Rozhovory

Veronika Vrecionová: Chci být hlasem českého venkova v EU

Publikováno: 31. 12. 2019
Autor: Lubor Winter
Foto: archiv Veroniky Vrecionové
logo Sdílet článek

Politička ODS Veronika Vrecionová nedávno usedla na poslanecké křeslo Evropského parlamentu. Zajímalo nás, s jakým plánem a s jakou vizí. A také to, co se teď s Evropskou unií děje v souvislosti s brexitem.

Dlouho jste působila v komunální politice, co vás vedlo k tomu vstoupit do politiky na evropské úrovni?

Osm let jsem pracovala jako starostka malé obce Přezletice a mým stěžejním politickým tématem se stalo zemědělství a rozvoj venkova. Když se pak objevila příležitost postoupit dál, protože jenom tak máte možnost věci více ovlivňovat, kandidovala jsem do Senátu, kde jsem působila šest let ve Výboru pro hospodářství, zemědělství a dopravu. Poté jsem byla dva roky poslankyní Parlamentu ČR, ale nakonec jsem usoudila, že vzhledem k existenci společné evropské zemědělské politiky a evropských fondů pro venkov a zemědělství by bylo nejlepší pokusit se tyhle záležitosti formovat přímo na evropské úrovni.

Takže v Evropském parlamentu jsme expertkou ODS na problematiku venkova a zemědělství?

Přesně tak, i když naše specializované týmy v rámci ODS jsou teď trošku pozměněné. K venkovu a zemědělství jsme nově přiřadili i problematiku životního prostředí, což má logiku, protože tyto tři oblasti jsou vlastně spojené nádoby. Nelze je řešit odděleně.

ODS, za kterou v Evropském parlamentu sedíte, je členem frakce Evropských konzervativců a reformistů (European Conservatives and Reformists Group, ECR). Jakou Evropskou unii chce mít ECR? A chce ji vůbec?

V této frakci jsou zástupci konzervativních stran z patnácti různých zemí. A jak už název napovídá, všichni jsme pro EU. Jsme přesvědčení, že myšlenka úzce spolupracující Evropy je správná, ale že EU by měla ve svém tlaku na „více Evropy“ zbrzdit. Myslíme si, že v tuhle chvíli by měla udělat spíš krok dozadu, vrátit se ke své původní myšlence, tj. dál už nepřenášet další kompetence z národních států na evropskou úroveň, ale naopak některé kompetence na národní úroveň zase vrátit. V tomto duchu bychom jako evropští reformisté rádi Evropskou unii změnili.

Ptám se na to proto, že podle zpráv v médiích to někdy vypadá, že ODS je proti Evropské unii.

Ano, někdy to tak vypadá, ale je to nespravedlivé. Samozřejmě někteří naši členové jsou jako jednotlivci k EU kritičtější, ale určitě víte, co novináři dokážou. Když z osmnácti tisíc členů řekne jeden něco, co neříkají ti ostatní, tak média se chytnou zrovna toho názoru. To je trochu nefér. ODS tak v mediálním prostoru někdy dostává nálepku protievropské strany, ale s tím naprosto nemohu souhlasit. My jsme eurorealisté. Občanští demokraté a jejich současné vedení jsou pro Evropskou unii, ale pro rozumnou Evropskou unii.

Pokud se vrátím k myšlence reformy Evropské unie, kterou byste rádi jako ECR prosadili, neztěžuje vám teď brexit pozici? Přece jen Velká Británie byla v unijních strukturách vždycky zastánce rezervovanějšího postoje k hlubší integraci.

Je mi líto, že Velká Británie odchází, ale Britové se takto rozhodli, a to je třeba respektovat. A velmi mě mrzí i to, jak brexit probíhá, je to nešťastné pro obě strany − jak pro Británii, tak pro Unii. Myslím si, že EU se v souvislosti s brexitem mohla chovat řekněme velkoryseji a měla Británii podat pomocnou ruku. EU je společenství svobodných států, a když se někdo rozhodne, že odejde, tak bychom mu neměli házet klacky pod nohy. Je přece v zájmu Británie i EU, aby naše budoucí vztahy byly co nejlepší, Británie se geograficky nikam nepřesune, vždy bude součástí Evropy. Nicméně přesto, co se teď děje, pevně věřím, že po brexitu nakonec EU uzavře s Velkou Británií dohody, které budou tuto sounáležitost Británie a kontinentální Evropy reflektovat. Někde jsem četla zajímavý příměr, že Britové stejně vždycky byli jednou nohou mimo EU a že po brexitu zase zůstanou jednou nohou uvnitř (smích).

Jaká tedy bude EU bez Velké Británie?  

V EU se velmi posílí vliv Francie a Německa. Tato dvojice se stane v Unii skutečným hegemonem a nebývale silný vliv těchto zemí nemusí být vždy v náš prospěch. Je řada oblastí, ve kterých mají Francie a Německo jiné zájmy než Česko a další malé evropské země. Myslím, že s ohledem na to je pak ještě legitimnější požadavek frakce ECR, abychom se v rozhodování na úrovni EU vrátili k módu jednomyslnosti, minimálně v těch důležitých otázkách.

A jaká bude Británie bez EU?

No tak v první řadě budou v Británii 12. prosince parlamentní volby a já pevně doufám, že nezvítězí labouristé, kteří přicházejí s návrhy na znárodňování a s podobnými nesmysly. V návaznosti na to uvidíme, jak bude dál pokračovat brexit. A jak už jsem řekla, v zájmu Británie i EU je mít co nejlepší vztahy. Ale jinak si myslím, že v Británii se vlastně nic zásadně nezmění. Že si zachová svou pozici mostu mezi oběma částmi euroatlantického světa, tedy mezi Evropou a Severní Amerikou v čele s USA.

Jak celkově hodnotíte projekt EU? Co se vám osobně na EU nejvíc líbí, respektive co vám nejvíce vadí?

Co mi vadí, to už jsem v zásadě popsala: když je nějaký problém, Evropská unie přijde s řešením ve stylu „více Evropy“. Naopak moc se mi líbí myšlenka úzce spolupracující Evropy – volný pohyb osob, zboží, služeb a kapitálu. Myslím si, že řada kritiků EU si ani neuvědomuje, jak moc důležitá a dobrá věc to je. Je to dané asi tím, že člověk si na ty dobré věci rychle zvykne a začne je brát jako samozřejmost. Podle mne by EU neměla řešit věci typu kolik žen má být ve vedení firem a podobné nesmysly, ale víc se snažit prosazovat ekonomické zájmy Evropy na globální úrovni. Měla by třeba „dotáhnout“ smlouvy s Mercosurem (pozn. red.: sdružení volného obchodu zemí Jižní Ameriky – Brazílie, Argentiny, Paraguaye a Uruguaye), s Vietnamem, s Japonskem a podobně. V tom je její hlavní síla. Česko samo by si ve smlouvách s těmito zeměmi nikdy nebylo schopné vyjednat tak výhodné podmínky, jaké získává coby člen EU. Tohle je určitě skvělá věc, kterou bych chtěla na EU vyzdvihnout. 

Co si myslíte o nové Evropské komisi v čele s Ursulou von der Leyen?

V tuto chvíli bych se zdráhala hodnotit nějak nové komisaře, takže budu mluvit o programu, se kterým předstoupili. A ten je tragický. Osobně bych měla velký problém zvednout pro tuto komisi ruku. Ochrana životního prostředí jako jeden z hlavních bodů tohoto programu je sice chvályhodná věc, ale ne dělat ji tak, jak se ji chystá dělat tato komise, protože ve výsledku by nás to poškodilo. Už teď můžeme vidět, že se výroba v různých odvětvích přesouvá do zemí, kde neplatí tak přísná pravidla, v Číně otvírají další hnědouhelné elektrárny… a my si tímhle programem budeme v podstatě vrážet hřebíky do kolen. Myslím, že když bude EK tuto politiku realizovat, tak to bude znamenat, že se v Evropě všechno dost zdraží, což bude mít i velké sociální dopady. A co to bude znamenat třeba pro hnutí žlutých vest ve Francii? Pochopitelně se bude radikalizovat, protože zdražování pocítí hlavně ti sociálně slabší. Takových věcí se velmi obávám. A dál se ptám: k 

čemu by vlastně takový program měl směřovat? Ke zlepšení životního prostředí na světě? Když se podíváme třeba na důležitý ukazatel produkce oxidu uhličitého, tak země EU jako celek ho na globální úrovni produkují 9,8 %, což je opravdu málo. Já jsem rozhodně pro zvýšenou ochranu životního prostředí, ale dělejme to s rozumem.

Co je pro vás osobně prioritou v pozici poslankyně Evropského parlamentu?

To, čemu se věnuju dlouhodobě a s čím jsem do Evropského parlamentu také kandidovala – tedy rozvoj venkova, zemědělství a životní prostředí. Vnímám se svým způsobem jako ambasadorka českého venkova v Evropské unii. Myslím si totiž, že naše současná vláda na venkov úplně kašle. Přemýšlí, jak zastavit vylidňování venkova, ale neřeší příčiny, tedy že tam chybí kvalitní dopravní infrastruktura, že je tu velké byrokratické zatížení pro živnostníky a malé podniky a tak dále. Za velké téma dotýkající se společné evropské zemědělské politiky považuju přerozdělování dotací, které jdou z EU do českého zemědělství. Je to obrovský balík peněz a nelíbí se mi, že 80 % z něj dostanou ty největší zemědělské firmy u nás. Přitom by většina měla směřovat právě k malým a středním firmám na venkově, k rodinným farmám a podobně. Tihle lidé totiž ten venkov tvoří. Mimochodem, přes velké české zemědělské firmy nakonec spousta evropských dotací z venkova stejně odteče pryč. A má to svůj přesah i do životního prostředí. Menší farmáři se chovají k půdě daleko šetrněji, chtějí ji zachovat pro své děti. Zaměříme-li se na kvalitu potravin, které jsou nejlepší? Přece ty, co si koupíte přímo od výrobce, kterého znáte. Problém je v tom, že tito malí producenti vyrábějí sice velmi kvalitní potraviny, ale nejsou schopni konkurovat cenou. A proč? Protože dotace z EU naprosto nespravedlivě pomáhají těm největším producentům. S tím je třeba něco dělat.

Pokud jde o zemědělství, venkov a životní prostředí, která evropská země by pro nás mohla být, podle vašeho názoru, vzorem?

Skoro všechny kromě Slovenska, které má bohužel stejné problémy jako my. Obdobně je na tom ještě Sasko, ale s tím už si Němci poradí. Je to pozůstatek kolektivizace v 50. letech minulého století, která byla zvlášť u nás v Československu provedena s děsivou pečlivostí. Naší další velkou chybou pak bylo, že poté, co jsme vstoupili do EU a přijali společnou evropskou zemědělskou politiku, jsme ty štědré evropské dotace nasměrovali hlavně k těm největším podnikům, které díky tomu velmi zbohatly. Čeští zemědělští giganti skupují půdu, takže menší farmáři si ji nemohou dovolit ani koupit, ani pronajmout. Tyhle problémy nikde jinde v Evropě nemají. Když v rámci evropského zemědělského výboru mluvím o nutnosti zastropovat přímé zemědělské dotace, tak ostatní nechápou, proč si to v Česku nezařídíme sami, proč by to měla řešit Unie. Všechny ostatní země už tohle vyřešily a snaží se evropské dotační peníze posílat hlavně menším zemědělským podnikům. Podívejte se třeba na Rakousko. Lidé, kteří žijí na venkově, tu nejen hospodaří, ale nabízejí i další služby, třeba v oblasti cestovního ruchu a podobně. Nenajdete tu obrovské lány, zemědělská půda je rozdělená na menší celky, ve kterých se mnohem lépe udrží voda, kde je tím pádem také větší rozmanitost živočichů a rostlin… Rakousko je pro nás, myslím, dobrým příkladem.


Ing. Veronika Vrecionová (narodila se 8. září 1965 v Českých Budějovicích) je česká europoslankyně.

Vystudovala Vysokou školu ekonomickou v Praze. Mezi lety 1990–1993 pracovala v Kanceláři prezidenta republiky Václava Havla. Od roku 1993 působí v poradenství v oblasti obchodu a reklamy a angažovala se v mnoha pozicích v soukromých firmách. 

V roce 2005 vstoupila do ODS. Od roku 2006 zasedala v zastupitelstvu obce Přezletice, kde působila od roku 2006 do roku 2014 jako starostka.

Ve volbách 2010 se stala senátorkou, kterou byla až do roku 2016. V horní komoře působila jako místopředsedkyně Výboru pro hospodářství, zemědělství a dopravu.

Ve volbách do sněmovny v roce 2017 byla zvolena poslankyní za ODS ve Středočeském kraji. Ve volbách do Evropského parlamentu v květnu 2019 byla zvolena europoslankyní, proto jí na začátku července 2019 zanikl poslanecký mandát v českém parlamentu.

Žije v obci Přezletice ve Středních Čechách, je vdaná a má dvě děti.

 

Spolek pro obnovu venkova

Byl založen 1. června 1993, v současné době je předsedkyní spolku europoslankyně Veronika Vrecionová.

Jeho posláním je přispívat k rehabilitaci venkova, k obnově a prohloubení společenského a duchovního života na venkově, k posílení hospodářské stability a prosperity venkova.

Spolek organizuje každý měsíc pravidelná setkání členů a hostů střídavě v Praze a regionech, která jsou tematicky zaměřena na různé okruhy venkovského života a podílí se také na pořádání jiných seminářů a dalších akcí s odbornou i laickou veřejností.

Nejvýraznější akcí Spolku je soutěž Vesnice roku vyhlašovaná od roku 1995 společně se Svazem měst a obcí ČR a ministerstvy pro místní rozvoj, zemědělství, životního prostředí a kultury.

reklama

https://www.smeny.cz https://www.smeny.cz https://www.smeny.cz

Mohlo by vás zajímat

Více článků