Rozhovory

Tomáš Petráček: Každý je pozván k hledání odpovědi

Publikováno: 15. 12. 2021
Autor: Silvia Mária Petrovits
Foto: Foto © archiv M. Doležala (© archives of M. Doležal), www.joseftoufar.cz, archiv Tomáše Petráčka (archives of Tomáš Petráček)
logo Sdílet článek

Po Nežnej revolúcii sa častejšie rozpráva o udalostiach v Číhošti z prelomu rokov 1949 a 1950 i o osobnosti tamojšieho farára Josefa Toufara, obeti brachiálnych vyšetrovacích praktík komunistickej ŠtB.

Farský kostol v geografickom strede Českej republiky, Číhošti, sa stal moderným pútnickým miestom vďaka mimoriadnemu javu – pohybu kríža na oltári, čo sa stalo práve pred 72 rokmi, a charizme Josefa Toufara. Zároveň je autentickým svedkom zločinov totalitného režimu, spúšťou proticirkevnej politiky a ideologicky motivovanej štátnej propagandy. Práve prípad tzv. číhotského zázraku v kontexte osobnosti Josefa Toufara je témou rozhovoru s profesorom Tomášom Petráčkom, historikom, univerzitným pedagógom, rímskokatolíckym kňazom a postulátorom beatifikačného procesu Josefa Toufara.

Obdobie totalitných režimov zamestnáva mnoho historikov moderných dejín v oboch nástupníckych krajinách Československa. Venuje sa podľa vás výskumu tohto obdobia a oboznamovaniu verejnosti s jeho výsledkami dostatočný priestor? Dokáže sa súčasná spoločnosť poučiť z chýb minulosti?

Po mém soudu vzniklo poměrně hodně historických prací, které se zabývají moderními dějinami včetně problematických pasáží společné minulosti. Více postrádám důkladnou reflexi v umění, kultuře a politickém životě a etické, hodnotové promýšlení. Ještě jsme se skutečně nevyrovnali ani s vyhnáním českých Němců, natož s dědictvím po komunistickém režimu. Jen díky tomu mohou populističtí politici typu Miloše Zemana či Tomia Okamury účinně zneužívat historická témata při svých nacionalistických a xenofobních kampaních. 

O tom, jak je poučení těžké, a to nejen z dávných historických událostí, ale i z velmi čerstvě nabytých zkušeností, vypovídá i současnost. Přestože nekompetentní marketingová vláda Andreje Babiše svojí neschopností a chaosem způsobila násobně více mrtvých než ve srovnatelných evropských zemích, nejdéle zavřené školy v Evropě a mnoho dalších zbytečných škod, přece jsou mnozí připraveni volit Babišovo hnutí kdykoliv znovu.

Téma číhoštského zázraku i s ním spojenej osobnosti farára Josefa Toufara je aj po toľkých desaťročiach veľmi atraktívna. V čom vidíte príčinu?

Příčin bude několik. Především je to velmi silný, biblicky působivý příběh, který našel svého mistrného vypravěče v osobě Miloše Doležala. Po vlně zájmu na konci šedesátých a další na počátku devadesátých let to byla právě jeho kniha, která obrovsky zarezonovala nejen v církevním prostředí, ale ve velké části české společnosti. Další okolností je skutečnost, že s nástupem Andreje Babiše a Miloše Zemana do vrcholných funkcí je spojena relativizace zločinnosti komunistického režimu, snaha přepsat moderní české dějiny a rehabilitovat aktivní komunisty. Příběh faráře Toufara chirurgicky přesně a ostře ukazuje skutečný charakter režimu, pro který nevinný lidský život neznamená vůbec nic.

Vychýlenie kríža na svätostánku hlavného oltára kostola videli a dosvedčili viacerí svedkovia. Ako ho vnímal sám číhoštský farár Josef Toufar, ktorého napokon stál život?

Snažil se mu porozumět, hodně o tom přemýšlel, zvažoval, zda je to poselství pro něj, pro farnost, pro větší okruh. Jako pokorný kněz tradiční formace chtěl jistě vyčkat oficiálního úsudku církve, ke kterému však už vzhledem k událostem nemohlo dojít.

Dodnes sa tento zázrak nepodarilo jednoznačne vysvetliť. Vyrojilo sa viacero teórií. Od nadprirodzeného Božieho znamenia či zázraku cez skupinovú halucináciu, náhodnú súhru okolností až po rôzne teórie o zinscenovaní onoho „zázraku“ miestnym farárom, alebo ako pilotný modus operandi Štátnej bezpečnosti na diskreditáciu a likvidáciu cirkvi. Ako sa v priebehu desaťročí zmenila percepcia zázraku v Číhošti?

Podařilo se vyloučit, že by byl zinscenovaný Josefem Toufarem nebo farníky. Určitě to nebylo ani připravené komunistickou Státní bezpečností, všechny pokusy rekonstruovat případné mechanismy i v laboratorních podmínkách selhaly. Svědci pohybu byli profesně i věkově různorodá skupina – muži, ženy, psychicky zcela v pořádku. V tak malém kostele nelze nic schovat. Popravdě, nevíme. Je to součást charismatu číhošťského příběhu, že tato mysteriózní událost nemá a zřejmě ani nebude mít nikdy jasné vysvětlení mechanismu či příčin pohybu. Možná se sám Kristus na kříži zachvěl tváří v tvář hrůzám, které se tehdy valily na český národ… Každý má možnost hledat odpověď.

Kríž, ktorý bol centrom udalosti, dnes už na svojom mieste nie je. Šanca, že ho nezničil minulý režim a že by sa našiel, však takisto nie je. Myslíte si, že sa raz podarí dospieť k objasneniu, keď chýba onen „corpus delicti“?

Občas říkáme, že je to to poslední, co Miloši Doležalovi zbývá nalézt. Po zkušenostech s mnoha záhadami a podivuhodnostmi, které tento příběh provázejí, nález křížku zcela vážně očekávám. Ale nemyslím, že by nám to přineslo vysvětlení jeho pohybu.

Čím si vás získal kňaz Josef Toufar?

Dobře jsme znali poslední čtyři týdny jeho života, ale až Doležalova kniha ukázala, jak nevšední a ryzí osobností, která v mnoha ohledech překračovala dobový rámec působení katolického kněze, Josef Toufar byl. Že tím největším zázrakem, na který ve skutečnosti pohyb křížku ukázal, byl jeho obětavý, nezištný a láskyplný křesťanský a kněžský život pro druhé.

Ako by ste ho charakterizovali?

Jako muže, který se zcela oddal a vydal svému kněžskému poslání a právě v tom našel svou radost a plnost. Nepodléhal žádné rivalitě, ideologii, kariérismu nebo potřebě hromadit a zajišťovat se, ale radostně žil své kněžství uprostřed svých farníků, mezi kterými nedělal stavovské, třídní a dokonce ani konfesní přehrady a rozdíly. Toužil být a skutečně byl farářem všech. Když ho komunisté chtěli vyhnat ze Zahrádky, petici na jeho podporu podepsali skoro všichni obyvatelé městečka a okolí včetně příslušníků Církve československé husitské a komunistů.

Aký je jeho odkaz pre človeka dneška, spoločnosť a cirkev?

Možná nejaktuálnější je právě jeho schopnost spojovat lidi různých názorů a proudů, nevytvářet rozdělenou společnost, nevnášet do ní nevraživosti a kulturní války. To si podržel i nyní, třeba na nalezení a exhumaci jeho ostatků z hromadného hrobu v Ďáblicích roku 2014 se podíleli mnozí lidé (a instituce) nejrůznějších přesvědčení, ale všichni s vědomím, že slouží něčemu vzácnému a výjimečnému. A také jako pomocný důkaz platnosti základního křesťanského mystéria: velikonočního tajemství.

Komunistický režim mu ukradl léta kněžského života, snažil se pošpinit jeho jméno, nechat zmizet jeho tělo a vůbec památku na něj. Dnes působí na církev a společnost mnohem mocněji a intenzivněji, než kdy mohl během svého pozemského života. Zrno, které padlo do země a odumřelo, přineslo a přináší stonásobný užitek. Předpokladem je autenticita a plnost ryzosti a sebeobětování jeho života.

Ako prebieha beatifikačný proces a aká je úloha postulátora v ňom?

Je to náročná procedura, která se po sestavení příslušných komisí a obsazení stanovených pozic rozeběhla na sklonku roku 2018. Stále ještě dohledáváme nové prameny a svědectví, mezitím musíme reagovat na vlny veřejného zájmu a připravovat různé akce, jako byla například ta k 70. výročí jeho umučení v únoru 2020, těsně před vypuknutím covidového chaosu. Postulátor je zjednodušeně řečeno ten, který se snaží celý proces organizovat a připravit podklady pro kvalifikované rozhodnutí nadřízených orgánů, zda se bude pokračovat či nikoliv.

V akom štádiu je v súčasnosti beatifikačný proces?

Stále ještě pracujeme na diecézní části, hodně nás zdržely covidové problémy a další potíže, ale chtěli bychom výrazně pokročit i v té formální části a ukončit diecézní část procesu.

Prof. PhDr. Tomáš Petráček, Ph.D., Th.D., sa narodil 18. 5. 1972 v Hořicích.

V maturitnom ročníku sa počas Zamatovej revolúcie v ČSSR stal členom štrajkového výboru. Vyštudoval históriu a antropológiu na Karlovej univerzite. V roku 2000 vstúpil do seminára a v roku 2005 bol vysvätený za kňaza.

Pôsobí ako vysokoškolský kaplán v Hradci Králové, ako pedagóg na Karlovej univerzite a na Univerzite Hradec Králové. Je postulátorom pátra Josefa Toufara. V decembri 2019 bol menovaný za profesora Karlovej univerzity.

Je autorom mnohých publikácií a štúdií z oblasti cirkevných dejín, stredoveku a moderných dejín. Knižné vydanie rozhovoru s prof. Tomášom Petráčkom – Naděje v dějinách – sa stalo viacnásobným nositeľom titulu Kniha roku 2020.

Josef Toufar pri bráne číhoštského kostola.

Český Don Bosco

Vdp. Josefa Toufara (14. 7. 1902 – 25. 2. 1950) za kňaza vysvätili v roku 1940 v Hradci Králové.

Už na prvom pôsobisku vo farnosti Zahrádka formoval mládež a inšpirovaný sv. Donom Boscom založil Združenie katolíckej mládeže. Počas vojny pomáhal miestnym židovským rodinám a kryl protinacistické aktivity.

Po februári 1948 ho preložili do farnosti Číhošť. Tu sa 11. 12. 1949 počas jeho kázne nad svätostánkom hlavného oltára rozkýval drevený kríž a zostal naklonený ku kazateľnici, na ktorej stál Josef Toufar. Udalosť neušla pozornosti komunistického režimu. ŠtB ho večer 28. 1. 1950 uniesla, odviezla do Valdíc a niekoľko týždňov brutálne vypočúvala.

V snahe dokázať mu vinu a diskreditovať cirkev ho priviezli v noci 23. 2. 1950 do číhoštského kostola na tzv. „rekonštrukciu“, ktorá mala dokázať, že pohyb kríža zinscenoval. Josef Toufar pri tom skolaboval a po operácii na druhý deň zomrel. Pochovali ho do spoločného hrobu na cintoríne v Prahe-Ďábliciach a do Číhošti ho preniesli v roku 2015.

Kostol Nanebovzatia Panny Márie v Číhošti je novým pútnickým miestom.

Kríž, ktorý bol objektom zázraku, už v Číhošti nie je.

reklama

https://www.weedy.cz https://www.weedy.cz https://www.weedy.cz

Mohlo by vás zajímat

Více článků