Politika

Petr Hlubuček: Obec se nedá řídit jako firma

Publikováno: 29. 3. 2019
Autor: Johana Novak
Foto: archiv Petra Hlubučka
logo Sdílet článek

Narodil se do rodiny statkářů a chvíli to vypadalo, že zemědělství zůstane věrný. Pak ho zlákalo podnikání v cestovním ruchu a nakonec politika. Z Lysolají, kde je už osm let starostou, zamířil Petr Hlubuček po loňských komunálních volbách na pražský magistrát a stal se náměstkem primátora.

Co bylo impulzem pro váš vstup do komunální politiky? 

Můj příběh je podobný příběhu mnoha jiných současných starostů. Na počátku byla chuť změnit věci kolem sebe. V roce 2010 jsem se po roce v zahraničí vrátil zpět do Lysolají a měl jsem pocit, že obec nefunguje tak, jak by měla. Se sousedy jsme se shodli, že bychom to chtěli dělat jinak. Podařilo se nám postavit kandidátku a vyhrát volby. 

Jaký byl přechod od podnikání k politice? Překvapilo vás něco? 

Že se obec nedá řídit jako firma. Smyslem podnikání je vydělávat peníze s tím, že jste zodpovědný jen sám za sebe. Jako starosta odpovídáte za celou obec. Nejde o zisk, občané nejsou vaši podřízení, nemůžete je propustit a nahradit jinými. Měl jsem ale štěstí na lidi. Na radnici se podařilo sestavit funkční tým, který má zájem na tom, aby Lysolaje byly hezké, upravené a dobře se tam žilo. Jsme malá městská část, a byť patříme k Praze, máme tak trochu „vesnický“ charakter. V menších obcích se málokdy odehrávají tak ostré politické šarvátky jako ve velkých městech. Ale poznal jsem tu, jaké to je, když vám lidé z magistrátu házejí klacky pod nohy, protože jste zvolen za jinou politickou stranu. To se pak těžko shánějí peníze na místní projekty. 

Nač z toho, co se za vašeho starostování v Lysolajích podařilo, jste nejvíc pyšný? 

Mám radost ze spousty úspěšně zrealizovaných projektů. Letos dokončíme obnovu staré Denkrovy pískovny, kde vznikne zázemí pro sport a odpočinek. Podařilo se přistavět budovu Základní školy Járy Cimrmana. Ze staré hasičské nádrže jsme vytvořili nový přírodní koupací biotop, který v létě využívají lidé ze širokého okolí. Zrenovovali jsme část toku Lysolajského potoka, vysázeli stovky stromů, máme v plánu stavět nové obecní byty a komunitní centrum se společenským sálem. Vznikne tam i zázemí pro novou lékařskou ordinaci a další služby. Nejvíc mě ale těší, že tu všichni táhnou za jeden provaz. 

Loni jste se stal náměstkem pražského primátora pro oblast životního prostředí, infrastruktury, technické vybavenosti a bezpečnosti. Ve které z těchto oblastí vás čeká nejvíc práce? 

Tato témata souvisejí s většinou projektů v obcích, tudíž jsem se s nimi musel vyrovnávat už jako starosta Lysolají. Navíc navazuji na práci své stranické kolegyně a předchůdkyně Jany Plamínkové, s níž mám výborný vztah. Podařilo se mi sestavit dobře fungující sekretariát, který mi ze všech sil pomáhá. Nejvíc práce mě čeká s městskými firmami, kterých mám ve své gesci hned několik. Mnohdy jsou významné pro chod celé Prahy − Pražské služby, čistička na Císařském ostrově, spalovna v Malešicích. Největší výzvou pro mě ale je zlepšení kvality ovzduší v Praze, snížení množství vyprodukovaného odpadu a příprava města na změnu klimatu. 

Jak vnímáte rozvržení sil na magistrátu?

Jako unikátní − všechny strany mají prakticky stejný počet hlasů. Naše koalice získala v zastupitelstvu třípětinovou většinu a oproti minulému vedení se nehádáme. U některých kolegů z rady je sice cítit velká nezkušenost, ale jsme připraveni si vzájemně pomáhat a pracovat na tom, aby Praha dobře fungovala a rozvíjela se. 

Při čtení vašeho životopisu člověk získá dojem, že máte vše naplánované a vše na sebe skvěle navazuje. O to víc mě překvapila vaše cesta kolem světa před deseti lety... 

Ano, byl jsem rok na cestách. Vrcholila ekonomická krize, situace tomu nahrávala. Pozastavil jsem podnikání a místo toho putoval. Nápady a zkušenosti z cest jsou mi dodnes inspirací. Nevymýšlím již vymyšlené, ale naopak hledám, co už úspěšně funguje někde jinde. Třeba v Miláně mě zaujal systém příměstských parků, v Německu zase pořádek. 

Už po vysoké škole jste absolvoval několik výměnných pobytů v zahraničí. Co vám přinesly? 

V pohádkách se vypráví o tovaryších, kteří se vydávali do světa na zkušenou. To, co zažijete na vlastní kůži, vám žádná učebnice nebo televize nikdy nezprostředkuje. Mám štěstí − dospíval jsem po revoluci, takže jsem mohl volně cestovat. Učil jsem se, jaké to je být cizincem v místech, kde na vás nečekají s otevřenou náručí. V zahraničí jde především o spoustu tvrdé práce. A také mě překvapilo, že celý svět mluví anglicky. 

Doporučil byste podobnou zkušenost všem čerstvým absolventům? 

Rozhodně. I později v životě se sice může vyskytnout příležitost vyrazit ven, ale hned po škole je to nejjednodušší. Člověk obvykle nemá žádné závazky a navíc je plný elánu objevovat svět a seznamovat se s ostatními lidmi. 

Mluvíte italsky, anglicky a německy. Je pro vás jazykové vybavení v současné pozici důležité? 

Anglicky a německy se skutečně domluvím, s italštinou už to není, co bývalo. Nemám ji kde využít. Umět jazyky je obrovská výhoda. Rozšiřují vám obzory a pole působnosti. Při práci náměstka primátora sice nepřicházím denně do styku s cizinci, ale když už to nastane, je příjemné promluvit si mezi čtyřma očima bez tlumočníka. 

Kus profesního života se zabýváte i cestovním ruchem. Jaké máte po této stránce plány v Praze a s Prahou? 

Praha je sedmé nejnavštěvovanější město v Evropě a je rozhodně dobře, že sem lidé jezdí utrácet své peníze, a zvyšují tak její příjmy. Jenže turismus přináší i negativa. Do budoucna by bylo dobře, aby návštěvníky Prahy zajímaly i jiné části než jen historické centrum. To je turismem přetíženo a jeho obyvatelé nemají v okolí k dispozici běžnou občanskou vybavenost − potraviny, domácí potřeby... Místo toho jsou obklopeni zábavními podniky a krámky s matrjoškami či křišťálem. To určitě nezvyšuje kvalitu života v centru města. Byl bych rád, kdybychom se v Praze více zaměřili na individuální turismus − je šetrnější než ten masový. 

Jste úspěšný a hodně zaměstnaný muž. Umíte odpočívat? 

To mi velice lichotíte (směje se). Mám práci, při které hodně sedím, proto volný čas rád trávím aktivně. Jezdím na kole, věnuji se zahradě... Rád také navštěvuji koncerty, výstavy a divadla. V zimě lyžuji, v létě trávím pravidelně dovolenou na malé lodi v Chorvatsku. 

Foto archiv Petra Hlubučka


Jaké jsou vaše osobní i pracovní cíle nejen pro letošní rok? 

Co se týká práce, rád bych nastartoval některé projekty − třeba lepší recyklaci a následné využití komunálního odpadu v Praze, revitalizaci Stromovky, parků na Vítkově a na Petříně... Město bude také vykupovat a renovovat některé rybníky. Rád bych se zasadil o to, aby bylo v pražských ulicích více strážníků, chystáme se postavit i nové operační středisko bezpečnostních složek. V zoo příští rok otevřeme expozici australské fauny a Rákosův pavilon pro vzácné papoušky. Zároveň chceme zahájit výstavbu nového bydlení pro gorily, aby je již neohrožovaly povodně, plánujeme také nový pavilon Arktida pro lední medvědy. Nové expozice přibudou i v botanické zahradě a dokončen bude i západní vstup, návštěvnické centrum a školicí středisko. Samozřejmostí je pravidelná údržba a oprava komunikací. Je toho spousta. A soukromé cíle? Jsou docela jednoduché − trávit víc času se svými blízkými a trochu odpočívat. 

CV

Ing. Petr Hlubuček (narozen 22. dubna 1974 ve Vrchlabí) je podnikatel a politik. Po studiu na Střední zemědělské škole v Brandýse nad Labem absolvoval Českou zemědělskou univerzitu v Praze, obor Provoz a ekonomika (1997). Pracoval jako obchodní ředitel hotelu Galaxie v městské části Praha-Suchdol, byl zakladatelem a spolumajitelem pražského hotelu Rubicon. V roce 2010 se stal starostou v Praze-Lysolajích. Je předsedou pražské organizace STAN a Svazu městských částí a členem dozorčí rady Dopravního podniku hl. m. Prahy. Loni v listopadu se stal náměstkem pražského primátora. 


Milovník slepic „Jsem asi jediný starosta v Praze, který chová slepice,“ říká Petr Hlubuček, který je kromě jiných spolků i členem Českého svazu chovatelů a předsedou Klubu chovatelů chocholatých plemen drůbeže, který pod jeho vedením zažil cosi jako zmrtvýchvstání. Jeho paduánky, holanďanky, hedvábničky a další krasavice získávají pravidelně ocenění na výstavách. Konkrétně hedvábničky mají kromě krásného peří a pěti prstů, což je, jak se Petr Hlubuček pochlubil v jednom televizním hobby magazínu, velká vzácnost (normální slepice mají jen čtyři) taky modré maso a dají se jíst jako zvěřina.

reklama

https://www.weedy.cz https://www.weedy.cz https://www.weedy.cz

Mohlo by vás zajímat

Více článků