Tisíce ječících diváků a pódium obehnané klecí. V ní dva chlapi, kteří do sebe mlátí, kopou, škrtí se. Vítejte v MMA − fenoménu 21. století.
Pro upřesnění – zápas není výhradně pánskou záležitostí, řežou se tu mezi sebou i ženy. MMA je zkratka tří slov − Mixed Martial Art, tedy smíšené bojové umění. Smíšené znamená, že se v něm skutečné mísí snad všechny známé bojové techniky. Zakázáno je jen málo věcí, jde o bitku do krve, leckdy až do bezvědomí. A diváci jsou v transu.
Mnoha lidem to může připadat podivné, ba až zvrácené. „Čemu se divíš,“ řekl mi můj známý, profesí psycholog. „Není to vůbec nic nového. Boj, krev – to lidi přitahovalo vždycky, mají to v sobě. Gladiátorské hry, klání toreadorů s býky, různé tajné turnaje v garážích nebo skladech... Určitě to znáš z filmů. Když si k tomu přidáš kohoutí nebo psí zápasy, všechno je to na principu boje. A když si mezi diváky sedne třeba všední a pokorný úředníček, tady najednou vyroste. Stane se součástí té bojové vřavy a nálady, ztotožní se s bijci a i on se najednou cítí silnější.“
Došlo mi, že má pravdu. Už ve škole nás učili o oblibě gladiátorských zápasů ve starém Římě. Od MMA se vlastně vůbec neliší, až na to, že ve VIP lóži nesedí nikdo, kdo by dával palec dolů, a v aréně nezůstávají po každém boji mrtví. I když kdoví, co bude dál. Různí socio- a jiní „logové“ často poukazují na to, že dnešní civilizace se − stejně jako kdysi Řím − blíží ke svému vrcholu. Začíná se utápět v opulentnosti, zhýralosti a nesmyslných nápadech a čeká ji prý zákonitě pád.
Nejsem divákem MMA show. Ani sběratelem bojových filmů, i když se na ně někdy i s chutí podívám. A tak když mi kamarád nabídl, abych s ním na turnaj MMA zašel, řekl jsem si − proč ne. Jen jsem ho upozornil, že možná ještě před koncem po anglicku zmizím. Neodešel jsem. A během zápasů jsem si uvědomil, že ječím, řvu a bouchám rukama úplně stejně, jako všichni kolem nás. A mé intelektuální já se potichu vznášelo kdesi nade mnou a jen šokovaně kroutilo hlavou.
reklama
