinci sami, ale aby tam zároveň nevládly palestinské teroristické organizace. Reálně k tomu však moc přispět nemůžeme, to si také přiznejme. Problém Gazy prostě nevyřeší Evropa, nemáme na to. K Jeruzalému snad jen toto – každý suverénní stát má právo si zvolit své hlavní město.
Autor je evropským editorem Deníku
CV BOX
Tomáš Pojar (narodil se 28. prosince 1973 v Praze) je vyjednavačem předsedy vlády Petra Fialy pro evropské záležitosti a jeho poradcem pro národní bezpečnost.
Vystudoval politologii na Fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy. Od roku 1995 působil v nevládní humanitární organizaci Člověk v tísni, kde se stal o dva roky později ředitelem. Pracoval zde až do roku 2005, kdy se stal náměstkem na ministerstvu zahraničí.
V letech 2010–2014 byl velvyslancem v Izraeli. Poté byl osm let prorektorem soukromé vysoké školy CEVRO Institut. Premiérovým vyjednavačem pro EU je od roku 2022, o rok později se stal i poradcem pro národní bezpečnost. Je členem ODS.
Je ženatý, s manželkou Martinou mají děti – Eduarda, Rachel a Eliáše. Jeho otec Miloš Pojar byl po roce 1989 prvním československým velvyslancem v Izraeli.
reklama
