Dočteme se v literatuře, že se k založení skupiny V4 naši prezidenti nechali 15. února 1991 inspirovat setkáním tří králů v maďarském městě Visegrád z roku 1335. Český král Jan Lucemburský, uherský král Karel I. Robert a polský král Kazimír III. Veliký se zde dohodli na těsné spolupráci v politických či obchodních otázkách a na věčném přátelství.
V roce 1991 však první generace našich politiků nezačínala jen touto historickou vzpomínkou. Spolupráce se tvořila vlastně již od podzimu 1989, kdy občané Československa, Polska a Maďarska vzali osud do svých rukou. V osobách demokraticky zvolených politiků mohli navázat na četné kontakty opozičních hnutí, kontakty studentů a vědců a četná mezilidská přátelství.
Jasný směr
Před vznikem V4 se podařilo společně mnoho důležitých věcí: první generace demokraticky zvolených politiků v Československu, Maďarsku a v Polsku byla společně schopna mnoha vskutku historických činů: uskutečnit první svobodné volby, dát ve všech zemích jasný směr hospodářské transformaci, dojednat a zorganizovat odsun sovětských vojsk dříve, než se SSSR stačil rozpadnout (pak by to bylo mnohem obtížnější) a zrušit Varšavskou smlouvu, přičemž její vojenské struktury všechny tři země rozpustily pouhých deset dnů před založením V4. Podařilo se rozpustit zcela disfunkční Radu vzájemné hospodářské pomoci a na půdorysu V4 založit smysluplnou zónu volného obchodu CEFTA, která přetrvala až do našeho vstupu do EU.
Všechny země jasně formulovaly nový zahraničněpolitický směr k rozšířené Evropě a k širšímu NATO. To nebylo málo a jsem přesvědčen, že se to podařilo díky tomu, že se naše dějiny – nejen v Československu, Polsku a Maďarsku, ale koneckonců v celém východním bloku − začaly synchronizovat. Definitivně skončil čas periodicky se probouzejících a periodicky ničených nadějí – Maďarsko 1956, Československo 1968, Polsko 1980.
Jak řekl Václav Havel ve svém projevu v plénu polského Sejmu v únoru 1990: „Naše sebeosvobozovací snahy nejsou osamělými pokusy v říši okolního neporozumění, ale spojují se v jeden společný proud, který se slévá v jednu řeku, jejíž tok už nelze zastavit žádnou přehradou.“
Společné zájmy
Jsem rád, že jsme právě k 17. listopadu pozvali hosty z V4 do Prahy. Naše parlamentní vztahy jsou založeny nejen na dobrém sousedství, solidaritě, respektu a autentickém přátelství mezi námi politiky, ale i mezi ostatními lidmi. I když naše jednotlivé politické reprezentace pocházely z různých, třeba i ideově protichůdných táborů, vždy nakonec převážil společný zájem o střední Evropu a voliči dávali této spolupráci ve své velké většině zelenou. V EU umíme naše zájmy společně definovat a prosazovat je. Díky V4 celá EU zvládla migraci o něco lépe, všechny naše země prosperují a mají již mnoho let nadprůměrný hospodářský růst a nízkou nezaměstnanost. Ekonomiku celé EU tím pomáháme více než jiní rozvíjet. Prosadili jsme například, že nová Evropská komise bude více ve své tradiční roli strážcem smluv a méně politickým tělesem, v příštích letech chceme dokončit transevropskou infrastrukturu přes střední Evropu a rozpočet EU nastavit tak, aby měl jednoznačně prorůstový vliv.
Autor je předsedou Poslanecké sněmovny PČR
Co je V4
Takzvaná Visegrádská čtyřka je aliance čtyř států střední Evropy: Česka, Maďarska, Polska a Slovenska.
Je inspirována setkáním tří králů v maďarském městě Visegrád v roce 1335 − uherského Karla I. Roberta, českého Jana Lucemburského a polského Kazimíra III. Velikého.
Novodobá Visegrádská trojka vznikla 15. února 1991 na setkání maďarského premiéra Józsefa Antalla, prezidenta ČSFR Václava Havla a polského prezidenta Lecha Wałęsy ve Visegrádu. Na tomto setkání politici podepsali deklaraci blízké spolupráce tří středoevropských zemí na jejich cestě k evropské integraci.
Po rozdělení ČSFR se označení aliance změnilo ve Visegrádskou čtyřku, jelikož členství se převedlo na oba nástupnické státy − Česko i Slovensko.
Po roce 1992 spolupráce v rámci Visegrádské skupiny ustala, obnovena byla v říjnu 1998.
reklama
