Po rozhodnutí exhumovat tělo Jana Masaryka se opět rozvířily debaty kolem jeho smrti. A při jedné znovu zaznělo i jména Pavla Kavana, v roce 1948 tiskového atašé československého velvyslanectví v Londýně. Protože byl podle návštěvní knihy ministerstva zahraničí posledním, kdo 9. března 1948 Jana Masaryka navštívil. Jak se na informace kolem svého otce dívá Jan Kavan, na přelomu milénia významný politik české vlády?
Když váš otec zemřel, bylo vám třináct. Mluvil s vámi někdy o svém posledním setkání s Janem Masarykem? Nebo vám o tom vyprávěla či to zaznamenala vaše matka?
Ano, když můj otec 5. května 1960 zemřel, bylo mi třináct. A až do mých devíti let byl ve vězení, neměl jsem tedy možnost se ho později jako dospělý člověk podrobně vyptávat na jeho poslední setkání s Janem Masarykem. Mluvil jsem o tom ale dost často s mou anglickou matkou Rosemary, která se na to táty pochopitelně vyptávala. Otec byl poslední návštěvník, který se toho dne kolem 18. hodiny zapsal do návštěvní knihy MZV. Po něm Masaryka navštívili jen členové jeho týmu a lidé, kteří se zapisovat nemuseli. Masaryk skonal o mnoho hodin později uprostřed noci. Když se otec den po jeho smrti vrátil do Londýna, kde byl charge d’affaires na naší ambasádě, tak mé matce popisoval, že ho Jan Masaryk požádal o informaci, jak londýnští přátelé reagovali na jeho podporu Gottwaldovy vlády. Táta Masarykovi předal řadu dopisů od jeho přátel a mnoho článků z britského tisku, z nichž jasně vyplynulo, že rozhodnutí zůstat ministrem zahraničí nikdo nepochopil a většina jej za to odsuzovala. Masaryk prý z toho byl značně rozrušený a v depresi. V této souvislosti táta mámě připomněl, že se Masaryk v minulosti léčil s psychickými problémy a že i jeho matka tímto trpěla. Proto byl otec ochotný uvěřit, že Masaryk spáchal sebevraždu, kterou však neplánoval, neboť tátu požádal, aby za ním přišel ráno pro dopisy, které měl odvézt do Londýna. Prakticky totéž sdělil můj otec i svému příteli Eduardu Goldstückerovi, diplomatu, který byl s ním zavřený a který, pokud vím, to později zmínil i ve svých Pamětech. Rovněž o tom hovořil s Hedou Margoliovou, vdovou po jeho příteli, popraveném Rudolfu Margoliovi, která o tom později psala ve své knize. V roce 1952 tátu zatkli a odsoudili na 25 let vězení v souvislosti s procesem tzv. protistátního centra vedeného Rudolfem Slánským. Ve vězení s ním zacházeli jako s politickým vězněm, nepřítelem a zrádcem státu, a tak nebylo překvapující, že tam prodělal dva infarkty, a když ho na Štědrý den roku 1955 pustili (poté co britský labouristický poslanec Konni Ziliacus pomáhal smiřování Chruščova s jugoslávským Titem a v Moskvě sdělil, že se chce v Praze sejít s mým otcem a Goldstückerem), vyšel ven s podlomeným zdravím a zemřel na další infarkt o pár let později ve věku 46 let. Po zkušenosti z Leopoldova a Jáchymova začal otec o oficiální verzi sebevraždy pochybovat.
Hovoří někdejší ministr školství Zdeněk Nejedlý, za ním vpravo Jan Masaryk, vedle něho Pavel Kavan a bývalý místopředseda vlády Petr Zenkl.
Badatelka Václava Jandečková uvedla, že existují svědectví, podle nichž mohl váš otec Pavel Kavan způsobit při hádce smrt Jana Masaryka. A československý válečný veterán Hanuš Federer v roce 2004 uvedl, že mu váš otec už v roce 1948 v Londýně za přítomnosti Lea Wildmana vyprávěl, že se s Masarykem pohádali, začali do sebe strkat a Masaryk při tom ztratil rovnováhu a vypadl z okna. Považujete za možné, že by váš otec něco takového Federerovi řekl?
Můj otec Jana Masaryka znal z jeho působení v Londýně za války, kde sám sloužil v zahraniční československé obrněné brigádě, a velmi ho obdivoval. Představu, že by se s Masarykem hádal, považuji za zcela absurdní. Navíc paní Jandečková asi nikdy ani nenavštívila Masarykův byt v Černínském paláci, který znám, neb jsem tam jako ministr zahraničí díky jeho skvělému klidu často pracoval. Vím proto, že popisovaný scénář je zcela nerealistický. Pokud by se měl otec se svým nadřízeným hádat v koupelně, odkud Masaryk spadl, tak by asi museli oba nesmírně složitě vylézt do úzkého a špatně přístupného okna. A strkat do sebe na římse okna? Velmi hloupé. Je rovněž absurdní si myslet, že by můj otec panu Federerovi něco takového sdělil. Proč by to, proboha, dělal? A proč si na to pan Federer vzpomněl někde v Austrálii najednou po 56 letech? A ani žádné svědectví pana Wildmana, který měl údajně být této absurditě přítomen, neexistuje. U takto závažného obvinění je namístě mimořádná opatrnost, a především požadavek na nezávislé důkazy. A paní Jandečková sama přiznává, že žádné důkazy nemá a není nic, čím by mohla svá tvrzení doložit. Pokud má jakékoliv materiály, které mého otce s Masarykovou smrtí spojují, jsem jednoznačně pro to, aby byly zveřejněny v podobě, která umožní historikům a veřejnosti posoudit jejich původ, datum vzniku, věrohodnost a vzájemnou nezávislost. Pokud je nemá, měla by mlčet. Proč se Federer rozhodl svůj příběh zveřejnit právě v roce 2004, nevím. Mohlo jít o omyl paměti nebo jinou okolnost. Právě proto je nutné takové tvrzení hodnotit podle důkazů, nikoli podle jeho dramatičnosti.
Jednání s někdejším prezidentem Edvardem Benešem. Pavel Kavan (v brýlích) sedí proti němu.
JAN MASARYK
Jan Masaryk (narodil se 14. září 1886 v Praze) byl za války a i nedlouho po ní ministrem zahraničí. Byl synem Tomáše Garrigua a Charlotty Masarykových.
Po vzniku Československa vstoupil do diplomatických služeb, od roku 1925 byl vyslancem v Londýně. Za druhé světové války se stal ministrem zahraničí exilové vlády a proslul také rozhlasovými projevy k okupované vlasti. V čele diplomacie zůstal i po válce a jako bezpartijní ministr také po komunistickém převratu v únoru 1948.
Ráno 10. března 1948 byl nalezen mrtvý pod okny svého bytu v Černínském paláci. Dobové vyšetřování označilo jeho smrt za sebevraždu, pozdější šetření však pracovala i s verzemi vraždy či nešťastné náhody. Okolnosti smrti dodnes nejsou spolehlivě objasněny.
V září 2026 policie jeho ostatky exhumovala z rodinné hrobky v Lánech a zkoumá je moderními kriminalistickými metodami.
reklama
