V lednu završí Rudolf Jindrák první rok svého působení na postu velvyslance na Slovensku. V plné síle tak zažil tamní předvolební kampaň, nešetřící ostrými výpady ať už z kterékoli strany. A samozřejmě byl i svědkem sestavování nové slovenské vlády.
Byl pro vás jako zkušeného diplomata výsledek slovenských parlamentních voleb překvapením?
Úplným překvapením ne. Na to, že strana SMER-SD uspěje v delším časovém horizontu, ukazovaly jednak výsledky volebních průzkumů a jednak rozdělení slovenské společnosti. Zjednodušeně řečeno, rozdělení do dvou táborů bylo patrné již delší dobu a bylo jenom otázkou, který z těchto táborů uspěje více a kterému se podaří sestavit koalici s většinou v parlamentu. Určitým překvapením, a zde nediplomaticky dodávám, že pozitivním, pro mě byl neúspěch některých stran a hnutí, stojících na radikálních pozicích, které se do parlamentu nedostaly. Alespoň u části z nich jsem předpokládal, že pětiprocentní hranici nutnou pro vstup do Národní rady překonají.
V jakém stavu přebral nový kabinet Roberta Fica zemi?
Aktuální ekonomická situace Slovenska skutečně není dobrá. Zejména se to týká veřejných financí, které jsou ve velmi špatném stavu. Slovensko skončí v tomto roce s jedním z nejvyšších deficitů veřejných financí v rámci EU, hovoří se o schodku až 7 miliard eur oproti schodku za rok 2022, který byl ve výši 2,2 miliardy eur. Navíc Slovensko se za poslední roky propadlo mezi nejchudší země v rámci Evropské unie, což bude určitě pro novou slovenskou vládu velmi podstatná výzva při naplňování avizované konsolidace veřejných financí a jejího rozsahu.
Robert Fico v předvolební kampani razil heslo „Ani náboj Ukrajině“. Zařadí se Slovensko k Maďarsku Viktora Orbána jako země odmítající pomoc v podobě zbraní Ukrajině?
Jsem přesvědčen, že tomu tak nebude. Strany nové slovenské vládní koalice již před volbami říkaly, že nebudou poskytovat darem vojenské vybavení z armádních skladů, respektive dalších kapacit slovenské armády. Podstatné však je, že nová slovenská vláda nebude bránit komerčním dodávkám zbraní a jiného vojenského materiálu. Zanedbatelná není ani vůle slovenské politické reprezentace poskytovat Ukrajině pomoc v jiných segmentech, tedy kromě pokračování v poskytování humanitární pomoci například v aktivní pomoci při odminování zasažených oblastí na Ukrajině.
Může postoj nové vlády vůči Ukrajině zásadně poškodit česko-slovenské vztahy?
Jsem názoru, že by problémy, které jsou vyvolány vnějšími okolnostmi a které nemohla ani česká, ani slovenská strana zásadním způsobem ovlivnit, neměly být překážkou rozvoje vzájemných vztahů a ani by je neměly nějakým zásadním způsobem komplikovat. Ale to neznamená, že se takovým tématům budeme ve vzájemné agendě vyhýbat či je z ní nějak vytěsňovat.
Panují také obavy, zda se nová vláda nevydá směrem k likvidaci demokratických pojistek a porušování právního státu. Jaký dojem na vás dělají první kroky nového kabinetu?
Myslím, že jakákoli zásadní hodnocení je třeba činit s určitým časovým odstupem a se znalostí veškerých souvislostí a dopadů těch kroků. Slovensko je právním státem, je členem stejných hodnotových společenství jako Česko a nedovedu si představit, že by současná politická vládnoucí reprezentace chtěla tato společenství opouštět či si jinak zásadně komplikovat působení v nich. Toto koneckonců deklaruje i ve všech základních programových prohlášeních, která doposud nová vládní koalice přijala.
S prezidentkou SR Zuzanou Čaputovou při předávání pověřovacích listin
Vidíte v programu nové slovenské vlády pro česko-slovenské vztahy, které jsou nazývány mimořádnými, něco pozitivního?
Určitě je to již zmiňované ujištění současné vládní reprezentace o jasné orientaci slovenské zahraniční politiky směrem k EU a NATO. Pro mě osobně je velmi důležitá věta z programového prohlášení vlády ohledně spolupráce s Českou republikou, kdy nová slovenská vláda zcela jasně deklaruje vůli věnovat zvláštní pozornost vzájemným vztahům a nedopustit, aby tyto vztahy byly vystaveny jakémukoli nebezpečí. Velmi toto jednoznačné vyjádření slovenské vlády oceňuji.
Slovenští občané mají výrazně nižší ceny elektřiny. Jak se to Slovensku daří a je něco, co by Česko mohlo následovat a okopírovat?
Slovensko je v energetické oblasti v odlišné situaci. Po uvedení do chodu třetího bloku jaderné elektrárny Mochovce se stalo ve výrobě elektřiny soběstačným. Stát je přímým vlastníkem celé řady zdrojů výroby elektřiny, což zjednodušuje jeho pozici při vyjednáváních. Na tomto modelu bylo postaveno i dosavadní zastropování cen energií pro slovenské spotřebitele. Otázkou je dlouhodobější udržitelnost takového řešení. Ale platí, že pokud by mělo dojít k nějakému skokovému nárůstu cen energií na Slovensku, způsobí to velké prohloubení problémů, a to zejména v sociální oblasti.
Česko a Slovensko si příští rok připomenou dvacáté výročí vstupu do Evropské unie. Byly by podle vás na místě společné oslavy?
Z mého osobního pohledu jsou společné oslavy určitě na místě a rozhodně bych je doporučil. Víte, členství v Evropské unii není pouze věcí momentálních politických reprezentací, je to zásadní hodnotová otázka a platí, že o hodnotách nelze pouze mluvit, musíme za nimi stát. A k takovémuto jasnému postoji by pomohlo i společné připomenutí našeho členství v tomto hodnotovém společenství.
Na co by se podle vás měl rozvoj vztahů mezi Prahou a Bratislavou soustředit?
Zejména bychom neměli žít z podstaty výjimečnosti česko-slovenských vztahů, musíme je aktivně rozvíjet. Určitě nelze spoléhat na to, že vše v naší spolupráci – počínaje tou mezivládní přes kontakty mezi lidmi až po třeba ekonomickou spolupráci – půjde tak nějak samo, setrvačností. Tak tomu možná bylo v minulosti. Dnes, více než třicet let po rozdělení společného státu a vzniku dvou samostatných republik, je situace opravdu jiná a bez aktivního přispění a iniciování konkrétních programů spolupráce již nemůžeme být.
Autor je evropským editorem Deníku
CV BOX
Rudolf Jindrák (narodil se 25. ledna 1964 v Praze) je český velvyslanec ve Slovenské republice.
Vystudoval Právnickou fakultu Univerzity Karlovy a od počátku své profesní kariéry působí v diplomatických službách. Započal ji v roce 1986 na konzulárním odboru Ministerstva zahraniční ČSSR, kde se o čtyři roky později stal vedoucím oddělení pro země střední a západní Evropy.
Od roku 1991 působil čtyři roky na Generálním konzulátu v Mnichově, pak byl dva roky ředitelem 1.teritoriálního odboru MZV a rok vrchním ředitelem Sekce právní a konzulární. V letech 1998–2001 byl velvyslancem v Maďarsku a po následném tříletém působení na postu náměstka ministra zahraničí se stal velvyslancem v Rakousku a poté v Německu.
Od roku 2014 byl postupně zaměstnancem ministerstva zahraničí a poté Úřadu vlády. V letech 2017–2021 byl ředitelem zahraničního odboru Kanceláře prezidenta.
V roce 2023 byl jmenován velvyslancem na Slovensku.
Je ženatý, s manželkou Lenkou má dvě dcery.
reklama
