Žijeme dlouho, a hlavně kvalitně? Nemáme přetlak pojišťoven? Reaguje náš zdravotní systém dostatečně pružně na nárůst návykových látek? A co eutanazie? Stěží bychom hledali v našem zdravotnictví téma, které nedráždí. Naopak, v kontextu blížících se parlamentních voleb nabývají tyto otázky stále ostřejších kontur a mohou se stát rozbuškou. Jak to vidí Tom Philipp, poslanec za KDU-ČSL, předseda jedné z klinik pražské Thomayerovy nemocnice a předseda správní rady VZP?
Jedním z dlouho neřešených problémů je u nás délka (aktivního) života. Zdravý životní styl oproti našim západním sousedům stále drhne – proč?
Délka života ve zdraví v České republice zaostává za průměrem Evropské unie přibližně o deset let. Dlouhodobým problémem je sedavý způsob života, špatná strava, kouření, nadměrné pití alkoholu, vysoká míra stresu z pracovního přetížení a nízké rovnováhy mezi prací a soukromím. Více než dvacet procent obyvatel trpí obezitou. Přestože povědomí o zdravém životním stylu roste, ve srovnání se západními sousedy, především severskými zeměmi, máme co dohánět. Hlavní příčiny lze hledat v rozdílných kulturních návycích, zdravotní gramotnosti a přístupu k prevenci.
Můžete to přiblížit v číslech?
Češi patří mezi největší konzumenty alkoholu na světě s průměrem 12,4 litru čistého alkoholu na osobu ročně, zatímco ve Švédsku je to 8,8 litru. Kouří přibližně 25 procent populace, což je více než dvojnásobek oproti Norsku (9 %). Pravidelnou fyzickou aktivitu vykonává pouze 40 procent dospělé populace, zatímco ve Švédsku je to více než 70 procent. Ve Skandinávii, kde je dlouhodobě kladen důraz na podporu aktivního pohybu, prevenci a regulaci nezdravých návyků, bychom se mohli inspirovat. Díky těmto opatřením žijí obyvatelé Švédska v průměru o deset let déle ve zdraví než Češi. Investice do osvěty a podobných opatření by mohly pomoci i u nás zlepšit kvalitu života a prodloužit jeho zdravou část.
Přikláníte se na stranu těch, kteří prosazují postihy pro lidi zanedbávající preventivní prohlídky?
Prevence je klíčem ke zdraví, a proto diskuse o postizích pro ty, kteří ji zanedbávají, a zvýhodněních pro ty, kteří se o své zdraví starají, je na místě. Zdraví je však komplexní a ovlivněné mnoha faktory, nejen osobní odpovědností. Pokud lidé ignorují prevenci, může se jejich zdravotní stav zhoršit, což zatěžuje zdravotní systém a snižuje dostupnost péče pro ostatní. Už nyní některé zdravotní pojišťovny, jako například VZP, motivují své klienty formou finančních příspěvků nebo bonusů za absolvování preventivních prohlídek, očkování nebo účast na screeningových programech. Tyto pozitivní přístupy považuji za efektivnější než postihy, které mohou narážet na etické i praktické překážky. Ne každý má stejný přístup k prevenci – například lidé z odlehlých oblastí nebo s nižšími příjmy. Postihy by proto měly být až posledním řešením, pokud selžou pozitivní motivační opatření. Ideálním cílem je vytvořit systém, ve kterém je prevence nejen přirozenou volbou, ale i odměnou – díky lepšímu zdraví, snazšímu přístupu k péči a příjemným benefitům.
Máme sedm zdravotních pojišťoven, není to moc?
Současný počet sedmi zdravotních pojišťoven opakovaně vyvolává debaty o efektivitě systému veřejného zdravotního pojištění. Zastávám názor, že by stačilo méně pojišťoven, podobně jako v Izraeli, kde jsou čtyři. Méně pojišťoven by mohlo snížit administrativní náklady – každá pojišťovna dnes spravuje vlastní aparát, IT systémy a marketing, což zvyšuje provozní náklady hrazené z veřejných peněz. Navíc sedm pojišťoven výrazně zatěžuje zdravotnická zařízení, která musí komunikovat a vyjednávat smlouvy i dodatky sedmkrát. V nemocnicích jsou na tuto komunikaci vyčleněny celé týmy pracovníků, jejichž práci by bylo možné efektivněji využít. Inspirací by mohl být systém v Izraeli, kde i s menším počtem pojišťoven funguje efektivní a kvalitní systém veřejného pojištění. Menší počet subjektů znamená snazší organizaci, nižší náklady a přitom stále zajišťuje konkurenci a kvalitní služby.
S tím asi do jisté míry souvisí i schodek systému veřejného zdravotního pojištění, který stále stoupá. Jaké jsou podle vás cesty k nápravě?
Deficit zdravotního pojištění v roce 2024, který dosahuje více než deseti miliard korun, a obdobné výhledy pro rok 2025, představuje vážný problém, který nemůžeme přehlížet. Tento vývoj je varovným signálem, že stávající systém financování zdravotní péče je dlouhodobě neudržitelný. Řešení této situace se neobejde bez zásadní diskuse o prioritách. Na jedné straně je možnost snížení nároků pojištěnců, což však naráží na riziko omezení dostupnosti a kvality péče, kterou občané očekávají.
A na té druhé?
Tam je variantou zvýšení příjmů systému – ať už prostřednictvím vyšších odvodů zaměstnanců a zaměstnavatelů, nebo zvýšením plateb za státní pojištěnce. Je třeba si uvědomit, že jakýkoliv krok v tomto směru bude mít přímý dopad na občany, ať už v podobě vyššího finančního zatížení, nebo omezení zdravotních služeb. Proto by tato debata měla být vedena otevřeně, za účasti odborníků, politické reprezentace i veřejnosti, s cílem najít spravedlivé a dlouhodobě udržitelné řešení. Zdravotní pojištění není jen otázkou peněz, ale také hodnot, které jako společnost vyznáváme – zejména práva na důstojnou a dostupnou zdravotní péči. Proto je nezbytné jednat rychle, ale zároveň promyšleně, abychom minimalizovali dopady na nejzranitelnější skupiny obyvatel a zajistili stabilitu systému pro budoucí generace.
Ve společnosti se vede dlouhá debata na téma návykových látek, k nimž aktuálně přibyly i kratom, HHC a CBD produkty. Reaguje na to loňská prosincová novela zákona o návykových látkách, která předložila tři seznamy. Jsou podle vás dostatečné?
Novela zákona o návykových látkách přináší od 1. ledna 2025 zásadní změny v jejich regulaci. Nyní existují tři skupiny těchto látek: zakázané látky, látky psychomodulační a látky psychoaktivní. Seznam zakázaných látek, na kterém jsou tisíce položek, zůstává základem regulace. Nově byly zavedeny dva další seznamy: na první budou zařazeny látky, které bude možné pouze zkoumat, ale nebude je možné prodávat. Na druhý pak látky, které bude možné prodávat, ovšem za přísně stanovených pravidel. Tento systém byl navržen odborníky s cílem zajistit lepší kontrolu a zároveň nekriminalizovat občany užívající méně nebezpečné látky. Důležitým aspektem novely je i ochrana dětí před vlivem těchto látek. Tedy přísná regulace reklamy a zákaz prodeje osobám do osmnácti let. Jak se nový systém osvědčí v praxi, ukáže až čas, ale očekává se, že přispěje k efektivnějšímu řešení problematiky návykových látek a sníží společenské dopady jejich užívání.
Jedním z citlivých témat, o němž se ve společnosti diskutuje, je eutanazie. Některé země ji už umožňují – Belgie, Lucembursko nebo Nizozemí, ve Švýcarsku existuje takzvaná asistovaná sebevražda. Zvedl byste pro ni ruku i u nás?
K otázce eutanazie přistupuji velmi zdrženlivě. Jako lékař s více než třicetiletou praxí v nemocnici jsem byl svědkem mnoha situací, které nutí k zamyšlení nad touto možností. Přesto věřím, že naší primární povinností je využít všechny dostupné metody moderní medicíny, abychom minimalizovali utrpení pacientů a zajistili, že jejich nemoc nebude nesnesitelnou přítěží. Eutanazie se může snadno proměnit ve zkratkovité řešení problémů. Každé rozhodnutí o lidském životě vyžaduje hlubokou úctu k jeho hodnotě a důstojnosti. Místo asistovaného ukončení života bychom měli posílit paliativní péči, psychologickou podporu a pomoc těm, kdo čelí nejtěžším okamžikům.
Autorka je redaktorkou Deníku
CV BOX
Tom Philipp (narodil se 26. prosince 1968 v Praze) je přednosta Kliniky revmatologie a rehabilitace 3. lékařské fakulty Univerzity Karlovy a Fakultní Thomayerovy nemocnice, poslanec, předseda správní rady Všeobecné zdravotní pojišťovny, zastupitel městské části Praha 12 a bývalý místopředseda KDU-ČSL.
Po vystudování 2. lékařské fakulty UK začal v roce 1993 působit jako lékař na oddělení revmatologie v Thomayerově nemocnici, později zde již působil jako náměstek ředitele (2005–2014). Od roku 2014 pracoval čtyři roky jako náměstek ministra zdravotnictví. Od konce listopadu 2018 pracoval ve společnosti Agel, a. s., kde působil na postu 1. místopředsedy představenstva a jako ředitel Nemocnice Jeseník. S Thomayerovou nemocnicí ale nikdy nepřestal zcela spolupracovat a nakonec se do ní naplno vrátil.
Členem KDU-ČSL je od roku 2002, v roce 2021 byl zvolen poslancem. Po osmi letech, kdy byl členem správní rady VZP, se v únoru 2022 stal jejím předsedou.
Žije v Praze, je ženatý a má pět dětí. Baví ho turistika, cyklistika, kynologie a rybaření, jeho hlavním koníčkem ale zůstává politika.
