Celý rok izraelský bojovník Rafael Aronov nestál v ostrém zápase v kleci. Až v první srpnový den se poprvé představil v Oktagonu a stanul proti českému soupeři Miroslavu Brožovi. Po necelých dvou minutách byl zápas ukončen a Aronov slavil vítězství. Účast v Oktagonu i vítězný boj prožíval emotivně. Stejně jako když hovořil o své vlasti a zemřelých kamarádech.
Loni jste říkal, že před sebou máte ještě čtyři nebo pět let kariéry zápasníka, a mluvil jste o UFC nebo PFL. Teď jste ale součástí Oktagonu…
Přesně před rokem jsem zápasil a vyhrál v Cage Warriors a od té doby jsem žádný zápas neměl. Měl být v březnu, ale tři týdny před ním se můj soupeř zranil. Náhrada se nenašla a organizace se rozhodla mě propustit. Téměř okamžitě se objevila možnost působit v Oktagonu a upřímně, měl jsem silný pocit, že je to správný směr. Dostal jsem nabídku na zápas s Miroslavem Brožem. Měl jsem z toho opravdu radost. Jednak proto, že šlo o desáté výročí Oktagonu v České republice, a jednak proto, že Brož je zkušený, známý zápasník a místní hvězda. Věděl jsem o něm všechno. I to, že je nebezpečný a že se vrátí hladový po vítězství a odhodlaný udělat dojem na domácí publikum. To, co následovalo, předčilo všechna má očekávání. A tím nemyslím jenom samotný zápas. Mluvím o tom, jak se ke mně Oktagon choval. Přijel jsem se svým bratrem, který zápasil v Dana White’s Contender Series, což je produkčně v podstatě úroveň UFC. Prošel se mnou celým procesem a pořád říkal, že Oktagon je dokonce lepší než UFC. Opravdu jsem oceňoval, že všechno probíhalo přesně načas a jak precizně bylo všechno do nejmenšího detailu zorganizované. Byli jsme skutečně ohromeni.
V Praze na sebe ve vašem případě upozornily dva momenty. Prvním bylo vážení, při němž jste nesplnil limit 80 kilogramů. Co se stalo?
Bylo to jednoduché – špatně jsme počítali. Obvykle jsme zvyklí na vážení v deset hodin dopoledne, ale v Oktagonu probíhalo o dvě hodiny dříve. A to bylo celé. Shodit těch 300 gramů bylo snadné – ještě jednou do horké vany a potom ležet zabalený v ručnících. Normálně zápasím v kategorii do 77 kilogramů, tedy ve velterové váze, a v ní máte půlkilogramovou toleranci. Tentokrát ale šlo o dohodnutou váhu a u takovýchto zápasů musí přesně odpovídat dohodnutému limitu. Pro mě to bylo naprosto v pořádku. Jen jsem trochu upravil přípravu, přidal kreatin a zařadil více silového tréninku. Nakonec jsme profesionálové, naší prací je splnit váhu, ať už jsme se dohodli na jakékoli.
Druhým momentem byla izraelská vlajka, která vyvolala velkou diskusi a vedla ke změně pravidel Oktagonu. Čí tváře na ní byly a proč jste se rozhodl ji ukázat?
Oktagon mi řekl, že si mohu přinést vlajku, ale bez politického sdělení. Lidé na té vlajce jsou tři moji přátelé, kteří byli zabiti při útoku 7. října 2023. Je to moje vlajka, představuje zemi, kde jsem se narodil, a mé přátele, kterých si vážím. Ale nezříkám se odpovědnosti – ano, měl jsem se na tu vlajku zeptat, protože nebyla čistá. Část viny tedy nesu já. Na druhou stranu je část viny i na straně organizace, protože tu vlajku viděli její zástupci už při vážení, ale pravděpodobně si jí nevšimli. Pro mě bylo velmi důležité tu vlajku přinést, protože ti kamarádi, kteří zemřeli, pro mě hodně znamenali a bylo pro mě velmi důležité uctít jejich památku. A stále na tom nevidím nic politického.
Na sociálních sítích se ale objevily příspěvky, které mluvily o vojácích.
Bohužel někdo z Německa napsal zcela smyšlený příběh, podle kterého byli lidé na mé vlajce vojáci zapojení do války, páchající zločiny a podobně. To ale není pravda, nikdy vojáky nebyli! Přestože jsem vydal prohlášení, v němž jsem vysvětlil skutečný význam své vlajky, bylo už pozdě, vlak už byl rozjetý. Dezinformace byla zveřejněna, získala miliony zhlédnutí a vyvolala vůči mně obrovskou vlnu nenávisti. Nechci sport spojovat s žádnými politickými otázkami, jsem přesvědčen, že politika by ho neměla žádným způsobem ovlivňovat. Nejsem zastáncem války ani obhájcem ubližování nevinným lidem na kterékoli straně konfliktu. To je pro mě nesmírně důležité. Poučil jsem se. Ale Izrael budu vždy reprezentovat a izraelskou vlajku budu používat dál, ale plně v souladu s novými pravidly Oktagonu.
Vraťme se k samotnému zápasu, protože váš debut netrval ani dvě minuty…
Když jsme sledovali předchozí zápasy Miroslava Brože, očekávali jsme, že v prvním kole bude výbušný a nebezpečný. Plánem proto bylo zachovat zpočátku klid a ukončit zápas v pozdějších kolech, až mu začnou docházet síly. Přijel jsem ve skvělé formě a byl připravený na dlouhý a náročný boj. Nakonec to bylo úplně jinak, nedopadlo to tak, jak jsme očekávali, ale nemůžu si stěžovat. Můj debut nemohl dopadnout lépe. Myslím, že lidé dostali určitou představu o mém stylu – zápasím agresivně, jdu po ukončení a stále mám stoprocentní bilanci ukončení zápasů před limitem. Protože byl zápas tak krátký a jednostranný, fanoušci teď chtějí vidět víc, chtějí vidět, co se stane, až budu čelit někomu, kdo mě dokáže skutečně prověřit. V tomto smyslu to bylo perfektní představení.
Jak vidíte svou budoucnost v Oktagonu?
Potřebuji nějaký čas na zotavení z drobných zranění, ale očekávám, že se brzy vrátím do přípravného kempu a znovu budu zápasit v listopadu nebo prosinci. Chci zůstat aktivní. Oktagon pořádá spoustu turnajů a jsem připravený na jakéhokoli soupeře, o němž bude organizace přesvědčena, že je pro mě vhodný. Doufám v těžkého soupeře z vyšších příček žebříčku, někoho, kdo mě dokáže skutečně prověřit. Už se o některých možnostech mluvilo na sociálních sítích, mimo jiné o Ionu Surduovi, který je na české scéně velkým jménem. Divize je teď zcela otevřená, zejména po nedávno oznámeném titulovém zápase. Svým debutem jsem vyslal jasný signál. Porazil jsem zápasníka, který vyhrál osm ze svých posledních devíti zápasů, a porazil jsem ho přesvědčivě. Mým cílem je dostat se do první desítky, a jakmile tam budu, zaměřím se na pás. Budu divizi pozorně sledovat a jsem připravený zápasit s kýmkoli, koho proti mně Oktagon postaví. Nikdy neříkám ne. Ať přivedou kohokoli, budu připravený.
CV BOX
Rafael Aronov (narodil se 22. srpna 1994 v Izraeli) je profesionální MMA bojovník a policista ve speciálních jednotkách.
Je vnukem přeživších holokaustu, hrdý Žid, který svůj život postavil na službě a odolnosti.
Je členem speciálních izraelských policejních jednotek, držitelem černého pásu v Luta Livre a instruktorem vojenského bojového systému Krav Maga.
Pro boj v kleci používá přezdívku The Cop (Polda). Je šampion izraelské i rumunské organizace, v kleci se prezentuje jako chladnokrevný finišer, který osm ze svých devíti výher získal před limitem. Na svém kontě má mimo jiné i čtyři triumfy v Cage Warriors.
Prvního srpna 2026 bojoval poprvé v Oktagonu a po necelých dvou minutách prvního kola „ukončil“ svého českého soupeře Miroslava Brože.
Žije v Beer Ševě a je šťastně ženatý se svou manželkou Lior.
reklama
