Předseda ODS a poslanec Petr Fiala je profesor a na hodně lidí skutečně profesorsky působí. To ale jen do chvíle, než si s ním osobně popovídají. Pak zjistí, že má smysl pro humor a má i své emoce. A skutečně velké odhodlání vyhrát letošní volby.
Je předvolební koalice SPOLU i koalicí povolební? Budete po volbách postupovat stále jednotně, nebo už každá strana sama za sebe?
Koalice SPOLU bude postupovat společně nejen před volbami, ale i po nich, řekli jsem to jasně a na tom se nic nemění. Společně s Markétou Pekarovou Adamovou a Marianem Jurečkou od začátku říkáme, že cílem koalice SPOLU je změna poměrů v naší zemi. Spolu chceme dát Česko dohromady, a tento úkol nebude splněn ve chvíli, kdy se zavřou volební místnosti. Nejvíc práce nás čeká právě po volbách.
Takže pokud se nic výrazného nestane, bude po volbách vládní pětikoalice, složená ze SPOLU a dvojkoalice Pirátů a STAN?
Nejlepší by samozřejmě bylo, kdyby koalice SPOLU získala 50 procent hlasů, pak bychom nemuseli odlišné názory na jednotlivé oblasti řešit... (směje se) Jsem ale realista, takže si dokážu spočítat, že spolupráce s dalšími subjekty bude nutná. Musíme s pokorou počkat, jak rozhodnou voliči, jakou podporu dají jednotlivým stranám a koalicím. My otevřeně říkáme, že jdeme do voleb s tím, že je chceme vyhrát.
Co z vašeho programu je pro vás naprosto nepřekročitelné, stěžejní?
Těch věcí je víc a voličům jsme už v tomto volebním období ukázali, že svoje sliby bereme vážně a plníme je. Všichni si určitě vzpomenou na zrušení superhrubé mzdy a snížení daně z příjmu. A právě slib, že nebudeme zvyšovat daně a že nastavíme dluhovou brzdu, patří k těm, které považujeme za zásadní. Nepřipustíme také žádnou pochybnost o naší příslušnosti k Západu. Myslím, že naposledy i kauza Vrbětice ukázala, jak je členství v EU a NATO pro naši zemi důležité. A pro mě osobně je také zásadní otázka svobody a demokracie, která s tím úzce souvisí. Nesmí nás zahltit byrokracie, nesmíme připustit, aby byl stát stále větší a těžkopádnější a stále víc zasahoval do životů občanů. Naopak – potřebujeme stát, který je menší, efektivně funguje a skutečně slouží lidem.
Jaké pro vás budou předvolební měsíce? Budete hodně jezdit po republice? A zbude čas i na rodinu, záliby...?
Po republice jezdím nejenom před volbami, ale po celé volební období. Setkávání s lidmi, diskuse, to je pro mě velice důležité a vlastně je to ta nejzajímavější část mé politické práce. V těchto dnech objíždím republiku spolu s Markétou, Marianem a dalšími kandidáty. Navštěvujeme všechny kraje, představujeme program koalice SPOLU, bavíme se s podnikateli, studenty, učiteli, lékaři, zaměstnanci, seniory, se všemi občany, a cítíme velkou podporu a touhu po změně. Současně také objíždím města a vesnice v Jihomoravském kraji, kde žiji a kde kandiduji. Před volbami je samozřejmě času na záliby a rodinu méně, ale moje rodina je na to už zvyklá. (směje se)
V roce 2013 to s ODS nevypadalo příliš dobře – volební zisk necelých osm procent, odchod do opozice, spekulovalo se dokonce, jestli strana vůbec přežije. Nyní budete ve volbách bojovat o vítězství. Byla to těžká cesta k opětovnému vzestupu?
Cesta to byla zcela určitě těžká, ale ještě nejsme na jejím konci. V roce 2014 jsem jasně řekl, že mým cílem je znovuobnovit silnou pravici a dovést ODS do vlády. Věřím, že po letošních parlamentních volbách bude tohoto cíle dosaženo. ODS za poslední roky prošla mnoha změnami, výrazně jsme posílili v Poslanecké sněmovně, jsme nejsilnější opoziční stranou, máme čtyři hejtmany, předsedu Senátu, skončili jsme druzí ve volbách do EP. Je za tím mnoho práce a úsilí, nedostali jsme nic zadarmo.
Ve sněmovně jste osm let. Změnil se za ta dvě volební období styl české politiky?
Nejviditelnější jsou samozřejmě skandální vystoupení některých poslanců. Fyzické střety, absolutní nerespektování pravidel, bezohlednost vůči druhým – to jsou smutné příběhy z poslední doby, které vidí celá země. Ale i v minulosti neprobíhala jednání vždy jen kultivovaně. Demokratická politika představuje střet, což samo o sobě není špatné, ale čas od času to někteří poslanci prostě přehánějí. Mě trápí úplně jiná věc. Pozoruji zpovrchnění a zploštění politické debaty u jednotlivých zákonů, což má potom dopad na kvalitu legislativy a toho, co „dopadá“ na občany. Navíc se přijímá strašně moc zákonů a jejich úprav. Může za to jak vláda, tak často i nepromyšlená iniciativa jednotlivých poslanců.
Nestraší vás trochu, co se v současné době děje ve světě například kolem rasismu? I když Česko je zatím po této stránce relativně v klidu...
Máte pravdu, Česko zatím bylo těchto věcí ušetřeno. Má to řadu důvodů. Jsme jednou z národnostně nejhomogennějších zemí v Evropě a současně jsme v mezinárodním srovnání zemí bez obrovských sociálních rozdílů. Proto má třeba pro nás téma rasismu trošku jinou závažnost a rozměr, než je tomu třeba v zemích s velmi pestrým složením obyvatelstva nebo například s koloniální minulostí. Ví se o mně, že jsem odpůrcem tzv. politické korektnosti, přehnaných reakcí, a že jsem vášnivým zastáncem demokracie a svobody. Proto se samozřejmě na některé projevy, byť asi zpočátku dobře míněné, dívám s obavami. Především proto, že politická korektnost nám brání nazývat věci pravými jmény, nutí nás používat nepřirozený jazyk a omezuje naši svobodu. Na druhé straně – nepodceňujme negativní věci. Rasismus je mi odporný a třeba na nově se vzmáhající vlnu antisemitismu v Evropě hledím s velkými obavami.
Na svém facebooku jste napsal, že jste fanouškem fotbalu, dokonce jste chtěl být trenérem. Vás si neumím moc představit, jak jančíte po vstřeleném gólu... A předpokládám, že fandíte Zbrojovce Brno, tak asi máte trochu smutek, ne?
Fotbal mám moc rád a umím i fandit, ale spíš potichu. Prožívám ho spíš jako fascinující hru a souboj strategií – ale ty emoce mám občas taky, jen je nedávám tolik najevo. Dívat se na dobrý fotbal, to je pro mě radost i odpočinek. Takže třeba rád sleduji anglickou ligu, která je opravdu skvělá. No, a na Zbrojovku se mě zrovna letos moc neptejte... (směje se) Ale to víte, že jí fandím!
CV BOX
Prof. PhDr. Petr Fiala, Ph.D., LL.M. (narodil se 1. září 1964 v Brně) je profesorem politologie, emeritním rektorem Masarykovy univerzity, poslancem a předsedou Občanské demokratické strany.
Po vystudování češtiny a dějepisu na filozofické fakultě nastoupil jako historik do muzea, v roce 1989 se při demonstracích seznámil se svou budoucí manželkou Janou a začal pracovat jako novinář.
V roce 1990 založil na Fakultě sociálních studií MU Katedru politologie a zaujal místo v jejím čele. V roce 1996 habilitoval na UK v oboru politologie a stal se ředitelem Mezinárodního politologického ústavu Masarykovy univerzity. Šest let nato založil Katedru mezinárodních vztahů a evropských studií a tehdejší prezident Václav Havel ho jmenoval prvním profesorem politologie v ČR.
V roce 2004 zaujal post rektora Masarykovy univerzity. Tři roky poté byl zvolen jedním z prvních členů Rady Ústavu pro studium totalitních režimů, později byl dva roky předsedou České konference rektorů.
#Od roku 2012 byl rok ministrem školství. Poté byl zvolen do Poslanecké sněmovny, v níž je místopředsedou. Předsedou ODS je od ledna 2014.
Je ženatý, má tři děti.
Papiňák, nebo Angličan?
Petr Fiala působí v naprosté většině případů jako klidný a vyrovnaný člověk, který nad každou odpovědí skutečně přemýšlí a „nevypálí“ nic jen pod tlakem emocí. Opravdu nikdy nevybuchne jako papiňák a vždy zachovává klid Angličana? „Asi vás překvapím, ale samozřejmě emoce mám a prožívám je,“ říká s úsměvem. „Vnitřně nejsem zdaleka tak klidný, jak navenek působím. Jenom se snažím ovládat. Vždyť i staré přísloví říká, že hněv je špatný rádce. Lepší rozhodnutí uděláme s chladnou hlavou, promyšleně a s odstupem. To platí v životě a samozřejmě i v politice.“
reklama
