Vystudoval etnografii a folkloristiku, pak ale Petr Kolář zakotvil v diplomacii. Byl velvyslancem v několika zemích. V roce 2013 se o něm spekulovalo jako o nástupci Karla Schwarzenberga na postu ministra zahraničí. Nyní je poradcem prezidenta Petra Pavla, který ho označil za „přítele po boku“.
Co je podle vás základem pro to, aby ukončení agrese Ruska proti Ukrajině proběhlo v přijatelných mezích?
Nevím. Nevím totiž, co je přijatelná mez pro Ukrajince. Nikdo nemá právo rozhodovat za ně, kdy a za jakých podmínek mají přestat bojovat. Zároveň je zřejmé, že bez pomoci Západu okupanty ze své země hned tak nevyženou a že pokračující válka Ukrajinu velmi vyčerpává. Podpora ze strany Koalice ochotných sice trvá, ale je zatím nedostatečná a ani lidské zdroje nemá Ukrajina nevyčerpatelné. Obávám se proto, že vývoj na bojišti i na mezinárodní scéně povede k jakémusi „kyperskému“ či „gruzínskému“ scénáři, což znamená, že část Ukrajiny bude okupována, většina světa ale anexi ukrajinských území a narušení územní integrity Ukrajiny Ruskem neuzná. Nesmí to být fait accompli (hotová věc, kterou už nelze snadno změnit – pozn. red.). Toto dočasné zmrzačení Ukrajiny by mělo být ze strany EU, ale výhledově i NATO, kompenzováno jak bezpečnostními zárukami, tak i jasnou perspektivou přijetí Ukrajiny do rodiny demokratických států. Nezapomínejme, že summit NATO v Bukurešti na jaře 2008 nechal dveře pro Ukrajinu a Gruzii do budoucna otevřené. Umím si představit jakési přechodné období, než se Ukrajina stane plnohodnotným členem euroatlantických struktur, kdy by se na ni vztahoval článek 5 Washingtonské smlouvy, i když by nebyla zatím členem NATO a vůči EU by až do nabytí plného členství byla v podobném postavení jako Portoriko vůči USA. Také by měl být realizován plán obnovy Ukrajiny, něco na způsob Marshallova plánu, jak o tom mluvil prezident Pavel v červnu na summitu v Římě. Kolektivní Západ by měl spolu s Ukrajinci dosáhnout toho, aby ta část Ukrajiny, která bude pod kontrolou Kyjeva, byla bezpečná, demokratická, prosperující a připravená na obnovu dočasně okupovaných území, až nad nimi jednou obnoví kontrolu.
Byl jste velvyslancem jak ve Spojených státech, tak v Rusku. Existoval a existuje nějaký speciální vztah mezi Rusy a Američany, který může přinést snahu dohodnout se na společných zájmech bez ohledu na Evropu?
Speciální vztah mezi USA a SSSR byl v minulosti dán velmocenskou bipolaritou a skutečností, že se jednalo o dvě jaderné supervelmoci. Od konce studené války je ale zřejmé, že Rusko má k síle a postavení supervelmoci hodně daleko. Je to obr na hliněných nohách, který nyní přežívá jen díky válečné ekonomice, kvůli obavám Západu z přímé konfrontace, třetí světové války, jaderné apokalypsy a kvůli nepochopitelnému přístupu prezidenta Trumpa k Putinovi. Přitom Rusko rozumí jen síle. Putinovo Rusko je zlo, které musí být zastaveno a potrestáno. Ústupky nic neřeší. Víme, k čemu vede politika appeasementu. Pokud by se USA dohodly s Ruskem bez Ukrajiny a bez Evropanů, byl by to tragický omyl, na který by nakonec doplatili i Američané.
Změnil podle vás poslední rok izraelského tažení proti hnutí Hamás světové postavení Izraele a co to znamená do budoucnosti?
Konflikt v Gaze vyvolal Hamás. Jsou to teroristé. Kdyby nebylo 7. 10. 2023, nebyla by ta hrůza v Gaze. Ta by mohla ihned ustat, kdyby Hamás propustil zbývající rukojmí a přestal prosazovat ideologii eliminace Izraele. Izrael má právo na sebeobranu a přirozeně se snaží zajistit svou bezpečnost. Na druhou stranu nelze nevidět utrpení civilistů a ignorovat fakt, že pokračující konflikt v Gaze spojený s humanitární katastrofou začíná dramaticky oslabovat sympatie světové veřejnosti vůči Izraeli. Izrael potřebuje spojence. Pokud o ně přijde, doplatí na to. A to si rozhodně nepřeju.
S partnerkou Světlanou Witowskou a prezidentem Petrem Pavlem.
Máme za sebou čtyři roky vlády Petra Fialy. Její ministr zahraničí Jan Lipavský byl původně brán jako takový ministr do počtu. Jak se podle vás osvědčil v porovnání se svými předchůdci? A jakou známku byste teď před volbami dal za zahraniční politiku vládě jako celku?
Ministr Lipavský je dobrý ministr zahraničí a vládě Petra Fialy bych za zahraniční politiku dal jedničku. S malým minus…
Favoritem voleb je hnutí ANO. Vidíte v jeho možném vítězství nebezpečí pro prozápadní orientaci Česka a pro jeho členství v Evropské unii a NATO? A pokud ano, tak proč? A má prezident Petr Pavel šanci a politickou moc tomu zabránit?
Nemyslím, že hnutí ANO je protizápadní, i když hodnoty, na kterých západní civilizace stojí, nejsou pro některé jejich představitele nedotknutelné. Chci přesto věřit, že bude-li vládnout, reálná hrozba pro naše členství v EU a NATO to nebude. To se ovšem nedá říct o jiných opozičních antisystémových stranách, které by s hnutím ANO chtěly do koalice. Prezident Pavel si je velmi dobře vědom své odpovědnosti vůči naší zemi a jejímu ukotvení v euroatlantických strukturách. Charakter našeho státu je jasně vymezen naší ústavou a jednoznačně formulován v její preambuli. Jsem si jist, že prezident Petr Pavel dokáže využít svého postavení hlavy státu a v souladu s naší ústavou bude dbát na to, aby principy a hodnoty zakotvené v naší ústavě nebyly pošlapány.
Angažujete se i v podpoře českého zbrojního průmyslu. Jaké je dnes postavení českých zbrojovek ve světě? Je to v některých ohledech podobné české rodinné stříbro jako pivo, sklo nebo škodovky?
Svět se válkou Ruska proti Ukrajině změnil. Mění ho i politika Donalda Trumpa. Žijeme v těžké a nejisté době. Teď není čas na pacifismus. Naše bezpečnost není samozřejmost. Musíme se o ni starat. Náš zbrojní průmysl má skvělou a dlouhou tradici a ve světě je uznáván a vnímán s respektem. Ano, patří k našemu rodinnému stříbru, a je proto třeba se tak k němu i stavět a jeho potenciál maximálně využít.
Autor je evropským editorem Deníku
CV BOX
Petr Kolář (narodil se 27. září 1962 v Českých Budějovicích) je poradce prezidenta Petra Pavla a bývalý diplomat.
V roce 1986 vystudoval etnografii a folkloristiku na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy. Rok pracoval v Ústavu pro etnografii a folkloristiku ČSAV, poté se stal nepohodlným komunistickému režimu a před nástupem na vojnu rok pracoval v dělnických profesích.
Po roce 1990 působil v Ústavu pro soudobé dějiny ČSAV, v Institutu pro strategická studia ministerstva obrany a pracoval i jako novinář. Od roku 1993 pracoval pro ministerstvo zahraničních věcí.
V letech 1996–1998 působil jako velvyslanec ve Švédsku, poté byl do roku 2003 velvyslancem v Irsku, od listopadu 2005 do roku 2010 velvyslancem v USA a v roce 2012 byl necelý rok velvyslancem v Rusku.
Spolupracuje s americkou kanceláří Squire Patton Boggs a s think tankem Evropské hodnoty, angažuje se v Iniciativě pro evropské hodnoty. Působil rovněž jako neformální poradce některých politiků. Nyní je blízkým poradcem prezidenta Petra Pavla.
Je vdovec, má dva syny, Ondřeje a Adama. Ondřej je nyní poslancem europarlamentu, Adam pracoval jako reportér v České televizi.
reklama
