Jejich jména orámovala éru chamtivosti a sebeklamu – otec, který vybudoval své impérium na lžích, a dcera, která zdědila jeho talent k sebedestrukci. Bylo mi šestnáct let, když v roce 1991 Robert Maxwell spadl přes palubu své jachty. Ten muž byl tehdy všude – tlusté titulky, burácivý hlas, drahé obleky.
On a Rupert Murdoch byli jako dvojice kreslených padouchů, soupeřících o to, kdo si podmaní víc britské pozornosti a pravdy. Když bylo Maxwellovo tělo nalezeno plovoucí vedle Lady Ghislaine – jachty, kterou pojmenoval po své dceři – působilo to jako konec, který si psal sám: dramatický, tajemný, přehnaný.
Z uprchlíka císařem
Maxwellův příběh začal daleko od Fleet Street. Narodil se roku 1923 jako Ján Ludvík Hyman Binyamin Hoch v tehdy československém městečku Slatinské Doly v oblasti Podkarpatské Rusi, dnešním ukrajinském Solotvynu. Vyrůstal v chudé židovské rodině, většina jeho příbuzných zemřela při holokaustu. Uprchl na Západ, bojoval ve válce za Británii a obdržel Vojenský kříž. Z tohoto traumatu v něm vyrostla posedlost přežitím – a později nadvládou. V 50. letech se z něj stal Robert Maxwell, majitel vydavatelství, který proměnil Pergamon Press v globální impérium. Očarovával vědce, zastrašoval soupeře a na pravidla se díval jako na věc, která platí pro ostatní. V 80. letech byl mediálním magnátem, vlastníkem Mirror Group Newspapers, poslancem a mužem, který spojoval vlastenectví s megalomanií. Byl geniální, vyčerpávající a naprosto přesvědčený, že jen on sám ví, jak svět funguje. Pak, v listopadu 1991, zmizel. O pár hodin později bylo jeho tělo nalezeno v Atlantiku. Během několika týdnů auditoři zjistili, že v penzijních fondech jeho společnosti chybí stovky milionů liber. Impérium se přes noc zhroutilo. Muž, který se zahalil do britské vlajky, okradl své zaměstnance.
Oblíbené dítě
Ghislaine Maxwell, jeho nejmladší dcera, vystudovala Oxford, mluvila několika jazyky a měla magnetickou osobnost. Lidé říkali, že jen ona dokázala uklidnit otcovy výbuchy hněvu. Zbožňoval ji, pojmenoval po ní jachtu a začlenil ji do svého mýtu. Když zemřel, byla to právě ona, kdo se postavil před kamery – zdrcená, ale loajální, stále ho bránila. Když se podvod provalil, rodinné jméno bylo zničeno. Ghislaine opustila Británii a začala znovu v New Yorku. Udělala to, co její otec vždycky – vytvořila si novou identitu. Proplouvala manhattanskou společností, získávala prostředky pro ekologické nadace a stala se známou postavou večírků plných vlivu a peněz. Pak potkala Jeffreyho Epsteina.
Wisse Dekker, Hans van den Broek, Henry Kissinger a Robert Maxwell v Amsterdamu na ekonomickém fóru v roce 1989.
Nové impérium
Epsteinův svět byl stejná hra, jen s jinými sázkami. Soukromá letadla, miliardáři, tajemství, mocenské vazby. Na pohled působila Ghislaine sebejistě a elegantně. Ve skutečnosti však stále obíhala kolem mužů, kteří jí dodávali pocit významu. Epstein jí dal směr – stejně jako kdysi její otec. V roce 2021 byla odsouzena za nábor a manipulaci nezletilých dívek pro Epsteinovo zneužívání a dostala dvacetiletý trest. Žena, která se pohybovala v nejexkluzivnějších společenských kruzích, nyní sedí za mřížemi. Otcova jachta a finanční podvod byly nahrazeny jejím vlastním druhem vykořisťování a hanby.
Zrcadla všude kolem
Paralely mezi nimi jsou pozoruhodné. Oba byli mistry přetvářky. On postavil veřejné impérium na vypůjčených penězích, ona společenské impérium na vypůjčené moci. Oba věřili, že kouzlo osobnosti může smýt vinu. Oba se obklopovali vlivem a tajemstvím. Robert Maxwell měl údajné vazby na tajné služby i politiky. Dařilo se mu v šedé zóně, kde informace znamenaly vliv. Ghislaine měla vazby na královskou rodinu, prezidenty i investory ze Silicon Valley – a ty jí dávaly stejnou iluzi bezpečí. Oba žili podle stejného pravidla: když ovládáš příběh, pravda může počkat. A oba se zhroutili ve chvíli, kdy nad svým příběhem ztratili kontrolu.
Psychologie moci
Je snadné nazývat je monstry, ale není to úplně přesné. Byli to chytří, zranění lidé, pokřivení mocí a izolací. Robertovo dětství – ztráta, útěk, potřeba už nikdy nebýt bezmocný – ho naučilo vidět zranitelnost jako selhání. Vybudoval kolem svého strachu pevnost z bohatství a hluku. Ghislaine vyrostla uvnitř té pevnosti. Otcovy nálady určovaly atmosféru. Úspěch, krása a poslušnost byly měnami lásky. Když otec zemřel a peníze zmizely, zjistila, že šarm jí dokáže zajistit stejnou jistotu, jakou jí kdysi dávala jeho moc. Epstein jí nabídl obojí. Je v tom zvláštní symetrie: muž, který přežil tyranii, se sám stal tyranem; dcera, která ho zbožňovala, se stala služebnicí jiného tyrana.
Jachta Dancing Hare, dříve známá jako Lady Ghislaine.
Od iluze k odkazu
Když jsem se v roce 2001 přestěhoval do Česka – náhodou do země, kde se Maxwell narodil – nikdo o něm nemluvil. Navzdory všemu hluku po sobě nezanechal nic než dluhy a skandály. Jeho britská identita byla výmyslem, a když představení skončilo, nezbylo nic, čemu by stálo za to tleskat. V Británii jeho smrt změnila zákony o penzijních fondech a korporátních regulacích. V Americe se odsouzení jeho dcery stalo součástí širšího proudu vyrovnávání se zneužíváním a privilegovaností. Otec a dcera společně odhalili dvě vlny korupce: jeho finanční, její morální.
Podoba moderní moci
Maxwellovi působí jako prototypy doby, v níž žijeme. Arogance, sebestylizace, přesvědčení, že pravidla neplatí – stejné rysy lze najít u dnešních oligarchů a politických mocipánů. Lidé jako Trump nebo Musk by Maxwella poznali okamžitě: muži, kteří si pletou charisma s kompetencí, kteří věří, že hlasitost znamená pravdu. Proto je jejich příběh stále fascinující. Není to jen skandál, ale studie sebeklamu. Robert i Ghislaine zaměnili blízkost k moci za smysl. Nebyli ďábelsky geniální – jen zapomněli, jak vypadá realita mimo bublinu jejich vlastního vlivu.
Autor je britský lektor angličtiny v Praze
Poslední dějství
Robert Maxwell je pohřben na Olivové hoře v Jeruzalémě – státnický hrob pro muže, který zemřel jako zneuctěný zloděj. Jeho dcera sedí ve vězení na Floridě – poslední ozvěna dynastie, která si spletla moc s posláním. Mezi nimi leží podobenství, které nezestárlo ani o den. Když si postavíte identitu na kontrole, jednou se to představení zhroutí. Maxwellovi strávili život přesvědčováním světa – i sebe –, že jsou důležitější než pravda. Procházelo jim to do té doby, než to procházet přestalo.
reklama
