„Být v temnotách věrný tomu, co jsme viděli ve světle,“ zamýšlí se římskokatolický kněz René Václav Strouhal z Moutnic u Brna. Svůj vánoční dárek farníkům daroval s velkým předstihem už 8. května, kdy byla vysvěcena v Nesvačilce u Brna kaple, která nemá na světě obdoby a o niž se zasloužil.
Máte radost, že se vám podařilo kapli po tolika letech postavit a dotáhnout celý projekt do konce?
Samozřejmě. Kaple v Nesvačilce se těší velkému zájmu fandů sakrální architektury, křesťanů i ateistů, tuzemských i zahraničních. Vnímají ji jako příspěvek do duchovního a kulturního dědictví národa. Pro věřící je to zejména místo vystavěné k poctě Boha a Panny Marie. Kaple je pro místní farníky a obyvatele naplněním dlouholetých snů, vždyť již roku 1920 byla založena nadace pro její výstavbu a s ní i bankovní účet. Vkladní knížka se s nástupem komunismu vytratila, ne však sny. Kaple jako z drtivé většiny ruční práce s návratem ke středověkým řemeslům s prvky moderní architektury mi zabrala deset let života, a to nepočítám předchozí roky ve znamení vleklých úředních jednání. Měl jsem radost a mám, že se tuto sakrální stavbu, která zde stojí k poctě Boha a Marie a potěše lidí, podařilo vybudovat. Pokračujeme v dalších prvcích, jakými jsou v interiéru varhany a v exteriéru kamenná zastavení křížové cesty, připomínající útrpnou cestu Krista na místo jeho ukřižování.
Jak budete slavit adventní čas?
Advent jako příprava na Vánoce u nás začíná žehnáním adventních věnců. Při bohoslužbách na první adventní neděli lidé nosí k posvěcení nápadité a krásné věnce. Panuje v nich taková vnitřní tichá radostnost z milého období, kterým advent je. K období adventu patří také setkání dětí se svatým Mikulášem. Pilné a obětavé farnice přichystají balíčky, které Mikuláš dětem rozdává. Musejí se také zajistit andělé, kteří jej doprovázejí. Mikulášská nadílka v prostředí kostela je pro děti a rodiče velmi působivá a těší se na ni. K našemu adventu patří i roráty.
O co se jedná?
Děti a dospělí přicházejí v brzkých ranních hodinách na bohoslužbách ke cti Panny Marie, při nichž se zpívají slova „rorate coeli“ – tedy „rosu dejte, nebesa“. Tak prosily starozákonní generace o příchod Krista. Rorátní bohoslužby začínají průvodem s lampičkami či svícemi a někdy jsou částečně slaveny ve tmě kostela se svícemi. V dnešní době umělého světélkování, reklam a hluku může být pro některé z nás toto ztišení potřebné. Vzbuzuje v nás tolik potřebnou schopnost očekávání, těšení a žasnutí.
Co znamenají jednotlivé svíčky na adventním věnci?
Vše na něm má svůj hlubší smysl. Samotný adventní věnec má tvar kruhu, protože nemá ani začátek, ani konec, je tedy pro křesťany symbolem Boha. Zelené větvičky z jehličí jako symbol života odkazují na Krista, který zvítězil nad zlem a smrtí. Věnec má čtyři svíce, tři fialové a jednu růžové barvy. Ty symbolizují čtyři týdny adventního období, času přípravy na Vánoce. Na začátku adventu se zapaluje jedna svíce a každý týden přibývá další. Světlo věnce vzrůstá každý týden tím, že je zapálena další svíce, a to nám připomíná, že čas narození Světla se blíží.
Barva čtyř svící má také symboliku?
Je to tak. Fialové svíce (a stejně tak i fialové stuhy) mají zdůraznit ducha kajícnosti a vnitřního obrácení. Růžová svíce jako ta radostnější se rozžíhá o třetí naděli adventní. To vše shora uvedené je liturgický smysl, o věnci a svících ovšem koluje spousta dalších příměrů. Například že první z nich je svíce proroků, druhá betlémská, třetí pastýřská a čtvrtá andělská, nebo třeba i v tomto uspořádání pojmenování svící: naděje, láska, radost, pokoj.
Máte v Moutnicích svůj vlastní betlém?
Ano, jako jinde v kostelích i u nás máme betlém. Stavíme jej před ????tědrým dnem. Hlavně ty postavičky s úžasem do prostoru betléma stavějí malé děti. Mají z toho radost. Dospělí to pak upraví. Nachystá se vše od postav Marie s Josefem přes pastýře až třeba po ovečky. Postavička Jezulátka se pak nese v průvodu při slavnostní vánoční mši a v rámci liturgie se vloží na své místo. Do té chvíle betlém není to pravé, teprve Kristus celé té scenérii dává smysl. Takový obraz pro hledající. Na svátek Tří králů se do betléma přidávají postavy králů a jejich doprovodů včetně velblouda a slona. Postava krále s černou pletí má vyjádřit tu skutečnost, že za Ježíšem přišli zástupci různých národů a etnik a že on se narodil pro všechny na celém světě.
Co pro vás osobně znamená advent?
Advent je pro mě příjemné očekávání. Očekávání otevření toho něčeho hezkého v nás, co prožíváme o Vánocích. I když se skrze kilometry dárků vytrácí hloubka skutečné symboliky, přesto vnímáme výjimečnost těchto svátků. Jde v nich totiž o poselství, ne o sezonní konzum. To adventní čekání je pro mě důležité. Krásné věci jsou krásné právě tím, že trvají dlouho. Jinak by takové nebyly! Zatímco ostatní mají před Vánoci naspěch, učím se „naslouchat tichu“ a trpělivě přemýšlet o vertikále života, abych je tím pak mohl o Vánocích obdarovat nejen v kázáních. Od kněze se jaksi právem požaduje, že naslouchá v modlitbě, že bude mít osobní zkušenost s Bohem a při tom bude stát rovnýma nohama na zemi.
Jak by měli lidé prožívat advent?
V adventu se nabízí čtyřtýdenní období k přípravě nejen vánočních dárků a slavnostní tabule, ale také k přípravě srdce. Pak je vše o to krásnější. Doporučuje se zapracovat na svých nešvarech směrem k lepšímu životu jako narovnání vztahu s bližními i Bohem. Odpuštění a očištěné vztahy jsou ta největší devíza. O Vánocích pak bývá největším darem darovat čas a být se svými blízkými co nejvíce. Věřící pak jistě posílí i vánoční bohoslužby a atmosféra v kostelích.
Samostatnou kapitolou jsou asi zpovědi, které také o adventu probíhají. Když tolik let posloucháte různé lidské příběhy, ovlivňují vás?
Ovlivňují mě profesně i čistě lidsky. V tom prvním mi dávají větší pochopení pro lidské nitro a v tom druhém mě učí stále větší empatii i soucitu. Třeba když vidím, jak zlo člověka a jeho okolí zraňuje a ničí. Ne ve všem musí zpovědník udělat stejnou zkušenost, podobně jako lékař neprodělává každou nemoc pacientů. Mimo jiné je zpověď pro lidské nitro dar, cítíte se dobře a spokojeně jako v uklizeném domě. Tak před Vánoci mnozí uklízejí nejen v něm, ale i uvnitř sebe.
A jsme u Štědrého dne a Půlnoční mše. Co v tu chvíli prožíváte?
V kostele je tento den mimořádně slavnostní atmosféra, pokoj a mír, které se pak rozlévají za jeho zdi. Ve zmíněné chvíli se snažím soustředit na to, co pro povzbuzení chci těm lidem sdělit. Také v tu chvíli prožívám vděčnost za to, že jsme se dočkali dalších Vánoc, a samozřejmě za dar narození Krista.
Jak vypadá váš osobní Štědrý den?
Kněz má o Vánocích volného času málo. Slouží druhým a některé tradice, které jsou často spojené s rodinným kruhem, nemůže v pastoračním shonu prožívat. Na Štědrý den přivezu Betlémské světlo, které si účastníci bohoslužeb odnášejí do svých domovů, chystám promluvy na vánoční mše svaté a povětšinou balím dárky pro děti z farnosti a pro rodinu a přátele. Po sváteční mši svaté pro rodiny s malými dětmi pak se svými nejbližšími povečeřím, dáme si dárky a jsme pospolu. Pak jdu vstříc přípravě na další bohoslužby.
KAPLE V NESVAČILCE
Kaple vyrůstá z boží přírody – vespod udusaná hlína, kámen uprostřed, nad ním ční dřevo pod proudem světla seshora. Kameny v třímetrovém soklu symbolizují tíhu pozemského života. Jsou jako lidé: malí, velcí, pestré společenství. Nad ním se tyčí sedmnáctimetrová lamelová konstrukce z jedlového dřeva pospojovaná pomocí dubových klínů a sestávající z jednoho tisíce lamel. V plášti lamelového tubusu se nachází padesát pět oken, které evokují plášť Mariiných slz. Středovou statiku zajišťuje sedm patnáctimetrových ručně tesaných trámů. Na jednom z nich prochází vertikální trám a tímto spojením spolu vytvářejí obrovský kříž nad kněžištěm. Ten v sobě nese poselství o vykoupení a lásce Boha k člověku. Střecha má půdorys vejce, a tak jako velikonoční symbol hlásá nový život, znovuzrození. Okno uprostřed střechy je průstupem do nebe. Světlo z něho do kaple dopadající jako bio podmínka na naší planetě poukazuje na Ježíše, jenž o sobě řekl, že je Světlem tohoto světa. Venkovní fasádu zdobí modřínové dřevo. Okolí kaple bude opatřeno i venkovním oltářem a sestává z aleje, sadu a zastavení křížové cesty.
CV BOX
René Strouhal (narodil se 22. dubna 1977 ve Vyškově) je římskokatolický kněz.
Působí jako farář na periferii Brna v Moutnicích a Nesvačilce, kde se mu podařilo zbudovat filiální kostel Panny Marie Bolestné (v podvědomí veřejnosti známý jako kaple Nesvačilka).
Dále je činný jako vězeňský duchovní ve věznicích Rapotice a Brno či akademický a vědecký pracovník – je externistou na fakultě sociálních studií Masarykovy univerzity Brno, Univerzitě Jana Ámose Komenského Praha, Ambis VŠ Brno. Má tři doktoráty - z pedagogiky, andragogiky a sociální práce.
V roce 2003 byl vysvěcen na jáhna a působil ve Znojmě. Kněžské svěcení přijal v roku 2004 v katedrále sv. Petra a Pavla v Brně. Sloužil jako kaplan Diecézního centra života mládeže v Osové Bítýšce, od r. 2007 je farářem v Moutnicích.
Spolupracuje s médii v rámci osvěty církevního života, Je autorem komentářů a glos v různých časopisech. Jako fanda rodin je ctitelem svaté Zdislavy, k níž pravidelně koná pouť do Jablonného v Podještědí. Má rád cestování, četbu a vědu. Jeho parťačkou je fenka německého ovčáka jménem Lara.
