Poslanec za ODS a farmář v jedné osobě Petr Bendl patří k těm, kteří dlouhodobě podporují hospodaření malých a středních farem a humánní systém chovu. V oblasti zemědělství podle něho některé věci pořád drhnou. Třeba fakt, že české zemědělství nevyrábí přidanou hodnotu. „Často vyvážíme komodity a dovážíme výrobky, což se netýká jen potravin, jako je mléko nebo maso, ale i dřeva – vyvážíme kulatinu, dovážíme nábytek,“ říká Bendl s tím, že je potřeba daný trend zvrátit, aby se maximalizovala domácí produkce.
Jak se k tomu staví obchodní řetězce? S těmi farmáři dost často bojují.
Je to velká bitva. Jestli potravináři mají pravdu, když říkají, že řetězce je vydírají, anebo jestli je to naopak – kdy řetězce tvrdí, že jediný způsob, jak konkurovat nebo jak snižovat cenu, je dovoz. Bohužel se zmenšuje počet výrobců a producentů potravin. Kdybychom nebyli součástí Evropské unie a neexistovaly otevřené hranice, naše oligopoly by se změnily v monopoly. S tím dlouhodobě bojujeme. Vládní koalice podporuje maximální možnou měrou hospodaření malých a středních farem. Snažíme se zvrátit trend, který tu byl v minulosti, kdy docházelo k extrémnímu slučování, skupování farem a skupování půdy velkými investičními společnostmi.
Pro běžného spotřebitele je pořád zásadní cena. Jak vysvětlíte lidem, aby si raději vybrali českého farmáře, který má zboží často dražší než zahraniční?
Vždycky je lepší nenakupovat od nadnárodní společnosti, ale od domácích. Když víte, kdo daný produkt dělá, ať už masné výrobky, nebo ovoce a zeleninu, je to spolehlivější. Máte větší šanci na výběr, navíc peníze zůstávají doma.
Kde nakupujete vy?
Podle toho, co stíhám. Jistý český řetězec otvírá, když já už jsem v práci, a zavírá, když jsem ještě v práci. Ale u nás ve vesnici i v okolí možnosti jsou. V Unhošti nakoupíte u místního pekaře, v Dolním Bezděkově od místního farmáře maso a uzeniny. Lidí, kteří k nim chodí, přibývá. Z toho mám radost. Je důležité, aby v oblasti potravin bylo více konkurence, abychom nenakupovali u oligopolů, které se nám snaží namluvit, že bez velkých firem se národ neuživí. Ve Slovinsku je průměrná velikost farmy sedm hektarů a mají v produkci potravin mnohem větší soběstačnost, než má Česko. Totéž Poláci. Rakušané mají dvacet hektarů v průměru a mají téměř stoprocentní soběstačnost. My máme průměrnou velikost farmy 130 hektarů a soběstačnost je někde mezi 60 a 70 procenty. Je co dohánět.
Co vlastně přivedlo k hospodaření vás? Byli to koně?
Ano. Pořídil jsem si prvního a od té doby se snažím s koňmi pracovat. Pak jsem se dostal ke včelám, chvilku jsem choval ovce a kozy. Ale bydlím nedaleko Prahy a je složité najít lidi, navíc Praha je z hlediska mzdové politiky obrovská konkurence. Tak už dnes chováme jen koně a včely.
V politice jste přes třicet let. Co se za tu dobu z vašeho pohledu nejvíc změnilo?
Komunikace s veřejností. Když jsme před třiceti lety začínali, nefungoval internet, nebyly sociální sítě. Dnes je celý prostor zahlcený spoustou informací, které se na nás denně valí. A lustrovat si v nich, co je pravda a co ne, je čím dál těžší. Fake news, které nevycházejí z reálného základu, narůstají. Politika, jak komunální, tak krajská a celostátní, s tím musí počítat a být mnohem víc obezřetná. Pan Werich kdysi říkal, že dřív, když chtěl jeden král říct tomu druhému, že je vůl, dost to trvalo. Dnes se to ví dřív, než to dotyčný vysloví. A to ještě nevěděl, co jsou sociální sítě.
Za pár měsíců vypuknou volby. Období vaší vládní koalice SPOLU nebylo snadné, místy to drhlo. Jak vidíte uplynulou vládní sezonu vy?
Byla jednou z nejtěžších, které nás potkaly. S ohledem na to, co se děje od nás na východ, na jih i na západ. Je tu snaha Ruska vrátit se zpátky k hranicím, které v minulosti mělo a která souvisí s energetickou krizí. Mimo jiné. Rusové patrně úder dlouhodobě připravovali a myslím si, že to na Západě podcenili. Světem hýbe fatálně konflikt v Gaze. Stejně tak situace ve Spojených státech, které pod taktovkou Trumpa mění řadu parametrů, na které jsme v minulosti byli zvyklí. Všemu tomuhle musela a musí současná vláda čelit. Ale leccos se podařilo. Před dvěma lety jsme tu ve sněmovně seděli a měli velký strach z toho, že nebude dostatek nafty a benzinu. Nakonec jsme to zvládli.
Přepínáte mezi dvěma světy – farmou a sněmovnou. Baví vás to?
Je to můj způsob, jak se odreagovat. Střídám fyzickou práci a psychické zatížení. Paradoxně si to navzájem i pomáhá. Když strávíte hodiny s vidlemi a lopatou, totálně si vyčistíte hlavu a můžete se soustředit na věci, které se řeší v tom obleku. Říkám tomu silné duševní cvičení. Ve sněmovně nikdy nemůžete prosadit stoprocentně svůj názor, protože pravdu má jen 101 hlasů. Takže i když máte nějakou představu, musíte přesvědčit dalších sto lidí, aby s vámi souhlasili. To vás naučí dělat kompromisy. Občas se veřejnosti složitě vysvětlují. Je to jako doma, jako kompromis typu „musíš ráno nakoupit, i když se ti to zrovna nehodí“, jinak nebude rodina fungovat.
Petr Bendl se svou dcerou.
Co vás spolehlivě uklidní, když jsou ty kompromisy moc velké a člověk má vztek?
Kytara. Když můžu, chodím hrát v pátek večer k nám na statek. U folkové hudby si úžasně odpočinu. Táhne se to se mnou čtyřicet let, od dětství, kdy jsem jezdil na tábory. Někdy si dám i dobrou lidovku. Lidi je rádi zpívají.
Máte rád i doutníky a kovbojské klobouky. Čím vás okouzlily?
Mám víc klobouků. Důvody jsou různé. Jednak svým vlasům už dávám jména. A horší se to. Nejsem rád, když je mi zima na hlavu, zvlášť na statku. Navíc venku jsem ustavičně někde mezi stromy, koňmi, v křoví. Mít hlavu plnou smetí prostě nechcete. Taky sem tam prší. Čili když máte dobrej klobouk s širokou krempou, proteče to až po nějaké době a vy jste v suchu. Je to praktická věc, na statku klobouk v podstatě nedám z hlavy.
Autorka je redaktorkou Deníku
CV BOX
Petr Bendl (narodil se 24. ledna 1966 v Kladně) je poslanec za ODS, exministr zemědělství a dopravy a bývalý hejtman Středočeského kraje.
Vystudoval Vysokou školu strojní a textilní v Liberci. V letech 1990 až 1994 pracoval ve veřejném sektoru v Kladně. Tady se stal v roce 1994 starostou, kterým byl do roku 1998. Byl i místopředsedou Svazu měst a obcí ČR.
V roce 1998 uspěl v poslaneckých volbách. O dva roky později se stal hejtmanem Středočeského kraje a na poslanecký mandát proto rezignoval. Post hejtmana v roce 2004 obhájil.
V letech 2002–2010 byl místopředsedou ODS. V lednu 2009 se stal ministrem dopravy. Od voleb v roce 2010 pak opět působil i jako poslanec. V říjnu 2011 byl jmenován ministrem zemědělství.
Ve sněmovních volbách 2013 opět uspěl, v komunálních volbách o rok později byl zvolen zastupitelem Bratronic, kterým byl do roku 2022. V roce 2019 opět usedl do poslaneckých lavic a ve volbách o dva roky později mandát obhájil.
Jako písničkář vydal dvě autorská folková CD, ke spolupráci ho přizvali například Roman Horký či Milan Dufek. Věnuje se ochotnickému divadlu, je členem Všenorské divadelní společnosti.
Žije v obci Velká Dobrá na Kladensku. Je rozvedený, má čtyři děti.
