Pod vršky Malých Karpat, pohoří, které se táhne západním okrajem Slovenska až k Bratislavě a rakouským hranicím, přicházelo jaro. Je polovina března a kolem vinařského městečka Pezinok to začíná kvést a vonět. Východní svahy Malých Karpat ani obrovský tlak stále se zvětšující nedaleké slovenské metropole stále ještě nezměnil vinice ve stavební pozemky, a vinařství tu tak zažívá svoji obrodu. A to přesto, že velká část zdejších vinařů, karpatských Němců, odsud byla za druhé světové války vyhnána a už se sem nikdy nevrátila.
Zbyly tu po nich německé názvy kopců a viničních tratí a také cosi v náladě celého kraje, jeho vinařských městeček Modra, Svätý Júr, Pezinok. Ten je s třiadvaceti tisíci obyvatel nejen městem okresním, ale i jakousi přirozenou, od Bratislavy nejvíce vzdálenou částí tohoto vinařského regionu, který z kulinářského hlediska dokonale doplňují nížinné vesnice jako Slovenský a Chorvatský Grob, kde se peče nejslavnější slovenská husacina, tedy domácí husy s lokšemi, zelím, husími játry, a vše se zapíjí vínem z malokarpatských kopců.
Ta tu někde bydlí?
Pezinok i přes tisíce nových obyvatel, kteří se v minulých letech přistěhovali z Bratislavy vzdálené jen dvacet minut autem, zůstává i dnes slovenským maloměstem. Maloměstem, kde každý každého zná. Ale když sem v půlce března, den před prvním kolem slovenských prezidentských voleb, přicházím zjistit, kde tady bydlí jeho největší favoritka, místní rodačka Zuzana Čaputová, se zlou se potážu. „Čaputová, ta tu někdy bydlí?“ kroutí hlavou postarší pár, který nakupuje v centru. Podobně neuspěji u několika dalších. Když přicházím k místní radnici, narazím na pracovníka okresního úřadu. Ten, protože je s Čaputovou ve straně Progresivní Slovensko, zase hraje hru, „vím, ale nepovím“. Dává mi číslo na mluvčí prezidentské kandidátky, ale ta mobil nebere.
Snad až na desátý pokus se mi podaří zjistit alespoň část města, ulici na jeho okraji s asi dvaceti novými dvoupatrovými domy s nevelkými zahradami. Polovina jednoho z nich patří Čaputové. Mnoho Pezinčanů netuší, že kousek od nich bydlí favoritka prezidentských voleb. Sem tam si někdo vzpomene, že to byla ona, kdo před lety vybojoval, aby u města nebyla obří skládka odpadu z Bratislavy, často slyším, že ji jako místní rodačku budou lidé volit, ale jinak o ní skutečně téměř nikdo nic neví.
Nakonec se mi podaří zjistit, který půldomek to je, pobavit se trochu se sousedy a ve vinárně místní historické radnice na náměstí zjistit, jaké z místních vín si sem Čaputová dojde občas spolu s kávou a zákuskem dát. Ale když po několika hodinách z městečka odjíždím, stále kroutím hlavou nad tím, že někdo, koho neznají skoro ani jeho sousedé, se může za několik desítek hodin stát slovenskou prezidentkou.
Z nuly na čtyřicet
A ono se to skutečně málem stane už v prvním kole, což by bylo ve slovenské historii poprvé. Zuzana Čaputová získává přes čtyřicet procent hlasů a její náskok před druhým postupujícím, kandidátem vládnoucího Smeru a místopředsedou Evropské komise Marošem Šefčovičem, je víc než dvojnásobný.
Progresivní Slovensko, její malá strana, která není v parlamentu a teprve před pár měsíci se vůbec dostala do průzkumů veřejného mínění, si na oslavy pronajme přestavěnou halu malé továrny uprostřed nového rozestavěného mrakodrapového centra na východě Bratislavy. Doslova to tu praská ve švech, po ohlášení výsledků prvního povolebního průzkumu propuká sál v nadšení.
Čaputová, která přichází po chvilce mezi novináře, zůstává skromná, děkuje voličům, zní slova o slušnosti a spravedlnosti, kvůli kterým šla do politiky. Mluví dobře, profesionálně, nepoužívá obvyklé fráze, lidsky. Být advokátkou a ekologickou aktivistkou je asi dobrá průprava. Sluší jí to, napadne mě, podobně jako mnoho mužů v sále. Slovensko bude mít nejen chytrou, ale i hezkou prezidentku, pomyslím si. Je 16. březen, pár minut před půlnocí, kdy se potvrzuje, že už v prvním kole volilo Čaputovou přes 40 % voličů. Za dva týdny ji čeká závěrečný souboj, ale už teď je jasné, že se na slovenském politickém nebi zrodila nová hvězda.
Vražda, která otřásla Slovenskem
I když o Slovensku píšu pětadvacet let, o Zuzaně Čaputové jsem až do loňského roku neslyšel. Pezinská skládka byla sice poměrně velká kauza, ale nic tak obrovského, aby člověk, který sleduje celoslovenskou politickou scénu, znal její aktéry. Čaputovou − podobně jako mnoho jiných politiků, kteří mají dnes šanci stát se novými lídry země − zrodila až jedna z nejsmutnějších událostí novodobých slovenských dějin. Vražda novináře Jána Kuciaka a jeho snoubenky Martiny Kušnírové.
Na Slovensku do té doby neslýchaný zločin se odehrál na konci února 2018 a zdálo se, že dílo profesionálního zabijáka nebude nikdy odhaleno. Těla zavražděného mladého páru byla totiž v jejich pronajatém domě ve vesnici Velká Mača u Trnavy nalezena až po několika dnech, vrah nezanechal žádné podstatné stopy a verzí, kdo by mohl za vraždou stát, bylo mnoho.
Kriminalisté i veřejnost se zaměřili na obsah publikovaných i v té době ještě nepublikovaných článků mladého investigativního novináře, který při své práci narazil na propojení slovenských politických špiček s italskou mafií, jež své lidi ukrývala na zemědělských farmách na východním Slovensku. Mafián Anton Vadala, později zatčený policií a předaný Itálii, měl podle zjištění Kuciaka přes osobní tajemnici Roberta Fica Máriou Troškovou napojení přímo na premiéra Slovenska.
Tato politická třaskavina dostala do ulic slovenských měst mnoho desítek tisíc lidí, kteří pod hesly občanského sdružení „Za slušné Slovensko“ začali už krátce po vraždě demonstrovat za demisi premiéra Roberta Fica a ministra vnitra Roberta Kaliňáka.
Tlak veřejnosti i politických stran Ficovy koalice, především liberálního Mostu-Híd, si nakonec demisi obou skutečně vynutil. Nepolitické hnutí Za slušné Slovensko slavilo úspěch, o jakém si Ficovi političtí protivníci víc než deset let, kdy dominoval slovenské politice, mohli nechat jen zdát.
Právě tyto demonstrace zrodily fenomén Zuzany Čaputové, která sice v době, kdy vrcholily, byla jen jednou z mnoho vystupujících, ale natolik viditelnou, že ji shodou okolností právě v únoru 2018 založená nová strana Progresivní Slovensko nominovala jako svoji kandidátku do prezidentských voleb. „Ano, tato vražda byla i pro mě jedním z rozhodujících momentů, proč jsem se rozhodla jít do vysoké politiky,“ přiznávala později Čaputová. Tím druhým bylo to, že liberální prezident Andrej Kiska, v posledních pěti letech protiváha Fica, se rozhodl už znovu nekandidovat.
Lepší než Mistrík
Ještě než prezidentská kampaň naplno začala, stihla se Čaputová, matka dvou dospívajících dcer, rozvést se svým dosavadním manželem a najít si nového přítele, hudebníka Petera Konečného. Ještě v prosinci minulého roku byla ale čtyřicátnice Čaputová pořád jen jednou z několika kandidátek opozice, její preference byly v průzkumech několik procent a její malá strana Progresivní Slovensko neměla peníze na nějakou větší kampaň. Průzkumům dominoval vědec a podnikatel Robert Mistrík, kterého nominovala v té době nejsilnější slovenská opoziční strana Svoboda a Solidarita. Ten přišel s myšlenkou, že opozice by měla mít jednoho kandidáta a počátkem roku vyzval Čaputovou a další, aby se vzdali kandidatury v jeho prospěch. „Věřili jsme, že jakmile začnou předvolební debaty, tak má Zuzana Čaputová šanci. A ukázalo se, že to byl dobrý odhad,“ vysvětloval mi její spolupracovník Michal Šimečka, pozdější europoslanec.
Čaputová, která odmítla hrát politické hry a do volebních debat šla se svými autentickými názory, velice brzy začala taktizujícího a strojeně působícího Mistríka porážet a v průzkumech začala raketově stoupat. Když pak 28. února Mistrík v její prospěch odstoupil, mělo Slovensko novou favoritku voleb. Favoritku, která to na konci března dotáhla k jasnému vítězství. A zdá se, že to není konec, protože Progresivní Slovensko vyhrálo s jasně proevropským programem i květnové volby do Evropského parlamentu.
Česká ozvěna na Letné
Jak ukázala Čaputové první triumfální zahraniční cesta do Česka, kde ji na pražské Kampě uspořádali koncert, na který přišly tisíce jejích nadšených obdivovatelů, bude její prezidentství a její příklad důležitý i pro západní část bývalé federace. Její slova o tom, že chápe české protesty proti českému premiérovi Andreji Babišovi, protože i ona byla na podobných na slovenských náměstích, pomohla možná na pražskou Letnou přivést část ze skoro tří set tisíc lidí na největší českou demonstraci od roku 1989.
Na jaře příštího roku čekají Slovensko parlamentní volby a Čaputová v nich jako symbol změny bude hrát klíčovou roli. Pokud v ní její dnes už bývalá strana Progresivní Slovensko v koalici se stranou Spolu a další Čaputové blízké síly uspějí, může nová prezidentka skutečně změnit Slovensko. A možná nejen Slovensko.
Autor je redaktorem Deníku
Zuzana Čaputová (narozena 21. června 1973 v Bratislavě) je od 15. června 2019 novou slovenskou prezidentkou. Stala se tak první ženou na tomto postu v historii Slovenska.
Vystudovala práva na Univerzitě Komenského v Bratislavě, ukončila je v roce 1996. Pracovala v místní samosprávě v Pezinku jako asistentka na právním oddělení a později jako zástupkyně přednosty městského úřadu.
#Poté působila v neziskovém sektoru a věnovala se problematice týraných a zneužívaných dětí a ekologii. Je členkou celosvětové sítě environmentálních právníků ELAW. V roce 2016 byla jako právnička občanské iniciativy Skládka nepatří do města vyznamenána Goldmanovou environmentální cenou.
Na počátku roku 2018 se stala místopředsedkyní nové liberální a proevropské strany Progresivní Slovensko, členství pozastavila v květnu 2019 před prezidentskou inaugurací.
#Prezidentkou byla zvolena 30. března 2019, když ve druhém kole voleb porazila Maroše Šefčoviče.
Od září 2018 je rozvedená, žije v Pezinku, má dvě dcery – Leu (18) a Emmu (15).
Vyznává zen buddhismus.
reklama
Copyright © 2024, The BUSINESS SOIRÉE
