Poslanec za hnutí ANO David Kasal je muž různých postů: primář dětského oddělení chrudimské nemocnice, politik a člen správní rady VZP. Syndromu vyhoření se ale nebojí. „Je to otázka balancování mezi odpovědností, časem a vlastními limity. Pokud balanc zvládnete, přináší pozitivní výsledky na všech stranách. Vidíte zdravotnictví z různých úhlů pohledu a můžete navrhovat změny, které jsou praktické a realizovatelné. Máte větší šanci něco skutečně ovlivnit – nejen u lůžka pacienta, ale i v zákonech nebo v nastavení systému,“ tvrdí.
Máte velké zkušenosti z dětského a novorozeneckého oddělení. Které dětské nemoci vás a vaše kolegy trápí? Proměnily se v posledních pěti letech?
Proměnilo se mnohé. Dříve jsme měli, řečeno naší hantýrkou, učebnicové diagnózy zápalů plic, astmatických záchvatů a jiných infekcí respiračního a zažívacího traktu, úrazů a intoxikací, hlavně alkoholem. Výrazně vzrostl počet alergií, například už u dvouměsíčních kojenců, které je třeba řešit speciálními výživovými formulemi. V intoxikacích vedou drogy kombinované energetickými nápoji nebo léky při některých „výzvách na sociálních sítích“. V nižších věkových kategoriích vzrostly počty pacientů s depresemi, úzkostí a poruchami chování, poruchou identity, poruchami příjmu stravy a sebepoškozováním. Obrovským problémem je i obezita, která dosahuje přes 25 procent v dětské populaci, s čímž stoupá i diabetes mellitus (cukrovka) 1. typu. Rostou chronické záněty střev, atopické ekzémy a celiakie.
Jako čen správní rady VZP určitě vnímáte, že to znamená i velký nápor na financování. Daří se to vybalancovat?
Většina výše uvedených nemocí patří mezi chronické nebo celoživotní, což vytváří už nyní velký tlak na finance. A ten poroste. Bohužel se na naše území vrátila některá téměř vymizelá onemocnění jako záškrt, černý kašel a spalničky. Odráží se v tom snižující se proočkovanost populace, migrační situace a jistě i covidová, která narušila imunitní adaptaci. Na druhou stranu ubývá porodů. Za poslední čtyři roky máme ročně o cca 30 tisíc porodů méně, což se odrazí v uzavření některých porodnic, jež nebude možné ze zdravotního a ekonomického hlediska dále provozovat. Obecně jsou děti i teenageři imunitně křehcí a psychicky zranitelnější, jistě vlivem sociálních sítí. S problémy přicházejí často pozdě, kdy je již nutná hospitalizace, lůžek je ale málo.
Mluví se i o nedostatku odborných lékařů v regionech. Jak těžké je udržet tu absolventy škol a mladé specialisty?
Lékaři chybějí obecně v celé republice. Pro některé odbornosti, jako je například dětský psychiatr, to platí celoplošně, pro jiné regionálně – hlavně to jsou menší města a příhraniční oblasti. My jsme na tom relativně slušně, ale podle hesla: voják se stará, voják má. Ustavičně hledáme nové kolegy a poslední roky se situace zhoršuje. Problematické je nastavení systému rezidenčních míst (místa na vzdělávání lékařů, která finančně podporuje stát). O místo musí žádat oddělení příslušné nemocnice, vy na ně přijmete absolventa a vzděláte ho. A on většinou po dvou a půl letech, kdy udělá kmenovou zkoušku a mohl by působit v řadě úseků samostatně, odchází. Dostane nabídku na lepší místo od fakultní nemocnice a odchází i s daným rezidenčním místem. Přitom systém měl původně pomáhat zařízením, kde lékaři nejsou, aby zůstávali dlouhodobě. Nemá to logiku. My takhle přišli v předchozích letech o šest lékařů.
Není problém i v životních podmínkách pro mladé?
Je. Bydlení, umístění dětí do školek a škol, kulturní vyžití… Ale nejen to. Mladé lékaře vzdělávám přes jednadvacet let a za tu dobu se jejich přístup změnil. Souvisí to i se změnou celé společnosti. Často jsou méně samostatní, psychicky málo odolní, rychleji se unaví a hůře se vyrovnávají se stresem. Zažíváme i větší tlak od rodičů malých pacientů. Problém je feminizace, která je v některých oborech absolutní. Lékařky si dříve nebo později založí rodiny, vypadnou ze vzdělávání i práce na řadu let a po návratu kvůli péči o děti neslouží. To vytváří ohromný tlak na organizaci práce na oddělení regionálních nemocnic. Bojujeme i s takzvanou „vnitřní emigrací“, kdy část mediků končí mimo zdravotnictví (nemusejí sloužit a peníze mají stejné). Některé lékařky začínají kvůli mateřství po třicátém, někdy i pozdějším roce s platy absolventek. Odcházejí proto na úřednické pozice mimo obor nebo končí na zkrácených úvazcích v ambulancích, takže jejich potenciál není plně využitý.
Před časem vás postihl menší zdravotní kolaps. Naučilo vás to trochu víc odpočívat?
V době úžasné dovolené s rodinou mě postihla dekompenzace vrozené srdeční vady, o které nikdo nevěděl. Z minuty na minutu jsem se z lékaře stal pacientem. Bylo to poučné. Přežil jsem desetihodinovou operaci srdce a musím potvrdit, že při všech obtížích, které naše zdravotnictví má, je velmi profesionální, dostupné a bezplatné. Zachránilo mi život a umožnilo dál pracovat a pomáhat jiným. Pokud jde o odpočinek, je pro mě tím nejlepším čas s mou rodinou a úžasnou partnerkou. Je nekonečným rezervoárem energie i obrovskou oporou.
Autorka je redaktorkou Deníku
CV BOX
David Kasal (narodil se 1. ledna 1969 v Chrudimi) je lékař a poslanec za hnutí ANO 2011.
Vystudoval Vojenskou lékařskou akademii J. E. Purkyně, obor všeobecné lékařství, a přešel na civilní Lékařskou fakultu UK v Hradci Králové. Má atestace II. stupně z oboru pediatrie.
V roce 2017–2018 se účastnil na ADVANCE Healthcare management institute exkluzivního studijního programu Master of Healthcare Administration, zdravotnický management, ekonomika a právo.
Přes třicet let působí v Chrudimské nemocnici, nejdříve jako lékař na dětském oddělení. Od roku 2004 je zde ve funkci primáře dětského a novorozeneckého oddělení. Je členem Správní rady VZP a Vládního výboru pro zdravotně postižené občany.
Poslancem je od roku 2013, je mimo jiné členem Výboru pro zdravotnictví. Patnáctým rokem je zastupitelem města Chrudimi, v letech 2010 až 2012 byl i radním.
Téměř dvacet let hrál fotbal za SK Chrudim. Je rozvedený, má čtyři děti a jedno vnouče.
reklama
