Poslanec za ODS Petr Bendl byl kdysi mimo jiné i ministrem zemědělství. A přestože už od té doby uplynula řada let, u zemědělství do značné míry zůstal. Nejen že je místopředsedou sněmovního zemědělského výboru, ale okouší tento obor i v praxi na vlastní kůži.
V únoru jste pro různá média komentoval protesty zemědělců. Jak je s odstupem času hodnotíte dnes, co z nich vyplynulo?
První protest organizovaný Bohumírem Dufkem a Zdeňkem Jandejskem jsem vnímal spíše jako protest proti vládě a vyjádření nespokojenosti s politikou státu obecně. Domnívám se, že na vlně nespokojenosti a problémech zemědělců se svezli všichni ti, kterým vadí především podpora Ukrajině ze strany České republiky. Problémy v zemědělství v zásadě nebyly pro organizátory prvního protestu až tak důležité. Druhému protestu, který organizovala Agrární komora, jsem už v podstatě rozuměl a vnímal jej jako snahu upozornit na vážnost situace, která v zemědělství je.
Kde hledat příčiny?
Stávající situace v zemědělství má kořeny ještě v minulém režimu, kdy došlo k vykořenění podnikání obecně a nastavení struktury zemědělství, která je zcela odlišná od zemí v EU, a vyhrotila se v roce 2014. Dopad na ni mělo napadení Ukrajiny Ruskem před dvěma lety. Následné spekulace na trhu zemědělských komodit a navazující extrémní růst ceny za tunu pšenice ze čtyř tisíc korun až na dvojnásobek se ve spojení s Green Dealem, velkou mírou byrokracie, snížením objemu peněz v EU jdoucím do podpor v zemědělství a posílením české koruny podepsaly na nerovnováze, která nakonec vyústila až v protesty.
Podobně jako v jiných resortech, ani tady zřejmě neexistuje jednoduché řešení?
Pokud máme zemědělství pomoci finančně, nemůže to být na úkor státního dluhu, ale na úkor administrativní zátěže. Není možné donekonečna zadlužovat stát, vždyť jen na úrocích ročně zaplatí devadesát miliard korun, což začíná být na hranici možností. S čím tedy musíme pracovat, je snížení obrovské míry byrokracie. Pro představu jeden příklad za všechny. Když jsem byl před dvanácti lety ministrem, kritéria pro získání dotací z programu rozvoje venkova byla sepsána na sedmdesáti stranách, a už tehdy to bylo příliš. Dnes stejný materiál čítá téměř sto šedesát stran! Orientovat se ve všech podmínkách pomalu není ani v silách firem, které se zpracováním projektů zabývají profesionálně.
Nárůst byrokracie se často svádí na Unii...
Ano, u řady věcí se oháníme Evropskou unií, ale když pak jdete do detailu, zjistíte, že Evropa po nás často některé věci vůbec nechce, a pokud už je chce, určitě netrvá na tom, abychom je řešili tak složitou byrokratickou cestou, kterou nakonec zvolíme. Jsem přesvědčený, že míra byrokracie, nejen v zemědělství, je z velké části práce nás samotných.
Jsme tedy papežštější než papež?
Jsme často evropštější než EU. Neumíme rozlišit, co všechno ještě po nás EU chce a co z určitých důvodů chceme my sami Poslanecká sněmovna projednává zákony, ne už ale prováděcí předpisy k nim. A právě vyhlášky a vládní nařízení, které upravují aplikaci zákonných opatření v praxi, obsahují řadu byrokratických nesmyslů. Antibyrokratická komise, kterou jsme kdysi prosadili, je poradní orgán při ministerstvu zemědělství zřizovaný ministrem, kde se potkávají zástupci ministerstva, poslanci, senátoři, ale zastoupeny jsou i všechny významné nevládní organizace. Shromažďuje a zabývá se jednotlivými podněty, sumarizuje je a po příslušných úřadechnásledně žádávysvětlení, z jakých důvodů to které opatření bylo do legislativy propsáno. Snažíme se víc využít její činnosti s cílem zúžit státní aparát a tím nejen ulevit zemědělcům, ale vlastně i ušetřit peníze daňových poplatníků.
Pojďme ještě k tématu chovu a pozitivnímu seznamu, respektive petici, za níž stojíte i vy.
Možná to tak veřejnost nevnímá, ale Česko je, co se chovatelství týká, světovou velmocí. Není jiného státu na světě, kde by se tolik jeho občanů věnovalo péči o zvířata. Právě díky chovatelství, ať už mluvíme o soukromých chovatelích, nebo státních institucích, se podařilo zachránit mnoho živočišných druhů. Pozitivní seznam říká, co všechno se nesmí chovat, a je vlastně úplně v rozporu s principem chovatelství. Neprezentuji pouhý politický názor, ale názor postavený na argumentech odborníků, kteří se touto otázkou celoživotně zabývají. Cestou není bránit rozvoji chovatelství, ale naopak vytvářet pro chovatele vhodné podmínky, aby mohli působit na vysoké odborné úrovni.
Vy sám chováte koně – kdy jste s farmařením začal? Bylo to ještě dříve, než jste se stal ministrem zemědělství?
Hospodařím na šedesáti hektarech a z evropského pohledu jsem velký zemědělec. Z pohledu České republiky jsem ovšem jen „pidi“ zemědělec. (směje se) A kdy jsem začal? Bylo to ještě v době, kdy jsem byl hejtmanem. Tehdy jsem si koupil prvního koně. Zjistil jsem, že sedět v sedle a starat se o koně mi pomáhá ventilovat stres a pročistit si hlavu. Když jste totiž u zvířete, soustředíte se jen na práci s ním a všechno ostatní musíte v tu chvíli dostat z hlavy pryč. Časem jsem počet koní navyšoval, až jsem zjistil, že mi značně nevyhovuje mít je ustájené někde padesát šedesát kilometrů daleko. Hledal jsem řešení a to přišlo před asi jedenácti lety v podobě farmy, na které dnes hospodařím.
Ale potravinové výrobě se nevěnujete?
To ne, nicméně musím se starat o louky – zemědělsky správně řečeno trvalý travní porost – a jakkoliv to zvenčí vypadá jako banalita, banalita to není. Pokud totiž chcete mít kvalitní seno, musíte o louky pečovat, není to jen přijít, posekat a usušit. Musíte jednak pracovat s okolním porostem, který vám louku zmenšuje, ale často bojovat i s hraboši a jinou havětí, která vám likviduje bylinky a z louky se vám stává jakási travní monokultura. Vy ale potřebujete, aby v seně bylo co možná nejvíc druhů trav, musíte jednou za čas louku zorat, přesadit. Snadný není ani celý management kolem pastvin. Zase potřebujete vícedruhový travní porost, který se pozitivně odráží ve zdraví koně a jeho mentalitě. To jsou věci, které se za posledních deset let hodně změnily. Trendem dnes není zavírat koně do boxů, ale 24/7 je mít venku. Prostě hledáte způsob, jak koni umožnit zdravý způsob života.
Kromě politiky a farmaření se věnujete ještě folkové muzice a amatérskému divadlu. Jak to všechno stíháte?
Kytara a folk mě provázejí, na rozdíl od divadla, prakticky už od dětství. K amatérskému divadlu jsem přičichl asi před patnácti lety a už u něho zůstal. Všechno je to pro mě vlastně způsob relaxace. Všechny ty různé světy – muzika, koně, divadlo – se doplňují a pomáhají mi odpočinout. Při farmaření, muzice a divadlu si odpočinu psychicky od sněmovny, a naopak jednání ve sněmovně je časem sbírání sil na práci na statku.
V politice jste třicet let. Změnilo se nějak to prostředí?
Ať se psal rok 1994, 2004 nebo 2014, pokaždé máte pocit, že stávající politická kultura je katastrofa. V zásadě se ale po uplynutí deseti let pohledem zpět vždy ukázalo, že to před těmi deseti lety vlastně nebylo tak hrozné. Počítám, že z pohledu roku 2034 bude dnešní politická scéna hodnocena lépe než dnes, ačkoliv to můžeme vnímat jinak. Jsem ale rád, že mládí jde vpřed a vyrůstá nám tu spousta schopných mladých politiků, kteří před sebou mají velkou budoucnost. My, političtí dinosauři, můžeme být zase užiteční nějakou zkušeností, přece jen jsme něco prožili. Myslím, že tato symbióza mládí a zkušenosti je dobrá. Vychýlení na jednu nebo druhou stranu by mohlo generovat zbytečné chyby.
BYROKRACIE
Když přijde řeč na byrokracii, se kterou se coby soukromý zemědělec a chovatel často potýká, je Petr Bendl schopen popsat množství konkrétních příběhů. „Jako malý, ekologicky hospodařící zemědělec, ač zaměřený především na chov koní a neprodukující potraviny, vidím, jak přebujelá všechna ta administrativa kolem farmy je,“ říká. „Sám v praxi zažívám situace, kdy jednu a tutéž věc přijde zkontrolovat několik zástupců různých státních institucí, což je nejen časově náročné, ale pro stát i zbytečně nákladné.“
CV BOX
Petr Bendl (narodil se 24. ledna 1966 v Kladně) je poslanec za ODS, exministr zemědělství a dopravy a bývalý hejtman Středočeského kraje.
Vystudoval Vysokou školu strojní a textilní v Liberci. V letech 1990 až 1994 pracoval ve veřejném sektoru v Kladně. Tady se stal v roce 1994 starostou, kterým byl do roku 1998. Byl i místopředsedou Svazu měst a obcí ČR.
V roce 1998 uspěl v poslaneckých volbách. O dva roky později se stal hejtmanem Středočeského kraje a na poslanecký mandát proto rezignoval. Post hejtmana v roce 2004 obhájil.
V letech 2002–2010 byl místopředsedou ODS. V lednu 2009 se stal ministrem dopravy. Od voleb v roce 2010 pak opět působil i jako poslanec. V říjnu 2011 byl jmenován ministrem zemědělství.
Ve sněmovních volbách 2013 opět uspěl, v komunálních volbách o rok později byl zvolen zastupitelem Bratronic, kterým byl do roku 2022. V roce 2019 se opět stal poslancem.
Jako písničkář vydal dvě autorská folková CD, ke spolupráci ho přizvali například Roman Horký či Milan Dufek. Věnuje se ochotnickému divadlu, je členem Všenorské divadelní společnosti.
Žije v obci Velká Dobrá na Kladensku. Je rozvedený, má čtyři děti.
