Politika

Taťána Malá: V jádru jsem pořád stejná

Publikováno: 12. 9. 2023
Autor: Karel Černý
Foto: archiv Taťány Malé
logo Sdílet článek

I přes nesmiřitelně rozdělenou sněmovnu jsou v ní témata, která se daří řešit napříč celým politickým spektrem. A nejsou to maličkosti. Například definice domácího násilí, znásilnění, násilí v kybeprostoru. A právě to jsou věci, za nimiž mimo jiné stojí poslankyně za hnutí ANO 2011 Taťána Malá. I přes závažnost těchto témat stále usměvavá, se smyslem pro humor. I když přiznává, že šest let ve sněmovně ji přeci jen dost „otlouklo“.

Nemáte někdy ve sněmovně pocit bezmoci z toho, že si stoosmičková koaliční většina odhlasuje, co chce, a vůbec vás nepotřebuje?
Je pravda, že o sociálních záležitostech, financích a dalších klíčových věcech pro tento stát s námi nekomunikuje vůbec nikdo. Jsou si vědomi, že mají tu stoosmičku, a zásadní věci válcují na sílu. Bohužel často za cenu ohýbání, někdy doslova lámání jednacího řádu. To snáším opravdu špatně. Na druhou stranu – teď řeším problematiku domácího a sexuálního násilí a v této oblasti funguje komunikace napříč politickým spektrem. I s ministrem spravedlnosti, podle mého asi jediným ministrem v této vládě, se kterým se dá normálně komunikovat a má rozumné názory.

Právě ministr Blažek nedávno oznámil změny ohledně definice znásilnění, což je jedno z vašich témat. Je finální verze podle vašich představ?
Se změnami, které tam mají být zapracovány, podle mých představ bude. Jsem opravdu ráda, že téma, kvůli kterému jsem iniciovala vznik podvýboru, který vedu, táhneme do finále, že ho pan ministr vnímá jako potřebné. A že po těch všech odborných debatách, které jsme dlouhé hodiny vedli, ministerstvo uznalo nutnost změny. Finální verze bude taková, aby pomohla obětem, a zároveň aby i laik po nahlédnutí do trestního zákoníku pochopil, že znásilnění není jenom přepadení někde v parku, ale že sex s někým, kdo ho nechce, není normální a je trestný.

Ta změna je docela revoluční, ne? Je tam například posunutá věková hranice...
Není revoluční, ale evoluční. Revoluční by byla ta, kterou jsme chtěli původně – definice znásilnění založená na absenci souhlasu, tedy že by u sexu vždy měl být jasný souhlas. Na to ale u nás ještě nedozrál čas. Vnímání tohoto tématu společností je (hlavně ze strany mužů) hodně kritické. Začalo se debatovat, jestli bude potřeba písemná smlouva a podobně, což skutečně není namístě.

Jaký je tedy vlastně výsledek?
Definice bude založena na vyjádření nesouhlasu – je jedno, zda verbálním, či neverbálním. Pokud jsem zkoprnělá a tečou mi slzy, nejspíš nebudu chtít sex. Ve spoustě případů soud konstatoval, že skutek se stal, ale není trestným činem, protože nebylo použito přímo násilí. To je vlastně důvod, proč jsme se rozhodli pro změnu. Nevztahuje se k lidem, kteří se chovají normálně, ale k těm, kteří se chovají excesivně a dělají věci, které normální nejsou. Zmíněná věková hranice neexistovala. Ministerstvo přišlo s návrhem, že každý sexuální akt s dítětem do pěti let bude automaticky znásilněním. My jsme se ale v podvýboru i na jednání se všemi politickými stranami zastoupenými ve sněmovně shodli na tom, že tzv. hranice bezbrannosti musí být alespoň 12 let.

Vaším druhým velkým tématem je náhradní mateřství. Tam se, pokud vím, nesetkáváte s kladným přijetím ani ve vlastní straně...
Pravda, na začátku byl i návrh paní profesorky Heleny Válkové a kolegyně Zuzky Ožanové na kriminalizaci náhradního mateřství. Padl i návrh, že když pár nemůže mít dítě přirozenou cestou, má jít na umělé oplodnění. Jenže když žena nemá dělohu, je to rada k ničemu a náhradní mateřství je pak jediná šance. Ale měli jsme nedávno skutečně úžasný, odborně velmi dobře postavený seminář na toto téma, kam jsme pozvali nejen odborníky, ale i další lidi, kteří k tomu mají co říct. Osobně jsem se setkala s maminkou třítýdenní holčičky, kterou měla díky náhradnímu mateřství. Osmadvacet let, byla po rakovině, přišla o dělohu… A byla ohromně šťastná. Tyto děti jsou vytoužené a rodí se do dobrých podmínek. Nakonec jasně vyplynulo (a myslím, že se na tom dnes už shodnu i s paní profesorkou), že je potřeba náhradní mateřství upravit. V Česku existuje, ale řídí se pouze jakýmisi etickými kodexy gynekologicko-porodnické společnosti, pár zmínek je v občanském zákoníku u osvojení. Ale například není vůbec ošetřen případ, když se dítě narodí postižené a nechce ho ani biologická matka, ani náhradní rodiče, jestli má matka bezpodmínečnou povinnost dítě po porodu předat a podobně. Zároveň je ale nutné kriminalizovat obchod s dětmi, pro ten rozhodně pochopení nemám. Není v pořádku, aby náhradní matka dostala obrovskou částku peněz a za ni předala dítě někam do zahraničí. Je neakceptovatelné, aby se tady masově „vyráběly“ děti na zakázku.

Myslíte, že kdyby měly ve sněmovně většinu ženy, prosazovala by se tato témata snáze?
Po šesti letech, co jsem tady, musím přiznat, že ano, i když jsem si to kdysi nemyslela. Ale fungování, komunikace a myšlení mužů a žen jsou trochu jiné. Ženy dávají do věcí jiný pohled, jinou životní zkušenost, prostě něco, co muži nemají, muži zase mají větší tah na branku… Je pravda, že když se při jednání do něčeho víc vloží ženy, je to ve finále podstatně rychlejší, konstruktivnější, nebojují tu tolik ega. Na druhou stranu, muži díky egu dokážou víc jít za svým. Ženy to mají v politice složitější. Není snadné mít zároveň děti a práci. Většina mých mužských kolegů má doma ženu, která dělá ten „support“, stará se. Kolegyně mají doma chlapy, kteří se věnují své práci. A i když se snaží tu domácnost podporovat, málokdy je to na sto procent. Také je spousta kolegyň single, vztahům to tady fakt neprospívá a tyhle aktivity žen pořád nejsou ze strany mužů pozitivně vnímané. Určitě by prospělo, kdyby tady bylo víc žen a byly by víc slyšet, mnohé věci by pak byly jednodušší. Třeba právě tato témata, která byla léta tak trochu v koutě. Předesílám, že nejsem žádná sufražetka… (směje se)

Nakolik vás těch šest let tady „otlouklo“?
Hodně! (směje se) V jádru jsem pořád stejná, ale člověk zraje a získává zkušenosti. Naučí se, že není vždy dobré tlačit na pilu, že některé věci potřebují čas. A na druhou stranu i to, že když si nepůjdete tvrdě za svým, ničeho nedosáhnete. Je potřeba vědět, kdy přidat a kdy ubrat plyn. To jsem dřív neuměla. Dnes víc přemýšlím, do čeho investuju energii, nepouštím se do předem prohraných bitev. Víc přemýšlím, co bude, jaká co nese rizika, nepouštím se do věcí bezhlavě.

Pojďme to povídání trochu odlehčit… Co vás poslední dobou pobavilo, potěšilo?
Spolehlivě mě vždy potěší i pobaví moje děti. Třeba Oli, když mi udělá o víkendu snídani do postele. Sám připraví vajíčka, upraví na talíři… Super. Nejstarší dcera studuje práva, teď skončila první ročník, další je sedmnáct a chtěla by studovat psychologii. Uvidíme, kam ji vítr zavane.

To budete pro nápadníky nebezpečná rodina: poslankyně, právnička, psycholožka...
(směje se) A ještě uvidíme, co Oliver! Ale děti mi fakt dělají radost. Taky knížky, cestování... Bohužel není moc času.

Jaké knižní žánry vyhledáváte?
Úplně všechny, jen sci-fi nemusím. Přečtu třeba nějaký román, a k tomu si vezmu literaturu faktu. Vždycky mám rozečtenou jednu knihu v Praze a jednu doma. Zkoušela jsem čtečku, ale nesedla mi. Mám ráda papír, vidím, jak mi ubývají stránky. Tak vidíte, jsou věci, ve kterých jsem i já konzervativní! (směje se)

Jaké budete mít prázdniny?
Kvůli jednání sněmovny kratší… (směje se) Ale s dětmi jsme si slíbili, že na týden spolu někam vyrazíme. A pak doma na zahradě, výlety, grilovačky… Hlavně budeme spolu.

Ještě pořád chtějí trávit čas s maminkou?
Dokonce čím dál víc, je to zvláštní. Máme fakt hezké vztahy. Jak jsem méně doma, je to sice náročnější, ale i díky tomu jsou samostatnější. Zároveň jim často říkám, že není samozřejmost umět si uvařit, navrtat poličku, opravit elektřinu atd. Že prostě není nutné, aby člověk zvládl všechno sám, a je normální chtít od někoho pomoct.

Prostě že není normální být jako maminka...
Přesně tak! (směje se)


DALŠÍ TÉMATA
S tématy, o kterých jsme mluvili, má sice Taťána hromadu práce, zároveň už ale pracuje na dalších. „Řešili jsme ještě definici domácího násilí, to už je na vládě,“ říká. „A průběžně pracujeme na zákazu práce sexuálních delikventů s dětmi, což nám trochu drhne na ministerstvu školství. Ale pan ministr mi přislíbil podporu, řekl, že není normální, aby s dětmi mohl pracovat člověk, který byl v minulosti odsouzen za sexuální akt na dítěti. No a potom je obrovským tématem násilí v kyberprostoru, sexuální i jiné. Grooming, sdílení obsahu bez souhlasu atd. To je zatím taková popelka, které se dosud nikdo nevěnuje tak, jak by si ten problém ve skutečnosti zasloužil, a přitom se s ním setkává strašně moc dětí i dospělých. Takže i na to se chystám zaměřit.“


CV BOX
Taťána Malá (narodila se 1. října 1981 v Moravské Třebové) je poslankyně za hnutí ANO 2011. Je mj. členkou sněmovního ústavně-právního výboru a předsedkyní podvýboru pro problematiku domácího a sexuálního násilí.
Je také členkou u mandátového a imunitního výboru a předsedkyní Stálé komise pro kontrolu úřadu pro zahraniční styky a informace.
Vystudovala zemědělské inženýrství na Agronomické fakultě Mendelovy univerzity v Brně a poté právo na Panevropské vysoké škole v Bratislavě.
Působila jako právnička a mediátorka, externě vyučovala na Fakultě podnikatelské Vysokého učení technického v Brně.
Do hnutí ANO vstoupila v roce 2013, o tři roky později se stala jeho předsedkyní v Jihomoravském kraji. V období 2016–2020 byla i krajskou zastupitelkou. Poslankyní je od roku 2017.
Je rozvedená a má tři děti: Apolenu (21), Justýnu (17) a Olivera (11). Žije v Lelekovicích, ráda lyžuje, hraje golf a čte.

Mohlo by vás zajímat

Více článků