Přes třicet let byl Jan Zahradil věrný Občanské demokratické straně, postupně se stal jednou z jejích velice výrazných tváří. Před pár měsíci oznámil, že toto manželství končí a jeho novou partnerkou se stává strana Motoristé. Proč se to stalo a jak vidí svou budoucnost, ale z pohledu zahraničně-politického odborníka i budoucnost Evropy?
Co pro vás bylo jako pro velmi známou tvář ODS poslední kapkou, která rozhodla o odchodu ze strany?
Mělo to jistý vývoj, který začal mým odchodem z Evropského parlamentu. Pak jsem se na podzim loňského roku vypravil do některých lokálních organizací ODS, abych nasál atmosféru uvnitř strany. Zjistil jsem, že přes značnou nespokojenost s výkonem vlády není v ODS vůle ke změně, převládá apatie a pasivita. Přestal jsem věřit v možnost resuscitace celé strany i po případném odchodu současného vedení. No a pak tady byly další faktory: zahraniční politika vlády, kterou považuji za špatnou, ač ona sama se s ní chlubí. „Foltýnizace“ veřejného prostoru – tedy šíření atmosféry stihomamu, špionománie, hledání vnitřního nepřítele – které vláda nejen nebrání, ale aktivně ji podporuje. ODS je podle mě na trajektorii bývalé ČSSD, Petr Fiala je takový Bohuslav Sobotka ODS. Přestalo mě bavit dělat tomu stafáž.
Před několika lety jste se rozkmotřil s bývalým prezidentem a premiérem Václavem Klausem. Jaké jsou vaše vztahy dnes a v čem se názorově potkáváte a v čem k sobě máte i dnes stále daleko?
Nutno poznamenat, že jsem „klausovec“, u Václava Klause jako premiéra začala moje politická kariéra. Bylo období, během mého pobytu v EP, kdy to mezi námi ochladlo, ale zlomilo se to před pár lety, kdy mě exprezident Klaus pozval na oslavu svých osmdesátin. Od té doby zase komunikujeme pravidelně. Považuji jeho hlas za stále velmi potřebný, má komplexní vidění politické situace, formuluje ostře, vidí lidově řečeno „za roh“. Vyplatí se mu naslouchat.
Jste nyní hlavním zahraničně politickým expertem Motoristů, ale zároveň jste oznámil, že nebudete kandidovat v podzimních parlamentních volbách. Myslíte si na křeslo ministra zahraničí, které by Motoristům mohlo v nové vládě s ANO při současných preferencích obou stran připadnout?
Takto nepřemýšlím. Nemusíte mít funkci, abyste měl vliv. Příklad? Tomáš Pojar. Není ani ministr, ani poslanec, ale zahraniční politiku ovlivňuje jako nikdo jiný. Ano, chci mít podobný vliv, ale je mi celkem jedno, zda to přinese i nějakou formální funkci. Nehledám ji, nebráním se jí.
Můžete charakterizovat vaši představu o zahraničně politických prioritách Motoristů?
Potřebujeme napravit vztahy se sousedy – se Slovenskem, s Maďarskem. Potřebujeme napravit vztahy s velmocemi – s USA, s Čínou. To vše tato vláda zničila. Je třeba odideologizovat naši zahraniční politiku, přestat „havlovat“. Odříznout politické neziskovky od penězovodu z Černína. Více se věnovat dynamické Asii a jejím šampionům, méně postsovětským zemím Ukrajině, Moldavsku nebo Gruzii. Realismus, pragmatismus, multipolární svět – to musí být hesla naší zahraniční politiky.
Jak hodnotíte první dva měsíce druhého funkčního období Donalda Trumpa? Jsou z vašeho pohledu Spojené státy stále spojencem Evropské unie a Evropy?
Trump přepsal geopolitickou mapu světa. Rozjel nový koncert velmocí. USA jsou a budou především spojencem USA, nikoho jiného. Evropa tomu stále nerozumí, ale musí se přizpůsobit. V Česku zamrzla představa o euroatlantických vztazích někde v období Havel-Clinton-Albright, s tím je ale konec. EU musí opustit svůj „idealismus“, přestat s vývozem demokracie a územní expanzí, zapojit se do nové rovnováhy sil a dělení sfér vlivu. Jinak se to odehraje mimo ni a bez ní.
Jste jedním z klíčových tvůrců dohody o volném obchodu s Vietnamem. Měla by podle vás Evropské unie v reakci na ochranářskou politiku USA konečně schválit investiční a obchodní dohodu s Čínou, případně zahájit jednání také o zóně volného obchodu?
Vstoupili jsme do éry protekcionismu, dosavadní globalizace je u konce. Žádné další velké obchodní dohody nepřijdou. EU by proto měla urychleně dokončit alespoň ty dohody, které už jsou na spadnutí, jako je Austrálie, nebo před ratifikací jako Mercosur či ona již podepsaná investiční dohoda s Čínou. Přestaňme s politickým školením celého světa, nikdo na to není zvědavý. Otevřeme si místo toho trhy a investiční možnosti tam, kde to ještě jde.
Autor je evropským editorem Deníku
