Na post ministra průmyslu a obchodu usedl druhý muž hnutí ANO Karel Havlíček v obrovsky turbulentní době – pokračující válka na Ukrajině, válka v Íránu, napětí mezi Evropou a Spojenými státy... V tomto nepředvídatelném chaosu musí vymýšlet, jak pomoci českým firmám a tím i českým občanům.
Velkým problémem v Česku je zaostávání mezd za celkovou výkonností ekonomiky. Zatímco ve výkonu jsme už téměř na průměru EU, ve mzdách jsme desítky procent pod unijním průměrem. Máte recept, jak to změnit?
Je pravda, že česká ekonomika se z hlediska výkonu velmi rychle přiblížila evropskému průměru, ale v oblasti mezd stále zaostáváme. Není to ale jen otázka politického rozhodnutí nebo administrativního kroku. Mzdy dlouhodobě souvisejí především s produktivitou práce, strukturou ekonomiky a přidanou hodnotou výroby. Pokud chceme mzdy skutečně přiblížit západní Evropě, musíme se zaměřit na tři věci. Zaprvé na posun ekonomiky k vyšší přidané hodnotě – tedy více vývoje, technologií a inovací. Zadruhé na podporu investic do moderních technologií a automatizace. A zatřetí na kvalitní vzdělávání a rekvalifikace, které firmám umožní přechod k náročnějším výrobám. Česká ekonomika je velmi otevřená a silně průmyslová. To je naše výhoda, ale současně to znamená, že část výroby má stále nižší marže. Pokud budeme systematicky posilovat inovace, výzkum a technologickou náročnost výroby, mzdy porostou přirozeně a dlouhodobě udržitelným způsobem.
V Česku a v Evropě obecně bývá vyzdvihován příklad Polska jako úspěšné země. Při pohledu na mnoho ukazatelů tomu tak v porovnání s Českem ale není. V čem si lze z Polska vzít opravdu příklad a v čem je naopak Česko lepší?
Polsko je v posledních letech často uváděno jako příklad velmi dynamické ekonomiky a v některých oblastech je to oprávněné. Dokázalo velmi dobře využít evropské fondy, masivně investovalo do infrastruktury a dlouhodobě podporuje domácí průmysl i velké investice. V tom si z něj určitě můžeme vzít inspiraci. Současně je ale potřeba říct, že Česká republika má stále řadu velmi silných stránek. Máme jednu z nejprůmyslovějších ekonomik v Evropě, vysokou exportní výkonnost a také velmi silnou pozici v automobilovém, strojírenském nebo elektrotechnickém průmyslu. Produktivita práce je u nás stále vyšší než v Polsku a české firmy jsou velmi dobře zapojené do evropských výrobních řetězců. Jinými slovy – Polsko je dnes velmi dynamické a některé kroky dělá velmi razantně. Česko má ale stále velmi kvalitní průmyslový základ. Klíčové je nyní udržet konkurenceschopnost a více investovat do modernizace ekonomiky.
Byl jsem nedávno v Rakousku a tam mi místní ekonomové říkali, že Rakousko čeká, až se rozběhne Německo. Jsme na tom podobně?
Česká ekonomika je s německou velmi úzce provázaná. Německo je náš jednoznačně největší obchodní partner a velká část českého průmyslu je součástí německých výrobních řetězců. Pokud německá ekonomika zpomaluje, vždy se to s určitým zpožděním projeví i u nás. V posledních měsících vidíme určité náznaky stabilizace, ale zatím bych byl v hodnocení opatrný. Německo dnes řeší poměrně zásadní strukturální výzvy – energetiku, transformaci automobilového průmyslu nebo konkurenci z Asie. Velké investiční programy mohou německé ekonomice pomoci, ale jejich dopady se projeví postupně. Pro Česko je proto důležité nejen sledovat vývoj v Německu, ale současně víc diverzifikovat export a posilovat přítomnost na dalších trzích.
S ministryní hospodářství Slovenské republiky Denisou Sakovou.
Jednou z velkých pomocí českému průmyslu, podnikům i občanům vůbec je digitalizace státu. V některých věcech jsme už před mnohými srovnatelnými státy. Vidíte proto smysl v další existenci Digitální informační agentury?
Digitalizace státu je jednou z klíčových podmínek moderní ekonomiky. Pro firmy i občany znamená především jednodušší administrativu, menší byrokracii a rychlejší komunikaci se státem. Česká republika v některých oblastech skutečně udělala pokrok, například v oblasti datových schránek nebo některých digitálních služeb. Zároveň je ale pravda, že stále máme velký prostor pro zlepšení. Instituce jako Digitální informační agentura mohou mít smysl, pokud skutečně pomáhají koordinovat digitalizaci napříč státní správou a zjednodušují procesy. Klíčové ale je, aby digitalizace nebyla jen o vytváření nových úřadů, ale především o reálném zjednodušení fungování státu pro občany a podnikatele.
Evropská komise v současnosti uzavírá jednu dohodu o volném obchodu za druhou, naposledy s Indií a Austrálií. Je to něco, co Česko jako otevřená exportní ekonomika jednoznačně vítá? A co dělat s odporem evropských a českých zemědělců?
Česká republika patří mezi nejotevřenější ekonomiky v Evropě a export je jedním z hlavních motorů našeho hospodářství. Proto obecně podporujeme uzavírání dohod o volném obchodu, které českým firmám otevírají nové trhy. Současně ale nelze ignorovat obavy evropských zemědělců. Pokud Evropská unie uzavírá obchodní dohody, musí zároveň zajistit férové podmínky konkurence. To znamená, že dovážené produkty by měly splňovat obdobné standardy jako produkce v EU. Jde tedy o hledání rovnováhy – otevřenost vůči světovému obchodu je pro evropskou ekonomiku důležitá, ale zároveň musíme chránit spravedlivé podmínky pro evropské producenty.
Máte za sebou společné jednání se slovenskou vládou. Jaký největší přínos to mělo? Co byste označil za nejvýznamnější společný projekt Česka a Slovenska v příštích letech?
Česká a Slovenská republika mají mimořádně blízké ekonomické i politické vztahy. Jsme si velmi blízcí nejen historicky a kulturně, ale také z hlediska průmyslové struktury a hospodářských vazeb. Společná jednání vlád jsou proto velmi důležitá, protože umožňují koordinovat konkrétní projekty. Velký potenciál vidím například v oblasti energetiky, dopravní infrastruktury nebo spolupráce ve výzkumu a inovacích. Do budoucna bude důležité také propojování dopravních koridorů, modernizace železničních spojení a spolupráce v oblasti nových technologií. Právě tyto projekty mohou výrazně posílit konkurenceschopnost obou ekonomik.
Autor je evropským editorem Deníku
CV BOX
Karel Havlíček (narodil se 16. srpna 1969 v Českých Budějovicích) je 1. místopředseda vlády, ministr průmyslu a obchodu a 1. místopředseda
hnutí ANO.
Vystudoval obor pozemní stavby na Fakultě stavební ČVUT a získal titul inženýr, v roce 1998 pak titul MBA na PIBS při Manchester Metropolitan University. Doktorské studium oboru ekonomika a management dokončil v roce 2004 na Fakultě podnikohospodářské VŠE, kde v roce 2014 na Fakultě financí a účetnictví habilitoval na docenta.
Byl mj. předsedou představenstva Asociace malých a středních podniků a živnostníků ČR, členem vládní Rady pro výzkum, vývoj a inovace, Rady pro veřejné investování aj.
V roce 2019 byl jmenován ministrem průmyslu a obchodu, o rok později i ministrem dopravy.
Členem hnutí ANO se stal až v roce 2021, v únoru 2023 byl zvolen jeho 1. místopředsedou a stal se i předsedou stínové vlády. Ve stejném měsíci byl také zvolen místopředsedou sněmovny.
Po volbách v roce 2025 se opět stal ministrem průmyslu a obchodu a 1. místopředsedou vlády.
Je ženatý, má dvě děti. Hovoří anglicky, německy, rusky a částečně španělsky, francouzsky a čínsky. Je velkým fanouškem rockové a folkové hudby.
reklama
