Rozhovory

Peter Kmec: Období objímání vystřídá období reálpolitiky

Publikováno: 10. 2. 2021
Autor: Luboš Palata
Foto: Oficiální fotografie Bílého domu a archiv Petera Kmece
logo Sdílet článek

Jako velvyslanec působil Peter Kmec v Izraeli, ve Švédsku a v Americe, kde zažil vládu Baracka Obamy i Donalda Trumpa. Dnes působí v domácí politice, je poslancem Národnej rady Slovenskej republiky a ze strany SMER-SD přešel do strany HLAS – sociálna demokracia. Jaký je jeho pohled na bouřlivé americké prezidentské volby? A proč přesedlal na domácí politiku? I o tom jsme s ním hovořili.

Kolik jste toho jako slovenský velvyslanec ve Spojených státech, byť bývalý, naspal kolem amerických prezidentských voleb?

Velmi málo. Do poslední chvíle jsem se snažil zatipovat si výsledek voleb, který bylo v současné pandemické situaci opravdu složité odhadnout. Můj předběžný tip byl, že to Joe Biden těsně vyhraje. Ale v prvních hodinách sčítání hlasů odevzdaných přímo ve volebních místnostech to vypadalo poměrně výrazně ve prospěch Donalda Trumpa. Ale jak se očekávalo, poté se začaly sčítat přicházející dopisní hlasy, které obrátily hlasování ve prospěch Joe Bidena. Tip mi vyšel…


Ale byly to nervy?

Já jsem to bral vyloženě neutrálně. Amerického prezidenta si vybírají američtí voliči a my Evropané i zbytek světa s tím musíme žít.


Bylo pro vás překvapující, jak výrazně se odlišovaly americké průzkumy voličských preferencí, které jasně favorizovaly Bidena, od velmi těsné reality?

Měl jsem poměrně velké pochybnosti o průzkumech už před pěti lety, kdy se ukázalo, že byly spíše zbožným přáním liberálních médií dostat do úřadu jimi preferovanou kandidátku. Podle mě se to stalo i v případě těchto voleb. Pokud jste se ale podívali na relevantnější průzkum agentury Rasmussen, která dělá průzkumy mezi voliči, kteří jsou skutečně odhodlaní jít volit, tak její čísla byla více vypovídající. Problémem liberálních průzkumů je, že vycházejí z celonárodních údajů oblíbenosti a ty favorizují demokraty. Ale když jdete do jednotlivých volebních okrsků, tak je obraz poněkud jiný. To se stalo před pěti lety Hillary Clintonové. Joe Biden si na to dal mnohem větší pozor, nenechal se uspokojit průzkumy, které mu dávaly velký náskok. A i tak byl výsledek hned v několika státech dost těsný.


Když jsem den po volbách mluvil s bývalým českým velvyslancem v USA Petrem Kolářem, tak na to oproti průzkumům překvapující množství voličů Trumpa říkal, že se jen „ukázala pravda“ o Spojených státech. Je to i váš pohled, že se voliči Trumpa k tomu, že ho chtějí volit, v průzkumech nehlásili?

Donald Trump má skryté voliče. V napětí, které panuje v americké společnosti, ne všichni chtějí, aby se vědělo, že měli k tomuto kandidátovi sympatie. Šlo například o konzervativně založené lidi, kteří pracují ve větších týmech na pobřeží, ti se vyhýbali tomu, aby veřejně přiznávali své preference. A to proto, že obě pobřeží jsou silně liberální, někde dokonce radikálně liberální.


V čem byly tyto volby jiné než ty před pěti lety, které jste zažil ještě jako slovenský velvyslanec v USA?

Překvapily mne dvě věci. Dezinformační kampaň, která se v roce 2016 vedla zpoza USA, se nyní vedla uvnitř Spojených států, především ze strany Donalda Trumpa. Druhou bylo, jak výrazně se kampaň přesunula do sociálních médií a jak výrazně se do toho zapojila umělá inteligence. To mě trochu děsí, protože nemusíme být do budoucna svědky jen boje mezi kandidáty, ale i mezi sociálními platformami. Donald Trump už spolu s republikány oznámil vytvoření alternativní sociální platformy vůči Twitteru a Facebooku jménem Parler, do níž už plynou velké finanční prostředky konzervativních a republikánských sponzorů. Ve volbách v roce 2024 tak mezi sebou mohou bojovat už platformy s roboticky vytvářeným obsahem.


Takže tak jako už dnes máme války dronů, mohou o prezidenta USA bojovat robotické sociální platformy? To je dost děsné.

Ano, to je.


Zažil jste ve funkci Baracka Obamu i Donalda Trumpa. V čem je jejich základní odlišnost?

Barack Obama se snažil Američany uvnitř sjednocovat, například na takovém tématu, jako byla reforma zdravotnictví. To se mu ale nepodařilo a na tom se vyvezl k moci Donald Trump, takže přišlo dělení společnosti. Ale cíl, aby Amerika byla velkou, měli asi oba, byť prostředky k tomu volili různé.


Je demokrat Joe Biden jako nový prezident USA dobrou volbou pro Slovensko i celou Evropskou unii?

Joe Biden je dobrou volbou pro návrat USA k jednacímu stolu s Evropskou unií. Chceme opět společně nastolovat témata jak na globální úrovni, tak v transatlantickém dialogu. To šlo za Donalda Trumpa velmi těžce, protože agresivně prosazoval zájmy Spojených států i na úkor amerických spojenců. Joe Biden se svým týmem vysílá velmi pozitivní signály směrem k Evropské unii, takže ta první fáze bude velmi pozitivní. Ale je třeba být obezřetní, protože období objímání vystřídá období reálpolitiky a prosazování vlastních zájmů. Je třeba připomenout velké rozčarování, když se za Baracka Obamy nepodařilo uzavřít smlouvu o transatlantickém obchodě. Proto je třeba nemít přehnaná očekávání ani u Bidena, aby nepřišlo příliš velké rozčarování. Pozitivnější očekávání mám v oblasti klimatické dohody, návrat Spojených států k Pařížské klimatické dohodě je velmi důležitý.


Byl jste mimo jiné i velvyslancem ve Švédsku. Co dobrého si je možné vzít z tamního už světově proslulého přístupu ke koronavirové krizi?

To, že se politici rozhodli ponechat rozhodování spíše na expertech. Ve Švédsku téměř všechna rozhodnutí vyhlašoval hlavní hygienik a ne předseda vlády. A proto i doporučení a pravidla směřovaná k veřejnosti byla o mnoho lépe přijímána. To, že experti měli hlavní slovo, rozhodlo o tom, že měli během druhé vlny lepší čísla než zbytek Evropy.


Přesedlal jste z diplomacie na domácí politiku. Jste poslancem parlamentu. Jaké je to být z velvyslance jedním ze členů Národnej rady?

Je to změna. Ale měl jsem určité meziobdobí, kdy jsem se po návratu ze Spojených států stal zahraničněpolitickým poradcem tehdejšího premiéra Petera Pellegriniho. Tam jsme si k sobě vytvořili důvěru a našli společný pohled na množství oblastí v zahraniční i domácí politice. Proto bylo pro mě po dvou letech jednodušší rozhodování, zda do politiky vstoupím, nebo ne. Pokud chcete věci skutečně ovlivňovat jak v domácí, tak v zahraniční politice, dá se to více z té politické než z té diplomatické židle. Byla v tom i snaha přenést domů ty nejlepší zkušenosti z fungování různých věcí ve světě, jak jsem to poznal při své práci diplomata.


Je poslanecký život tvrdší než ten diplomatický?

Je tvrdší, je to mnohem otevřenější souboj. My diplomaté používáme úplně jiný jazyk, než se používá v dnešní politice. Je to ale trend, který je vidět v mnoha zemích.


Jak jste už řekl, byl jste dva roky poradcem premiéra Pellegriniho. To pro vás asi nebylo složité se rozhodnout, zda s ním půjdete do jeho nově založené strany HLAS – sociálna demokracia?

Já jsem se rozhodl připojit se k Peteru Pellegrinimu už v době, kdy uvnitř strany SMER prosazoval koncept „zodpovědné změny“. Tím se snažil posunout stranu SMER do budoucnosti, personálně i programově. SMER se dostal do stavu, kdy neměl vizi do budoucnosti. Pellegrini ji měl, ale nepodařilo se mu jeho program prosadit v rámci SMERu. Jeho následné rozhodnutí bylo jít vlastní cestou. Já se přihlásil jak k osobě Petera Pellegriniho, tak k jeho politice. Proto pro mě nebylo těžké jít do nové politické strany.


S novou stranou se vám povedl husarský kousek, že jste se hned dostali do čela žebříčku volebních preferencí. Jak to berete?

Na Slovensku je velký zájem o sociálně demokratickou politiku. Ale bereme ta čísla s pokorou. Takto prudký nárůst volebních preferencí jsme na začátku nečekali. Vládnoucí koalice však má momentálně ústavní většinu, byť jsou obyvatelé rozčarováni z jejího fungování. My se budeme snažit vyvolat referendum o zkrácení volebního období. Jeho šanci na úspěch předznamená, jak úspěšný bude sběr podpisů pod návrh na vypsání referenda. Pokud to bude přes půl milionu, bude to nadějné.


Autor je redaktorem Deníku

S Peterem Pellegrinim a dalšími poslanci při „rozjezdu“ strany HLAS - sociálna demokracia.

CV BOX

Judr. Peter Kmec (narodil se v roce 1966 v Nitře) je poslancem Národnej rady Slovenskej republiky.

Za perestrojky vystudoval Moskevský státní institut mezinárodních vztahů (MGIMO). V roce 1990 ukončil právnickou fakultu Univerzity Komenského v Bratislavě a v roce 1992 kurz parlamentní demokracie v Kongresu USA.

Svoji diplomatickou dráhu začal v Organizaci pro bezpečnost a spolupráci v Evropě, mimo jiné byl politickým rádcem na Misi OBSE v Gruzii. Po práci na Velvyslanectvích Slovenska v Izraeli a USA byl v letech 2007−2012 velvyslancem ve Švédsku a od roku 2012 do roku 2018 ambasadorem v USA.

Po návratu působil dva roky jako poradce premiéra Petera Pellegriniho. V únoru 2020 byl zvolen poslancem za stranu SMER-SD, později spoluzakládal novou stranu HLAS − sociálna demokracia.

#S manželkou Monikou má dvě dospělé děti, dceru Lucii (24 let), která je studentka medicíny v Bratislavě, syn Adam (20) studuje matematiku a fyziku na Oxfordské univerzitě.

Má rád politickou literaturu, sportuje, poslouchá hudbu z 80. let − Dire Straits nebo Deep Purple.


reklama

https://www.olifka.cz https://www.olifka.cz https://www.olifka.cz

Mohlo by vás zajímat

Více článků