Tom Philipp: Největší diskuse je kolem dálkového prodeje

Publikováno: 12. 3. 2024
Autor: Karel Černý
Foto: archiv Toma Philippa

Sdílet článek

Pojem „novela zákona o návykových látkách“ asi není pro mnoho lidí moc přitažlivý. Ovšem tak jako před časem diskuse o kratomu, stejně i nedávné kauzy kolem HHC debaty dost rozvířily. Nejen k tomuto tématu má co říct předseda správní rady Všeobecné zdravotní pojišťovny, přednosta Kliniky revmatologie a rehabilitace 3. Lékařské fakulty Univerzity Karlovy a Fakultní Thomayerovy nemocnice, místopředseda KDU-ČSL a poslanec Tom Philipp.

Na seznam zakázaných látek už HHC zařazeno bylo, nicméně jak je na tom v současné době ta novela?
Ve sněmovně prošla prvním čtením a byla z řad koalice i opozice podrobena poměrně velké kritice a připomínkám. Nyní se tedy upravuje tak, aby prošla garančním zdravotním výborem, což je záležitost v řádu týdnů. Poté půjde znovu do sněmovny do druhého čtení a uvidí se, nakolik budou padat pozměňovací návrhy. No a potom už závěrečné třetí čtení, Senát, prezident… Podle mého by do poloviny roku či do konce prázdnin mělo být hotovo na straně sněmovny a Senátu. Důležitá je ale i doba notifikace v EK. Ta může celý proces o několik měsíců protáhnout.

Co hlavně se musí předělávat?
Největší diskuse je kolem dálkového prodeje, tedy e-shopů. Protože, co si budeme povídat, tam není žádná kontrola. Na vstupu odkliknete, že je vám osmnáct, a tím to končí. Nikoho už pak nezajímá, komu skutečně se ta zásilka doručuje. A pokud chceme dosáhnout toho, aby rodiče měli alespoň nějakou kontrolu nad tím, co jejich dítě užívá či neužívá, tak tohle je jedna z bran, kterou v podstatě nemohou ovlivnit. Takže diskuse je hodně o tom, zda prodej přes e-shopy ponechat, či ho zakázat.

Ve výsledku tedy budou seznamy látek, které jsou zakázané, a pak seznamy povolených, ale s nějakými omezeními?
Ano. Teď je to tak, že máte seznam vyloženě zakázaných, který je celoevropsky koordinovaný. Ten se dá rychle upravovat, což bylo vidět právě nedávno v souvislosti s tím HHC. Ministerstvo dá návrh vládě, ta to schválí a během pár dnů je hotovo. Takto chtěl mimochodem ministr před časem řešit například i kratom, ale to nakonec vláda z dost objektivních důvodů neschválila. Samozřejmě nejde o absolutní zákaz, například k výzkumným účelům se tyto látky používat mohou, ale pro běžné užívání budou nedostupné. No a potom bude seznam psychoaktivních látek, které budou přísně regulované. Z hlediska dostupnosti jen pro lidi nad osmnáct let, z hlediska zákazu reklamy, způsobu prodeje i povinných informací. Protože dnes například u těch bonbonů vůbec nevíte, kolik a čeho v tom výrobku vlastně je, jak je to silné, co to může způsobit. Mimochodem, jde o unikátní řešení. V jiných zemích je prostě zakázáno, nebo povoleno. My to chceme diferencovat ještě tím „povoleno, ale s restrikcemi“.

Velké debaty také probíhaly kolem energetických nápojů...
To je jiná věc. U energy drinků je snaha omezit k nim přístup dětí, korigovat nějak reklamu či dostupnost ve školách. Ale pod tu novelu to nespadá, s ní to nemá nic společného. Víte – já osobně nejsem člověk, který by chtěl všechno jen zakazovat, to se mi příčí, nemám to rád. Jsem přesvědčený, že lidé mají mít co největší volnost. Na druhou stranu si ale musíme uvědomit, že rodiče nemohou být s dětmi dvacet čtyři hodin denně, a my jako stát bychom jim měli garantovat, že pokud ty věci dětem sami nekoupí, ony si to nepořídí, protože je nebude nabízet každý automat v obchodu. Nejde o žádné restrikce v tom smyslu, že když to rodič koupí, nesmí to svému dítěti dát. Když koupí, tak koupí, když dá, tak dá, nikdo nebude zkoumat, jestli tím jste dobrý otec nebo matka. Mně jde především o to, abychom pro rodiče zajistili určitou bazální jistotu, že když ráno dají dítě do školy, nepřijde jim odpoledne s osmi vypitými energy drinky, pěti čaji z kratomu, a ještě k tomu neskouslo balíček bonbonů s HHC.

Pojďme k jinému tématu. Máme za sebou poměrně vypjatě bouřlivé období ohledně situace ve zdravotnictví a protestů lékařů. Sice se to uklidnilo, ale asi to pořád dost bublá...
Ano, a bude potřeba udělat dost zásadních kroků. Víte, situace, že doktoři mají dramaticky více služeb či přesčasových hodin, než dovoluje zákoník práce, je tady spoustu let, není to nic nového a všichni to věděli. Jen se to teď naplno dostalo na povrch. Protože starší generace to byla ochotná tolerovat a společnost, čímž myslím vládu, kraje, vedení nemocnic, si spolu s nimi zvykli tak trochu podvádět. Protože zákon byl vždy jasně daný, ale prostě se nedodržoval. Nová generace lékařů ale už prostě řekla dost. Třeba i proto, že u nich hraje mnohem větší roli work life balance, nechtějí mít pouze práci, chtějí volno podle zákoníku práce, a tak se proti té zažité praxi postavili. Ano, je nutné to napravit, ale samozřejmě to nejde ze dne na den. Protože pro představu – v nemocnicích pracuje zhruba dvaadvacet tisíc lékařů, a ti těmi přesčasy udělají práci za dalších pět tisíc doktorů. Pět tisíc úvazků navíc, čtvrtina jejich počtu! To jen tak nesrovnáte. Takže nyní se zákoník práce začal mnohem více dodržovat, doktoři po čtyřiadvacetihodinové službě nepokračují další směnou, ale jdou domů, navýšily se platy. Je ale potřeba vyřešit to, aby se zákoník práce dodržoval, ale současně zůstala zachována dostupnost zdravotní péče. A rozhodně není šance, že bychom najednou vyčarovali pět tisíc nových doktorů.

Jak z toho tedy ven?
Například se musí do péče mimo běžnou pracovní dobu více zapojit terén. Protože část lékařské práce je zbytečně prováděná v nemocnicích, klidně by ji mohli dělat praktikové. Funguje to tak i v jiných zemích. A to i tak, že například pracují těch svých osm hodin denně a na zbytek se domluví s jinými praktiky, čímž společně pak pokryjí čtyřiadvacetihodinovou péči o nějaký region. Plus se bude muset něco udělat se strukturou nemocnic, protože teď jsou v uvozovkách nadbytečně připravené na péči. Často se to prezentuje tak, že doktor 24 hodin nepřetržitě pracuje. V některých oborech to tak skutečně je, ale v mnoha jiných nikoli. V těch je někdy větší, jindy menší část času jen připraven pracovat, čeká na případ. Takže je namístě otázka, zda ta pracoviště nezhustit, aby se tolik nečekalo, ale více pracovalo. Máme třeba 160 špitálů akutní péče a určitě si dovedu představit, že část by se dala změnit na ambulantní péči, jednodenní chirurgii či jednodenní péči, stacionáře a třeba následnou péči. Samozřejmě s tím, že když pacient přijde na ten stacionář a nepodaří se problém vyřešit, odveze se záchrankou do většího nejbližšího zařízení a tam může být hospitalizovaný. Jsou to logické kroky, nic víc nevymyslíte – zapojení terénu a zintenzivění práce.

Takže o tom začnou velké debaty?
Už teď probíhají. Na ministerstvu i v pojišťovnách. Až se příští rok budou dělat nové rámcové smlouvy mezi pojišťovnami a zdravotnickými zařízeními, už by se tam ty změny struktury mohly promítat. To neznamená, že se budou rušit špitály. Ale hodně zjednodušeně řečeno nebude interna s deseti lůžky, primářem a dvěma doktory, ale bude interní stacionář. A když to nebude stačit, tak bude pacienty referovat vyššímu pracovišti.

Shoduje se na někdy i razantních změnách vládnoucí koalice s opozicí?
Upřímně – mezi čtyřma očima a mimo kamery se v té zdravotnické oblasti poměrně shodneme. Protože jsme často doktoři, máme zkušenosti z praxe, jsme zhruba stejně staří. Čili ty věci a jejich řešení vidíme podobně. Jenže… Letos nás čekají troje volby, příští rok jsou ty velké, sněmovní, zasvítí světla kamer a vše se mění. Takže to bude složité.

CV BOX
Tom Philipp (narodil se 26. prosince 1968 v Praze) je přednosta Kliniky revmatologie a rehabilitace 3. lékařské fakulty Univerzity Karlovy a Fakultní Thomayerovy nemocnice, poslanec, předseda správní rady Všeobecné zdravotní pojišťovny, místopředseda KDU-ČSL a bývalý náměstek na ministerstvu zdravotnictví.
Po vystudování 2. lékařské fakulty UK začal v roce 1993 působit jako lékař na oddělení revmatologie v Thomayerově nemocnici, později zde již působil jako náměstek ředitele (2005–2014). Od roku 2014 pracoval čtyři roky jako náměstek ministra zdravotnictví. „Pak přišel Adam Vojtěch a ANO a udělali čistky na všech ministerstvech,“ podotýká.
Od konce listopadu 2018 začal pracovat ve společnosti Agel a.s., kde mimo jiné působil na postu 1. místopředsedy představenstva a také jako ředitel nemocnice v Jeseníku. „To bylo zajímavé a hodně poučné období mého života, manažersky i lidsky,“ říká.
S Thomayerovou nemocnicí nikdy nepřestal zcela spolupracovat a nakonec se do ní naplno vrátil.
Je ženatý, má pět dětí. Baví ho turistika, cyklistika, kynologie a rybaření. Jeho hlavním koníčkem ale zůstává politika.