Ceny energií, inflace, vládní balíček, státní dluh, nedostatek pracovních sil, výše mezd… Oblasti, které se přímo dotýkají každého občana a se kterými musí nejen vláda bojovat. Jak je na tom česká ekonomika, jaké jsou prognózy a co je nutné udělat, o tom hovoří prezident Hospodářské komory Zdeněk Zajíček. Některým tématům se věnuje v následujících řádcích, další zhodnotí v pokračování rozhovoru v příštím čísle.
V jakém stavu je tedy české hospodářství?
Česko je na křižovatce a nejen z mého pohledu se nachází v klíčovém zlomu své novodobé historie. Do velké míry naše země vyrostla na tom, že se rychle a odvážně otevřela podnikání, přílivu zahraničních investic a ve výrobě použila technologické postupy s efektivním využitím kompetencí, dovedností a zajímavé ceny práce. Jako tradiční a vyspělá průmyslová země uprostřed Evropy jsme se stali přirozenou zásobárnou zboží a služeb pro západní státy a stali jsme se zajímavým a spolehlivým partnerem ve výrobních řetězcích. Jenže tyto dosavadní faktory růstu už se vyčerpaly, po roce 2009 naše ekonomika ztratila na dynamice. Ztratila konkurenční výhody a dostala se do takzvané pasti středních příjmů. Důsledkem toho může, a podle různých prognóz bude, naše země z dlouhodobého výhledu hospodářsky stagnovat, což může mít za důsledek, že dojde ke zpomalení růstu mezd, životní úrovně obyvatelstva, odchodu firem do zemí s nižšími náklady a atraktivnějším podnikatelským prostředím. Jinými slovy – další sbližování s úrovní vyspělejších států již bude při současné struktuře ekonomiky velmi obtížné. Jsem však optimista a myslím si, že máme stále šanci tento trend otočit a znovu nám navrátit větší hospodářský růst, který by nás mohl udržet mezi vysoce konkurenceschopnými státy v Evropě i na světě. Chce to ale přicházet s odvážnými transformačními a reformními kroky, jak na straně veřejného, tak také na straně soukromého sektoru. Optimální by bylo, aby tyto nutné změny našly širší společenskou a politickou podporu. Nic z toho se totiž nedá zařídit a dotáhnout během funkčního období jedné vlády. To musí být národní zájem a společný projekt na dalších deset patnáct let.
Pomůže poměrně rychlé snížení inflace, které předpovídají ekonomičtí experti v tomto roce a potvrdilo se v lednových číslech?
Původcem vysokých spotřebitelských cen je z velké míry skokový růst cen elektřiny a plynu. Jsme jedna z nejprůmyslovějších zemí v Evropské unii, průmyslovější než Německo, a k tomu je náš průmysl energeticky náročnější než v jiných zemích Evropy. Proto na naši ekonomiku dolehla energetická krize mnohem hůře. Pokud má ale česká ekonomika dosáhnout úrovně západních států, bude muset splnit dva domácí úkoly, které jsou spojitou nádobou. Jednak uniknout z pasti středních příjmů, tedy přesunout se k produkci s vyšší přidanou hodnotou, ale také napravit zanedbávané problémy a investovat do strategických oblastí. Co se týká přidané hodnoty, současná ekonomika generuje převážně nízkou přidanou hodnotu. V mezinárodním srovnání je vytvořená přidaná hodnota v Česku dokonce jedna z nejnižších v celé Evropské unii, patří nám až 24. příčka z 27 států. Pro přesun k produkci s vyšší přidanou hodnotou bude důležitá investiční a inovační činnost jak ze strany státu, tak i soukromého sektoru. A tím se dostáváme k druhému úkolu, vyřešit dlouho zanedbávané problémy hospodářství, které činí Česko neatraktivním z pohledu investorů, snižují konkurenceschopnost našich firem a tím znesnadňují „únik“ české ekonomiky z pasti středních příjmů. Příkladem je pomalá výstavba energetické, dopravní nebo datové infrastruktury, nedostupnost nájemního bydlení, kvalita a efektivita školství, nedostatek kvalifikované pracovní síly, nadměrná administrativní zátěž podnikání i pomalá vymahatelnost práva. V každém případě pokles inflace v lednu je dobrou zprávou jak pro podniky, tak také pro domácnosti. To by mohlo pomoci nastartovat alespoň malý hospodářský růst, který by mohla táhnout větší spotřeba domácností. Pro zásadní změnu pro hospodářský růst v podnikatelském sektoru však budou potřeba další impulzy, o kterých jsem mluvil.
Je vládní úsporný balíček něčím, co snižuje naděje na hospodářské oživení v tomto roce?
Zásadní úlohu v investičních aktivitách firem hraje i stav veřejných financí a celkové zadlužení státu. Trend a dynamika zadlužování výrazně rostly, což nás musí varovat. Vývoj veřejných financí totiž zásadním způsobem ovlivňuje očekávání podnikatelských subjektů a jejich investiční rozhodování, ale také investorů, kteří si kupují státní dluhopisy, jimiž se zadlužený stát financuje. Odpovědné hospodaření státu je klíčem pro budoucnost, a proto jsme uvítali odvážný a politicky nepopulární krok vlády směřující ke konsolidaci veřejných financí, byť jsme s některými dílčími opatřeními nesouhlasili nebo na jejich nízkou efektivitu opakovaně upozorňovali. Co však považujeme za daleko důležitější pro budoucnost českého hospodářství, je vyřešení dluhu, který máme v klíčových strategických oblastech, a to zejména v energetice a dopravní infrastruktuře. Vybalancovat tyto investiční potřeby a zároveň zůstat rozpočtově odpovědným státem je skutečná výzva. Proto jsme začali mluvit o novém pohledu na strukturu výdajů ze státního a veřejných rozpočtů, a možnosti byť opticky oddělit strategický investiční rozpočet do toho běžného – provozního. Nejen takové státní, ale i soukromé investice budou mít vliv na konkurenceschopnost naší země a podpoří hospodářský růst, což mimo jiné zvýší budoucí schopnost státu hradit mandatorní výdaje a splácet veřejný dluh.
V roce 2021 na konferenci ke třicetinám ODS
Jak se na současných problémech podepisují poměrně vysoké ceny energií? Je to tak, že se nejen Česko, ale celá Evropská unie stávají díky tomu téměř nekonkurenceschopnými?
Česko ztrácí konkurenceschopnost vůči jiným zemím Evropské unie. A Unie ztrácí konkurenceschopnost vůči americké a asijským ekonomikám zejména přebujelou byrokracií a ne příliš ideálními podmínkami pro strategické investice, což se teď snaží dohnat kupříkladu v oblasti výroby čipů. Je ale zřejmé, že v přitahování firem na své území je americká administrativa úspěšnější než ta evropská, ať již je to návrat amerických firem zpět do USA, nebo příchod nových firem ze zbytku světa. Ceny energií v tom hrají a budou hrát zcela zásadní roli. Ale bude to i schopnost mobilizovat soukromý kapitál a vytvářet mu předvídatelné a motivační podmínky. A nemusí to být vždy investiční pobídky nebo dotace, které v mnohých případech deformují podnikatelské prostředí. Na druhou stranu musíme i v námi preferovaných strategických oblastech investiční pobídky poskytnout, protože to v nemilosrdném konkurenčním boji dělají ostatní státy. Jinak k nám nepřijdou, nebo dokonce odejdou firmy na výrobu čipů nebo jiných hi-tech výrobků a služeb s vysokou přidanou hodnotou. Taková je bohužel realita.
Nezakonzervují investice do jádra paradoxně vysoké ceny energií v Česku?
Podle analýz ČEPS vzroste spotřeba elektrické energie během dvou desetiletí skoro na dvojnásobek nejen v Česku, ale i v dalších zemích EU. Česko přestane být do roku 2030 energeticky soběstačné, elektřinu bude muset dovážet. Podle SWOT analýzy, kterou loni předložily podnikatelské organizace vládě, bude naše země možná energeticky nesoběstačná už v roce 2028. Analýzu projednal Vládní výbor pro strategické investice pod vedením premiéra Petra Fialy a nyní se pracuje na konkrétních opatřeních, která tento trend budou moci změnit. Poptávka po energiích bude v Česku stoupat a možná ještě před rokem 2030 budou kvůli vysokým cenám povolenek odstavené uhelné elektrárny. Prostě se nebude vyplácet dodávat ztrátovou elektřinu a teplo z uhlí. Aby si země zachovala energetickou soběstačnost, bude muset na svém území zvýšit disponibilní výkon. To bude možné jen tehdy, pokud se postaví nové energetické zdroje pro elektřinu a teplo. Hospodářská komora proto doporučuje státu, aby zvýšil atraktivitu investičního prostředí v energetice a příbuzných sektorech, a to zejména pro využití plynu a vodíku. Z krátko a střednědobého hlediska je plyn jediná jistota pro doplnění chybějící kapacity pro svoji dostupnost, operativnost využití a technologickou předvídatelnost a připravenost. Prostě paroplynovou elektrárnu nebo teplárnu včetně kombinovaných provozů umíme nejen relativně rychle postavit, ale umíme ji i provozovat a udržovat, v zásadě ji operativně podle potřeby energie zapínat a vypínat, a hlavně jsme schopni zajistit dodávky plynu z více zdrojů a nebýt závislí jen na jednom zdroji. Musíme si uvědomit, že nedostatek nových zdrojů elektřiny a tepla už možná před rokem 2030 může výrazně ohrozit naši energetickou bezpečnost a suverenitu. Proto nesmíme polevit v dostavbě dalších jaderných zdrojů a hledat možnosti participace na vývoji malých modulárních reaktorů. Přinejmenším do té doby, než budou v provozu, se ale neobejdeme bez nových plynových zdrojů, které musíme z mého pohledu začít stavět okamžitě a musíme tomu přizpůsobit povolovací procesy.
Autor je evropským editorem Deníku
S moderátorkou Seznam.cz Marií Bastlovou při nahrávání podcastu Ptám se já
PŘIJETÍ EURA
Přejít, či nepřejít na euro? To je poslední dobou často slýchaná otázka. Jak na ni odpovídá Zdeněk Zajíček? „V Hospodářské komoře jsme v roce 2017 a poté v roce 2022 prováděli šetření mezi firmami, zda považují otázku přijetí eura za tak aktuální, aby vláda stanovila pevný budoucí termín pro jeho přijetí. Pětiletý odstup nezměnil pozici podnikatelů – tři čtvrtiny členů Hospodářské komory nepovažují otázku přijetí eura za aktuální prioritu. To samozřejmě neznamená, že bylo 75 procent podnikatelů zásadně proti přijetí eura, ale jen to, že existenci koruny nevnímají jako hlavní bariéru rozvoje podnikání u nás. Vadí jim především jiné překážky, hlavně stav našeho trhu práce, tedy růst nákladů na pracovní sílu neodpovídající růstu produktivity práce, nedostatek zaměstnanců s požadovanou kvalifikací a nejistá dostupnost a cenová přijatelnost cen energií. Dále pak přebujelá regulace podnikání, spočívající v nepřehledném množství administrativních a dalších povinností vůči státu. Odstranění, či alespoň zmírnění těchto bariér považují firmy pro rozvoj svého podnikání za přínosnější než přechod z koruny na euro.
CV BOX
Zdeněk Zajíček (narodil se 10. května 1967 v Praze) je prezident Hospodářské komory ČR. Je také zastupitel hl. m. Prahy a zasedá v dozorčí radě CEVRO Institutu.
Absolvoval Právnickou fakultu UK. Od roku 1991 pracoval na Městské prokuratuře v Praze, poté na ministerstvu pro správu národního majetku a na Pozemkovém fondu.
V roce 1996 byl za ODS zvolen do sněmovny, o dva roky později na mandát rezignoval. Pak byl ředitelem Magistrátu hl. m. Prahy a působil v advokátní praxi. Mezi zářím 2006 a létem 2013 byl postupně náměstkem ministrů vnitra, spravedlnosti a financí.
Podílel se a podílí mimo jiné na projektech CzechPOINT, Datová schránka, Státní pokladna, Bankovní identita a další, je spoluzakladatelem sdružení eStát.
Od roku 2018 je pražským zastupitelem a od roku 2006 byl osm let zastupitelem městské části Praha-Řeporyje. Prezidentem Hospodářské komory je od května 2023.
Byl aktivním hráčem basketbalu, mezinárodním basketbalovým rozhodčím a předsedou České basketbalové federace. Rekreačně běhá, jezdí na kole a kolečkových bruslích, hraje tenis, lyžuje, hraje golf. Je ženatý, má tři dospělé syny a dva vnuky.
reklama
Copyright © 2024, The BUSINESS SOIRÉE
