Od působení rakouské právničky a političky s českými předky Elisabeth Hlavac v europarlamentu či v rakouské Spolkové i Národní radě už uplynul dlouhý čas. Ale mimo politiku rozhodně nezůstala. Je velice aktivní v rámci Asociace bývalých poslanců členských států Rady Evropy a ráda by v ní uvítala i české a slovenské politiky.
Byla jste nominována do předsednictva této asociace. Jaký je v současnosti její hlavní přínos pro Evropu a Evropany?
Asociace bývalých poslanců členských států Rady Evropy (FP-AP) je mezinárodní organizace se sídlem ve Francii. Jejími členy jsou národní sdružení bývalých poslanců, kteří se zavázali podporovat demokracii v Evropě a spolupráci bývalých politiků z co největšího počtu zemí. Pravidelně se konají setkání, na nichž se diskutuje o tématech obecného zájmu a přijímají se usnesení, která jsou následně zasílána národním parlamentům a Parlamentnímu shromáždění Rady Evropy.
Co pro vás osobně tato nominace znamená?
Samozřejmě je to pro mě velká čest. Rakouská delegace je velmi aktivní – její členové působili jako zpravodajové a předkládali texty usnesení k tématům, jako je útlak žen v Íránu nebo válka na Ukrajině.
Jak se změnila role asociace od jejího založení v roce 1994? Odráží aktuální dění a trendy v Evropě, například bezpečnostní otázky nebo migraci?
Ano, FP-AP sleduje vývoj a vyjadřuje se k němu na seminářích a prostřednictvím stanovisek. Na začátku to bylo spíše neformální fórum, ale postupně se stalo aktivnějším. Hlavním cílem organizací bývalých poslanců je spolupráce politiků z různých skupin a stran. V mnoha zemích panuje špatné politické klima – chybí férová debata mezi stranami. Myslíme si, že by měla existovat lepší komunikace a spolupráce. Evropa čelí velmi vážným problémům, jako je migrace, změna klimatu, konkurence ze vzdálených zemí atd. Pokud nechce Evropa ztratit na významu, musíme je společně řešit. Myslíme si, že férovou a otevřenou spoluprací můžeme přispět ke zlepšení atmosféry v našich zemích i v celé Evropě.
Jak často se členské organizace setkávají a o čem jednají?
Každý rok se koná valné shromáždění v Paříži a dále dvě další setkání – na jaře a na podzim. Na těchto setkáních se projednávají a přijímají usnesení k aktuálním problémům. Na podzimním zasedání se schvaluje delší text, který se připravuje i více než rok a ke kterému je zvolen zpravodaj. Další seminář v září se bude věnovat mořím a dopadům klimatických změn. Migraci jsme se věnovali už několikrát, včetně problému, že mnozí migranti se drží stranou, nechtějí se učit jazyk a jejich odlišná kultura ztěžuje integraci.
Ačkoli má Rada Evropy v současnosti 46 členů, FP-AP má jen 22 členských zemí. Čím si to vysvětlujete?
Je pravda, že téměř všechny západoevropské a mnohé jihoevropské země jsou členy FP-AP, ale chybějí země střední a východní Evropy. Myslím, že hlavní problém je v tom, že v těchto zemích často vůbec neexistují národní asociace bývalých poslanců. Pravděpodobně kvůli mnoha změnám v posledních třiceti letech, příchodům a odchodům stran. Je mi to velmi líto – myslím, že by bylo velmi přínosné pro FP-AP navázat spolupráci se zeměmi, které překonaly komunismus, mají jiné problémy a možná i realističtější pohledy. Z otevřené a pozitivní výměny názorů a zkušeností by profitovaly obě strany. Členy FP-AP se však mohou stát pouze národní skupiny tvořené alespoň dvěma stranami. Prvním krokem tedy musí být založení národní skupiny se stanovami, volbami, financováním a podobně.
Mezi postkomunistickými zeměmi je ve FP-AP zastoupeno pouze Polsko. Máte představu, jak by se dal podpořit vznik členských organizací v Česku?
Máte pravdu, Polsko je jediným plnoprávným členem FP-AP z řad postkomunistických zemí. Jsme si vědomi, že je to neuspokojivá situace. I to je důvod, proč jsem byla nominována – mám tuto situaci pomoci změnit. Moje rodina pochází z území dnešní České republiky a část příbuzných tu stále žije, takže mým přáním je pomoci se založením asociace v Česku a na Slovensku. To je moje priorita. Jak už jsem zmínila, členem FP-AP se mohou stát jen organizace, nikoli jednotlivci. Musíme tedy založit organizaci s členy alespoň ze dvou politických stran. V Praze už mám nějaké kontakty, ale domnívám se, že do podzimních parlamentních voleb se nic zásadního nestane. Na Slovensku zatím žádné partnery nemám. V obou zemích bych uvítala, kdyby mě kontaktovali bývalí poslanci, případně i ti, kteří jsou ještě aktivní, a to na e-mailu [email protected]. Zajímají mě také kontakty s aktivními poslanci, protože bez pomoci předsedů parlamentních komor je těžké národní asociaci založit – potřebujete místnost pro setkávání, ideálně sekretariát a nějaké prostředky.
Jako politička jste působila na všech úrovních – v domácí politice i na evropské scéně. Která pozice pro vás byla nejzajímavější?
Na to není jednoduchá odpověď. Každá úroveň má své výhody. Na komunální úrovni máte nejbližší kontakt s lidmi. Evropský parlament je fascinující, ale je to svět sám pro sebe. Největších úspěchů jsem dosáhla jako mluvčí SPÖ v Národní radě.
Na projektu „Parlamentní dialog sever-jih,“ rozvíjejícím partnerství mezi rakouským parlamentem a národními parlamenty v jižní Africe.
CV BOX
Elisabeth Hlavac (narodila se 25. února 1952 ve Vídni) je rakouská politička.
V roce 1976 promovala jako doktorka práv na Vídeňské univerzitě. Do Sociálnědemokratické strany Rakouska (SPÖ) vstoupila nejprve ve svém domovském okrsku ve Vídni-Döblingu, kde byla v roce 1978 zvolena okresní radní. V roce 1988 se stala členkou Spolkové rady a v roce 1989 poslankyní Národní rady.
Po vstupu Rakouska do EU byla jmenována poslankyní Evropského parlamentu, kde působila téměř dva roky. V letech 1996 až 2008 byla opět členkou národního parlamentu, většinou Národní rady. Zastávala vysoké stranické funkce v SPÖ jak na vídeňské, tak federální úrovni.
Nyní je první místopředsedkyní Rakouské asociace bývalých poslanců.
Je vdaná a střídavě žije ve Vídni a v Praze.
reklama
