Války se nám začínají množit. Známe z nedávné historie první světovou, druhou světovou, konflikty na Arabském poloostrově, vyhlazovací války v Africe a Asii, v Evropě válku v bývalé Jugoslávii. Kdybychom se podívali dále, nedopočítali bychom se – třicetiletá válka, válka růží, války s Turky. Pamatujeme válku studenou, kde občas stálo lidstvo před katastrofou.
Teď se otvírá nová éra válek, nazvu je „měkkými“, protože při nich přímo krev neteče. Mluvíme o válkách kybernetických, mediálních, politických, které ovlivňují volby a veřejné mínění, a vypadá to, že přichází doba znovuzrození válek obchodních.
V posledních desetiletích se zdálo, že obchodní války budou minulostí. Evropa sjednocuje vnitřní trh, Světové obchodní organizaci přibývají členové. Posiluje respekt autorských práv, duševní vlastnictví je lépe chráněno. Výjimky samozřejmě existují, konkurenční boj nikdy nepřestane, má i svá pozitiva. Pokušení ukrást nějaký patent nebo obchodní tajemství je asi zakódováno v „kapitalistické DNA“, stejně jako občasné nekalé praktiky.
Všechen pokrok dosažený v této oblasti znamená také, přes hlasy sýčků, kteří nerespektují statistická data, že se skoro všude daří lidem líp. Slovo skoro je na místě, existují výjimky. Jako obvykle přišel čas, aby do toho politici „hodili vidle“. Spokojenost může vyhovovat těm, co jsou u moci, ostatní musejí ukazovat prstem, co je špatně.
Obchodní války, jak víme z historie, mají jen poražené. Platí útočník i obránce, platíme všichni. Obchod si dříve nebo později poradí, ale škody v mezidobí jsou zbytečné. Dohoda a kompromis vyplývající ze zdravého rozumu jsou efektivnější, ale nelze jich dosáhnout s kalašnikovem nebo nožem v ruce, jak se teď snaží americký prezident. Ano, vztahy mezi Čínou a USA asi jsou nevyrovnané, ale proč to má odnášet i Evropa? Nejsme snad tak trochu na jedné lodi? Situaci ještě zhoršuje nepředvídatelnost rozhodnutí pana Trumpa, která se stala jeho strategií. Připomíná výrok krále z pohádky: „Odvolávám, co jsem odvolal.“ Jeden příklad za všechny. Nevíme, zda nebezpečí ze stavby sítí čínskými komunikačními firmami jsou skutečná, nebo jde o vyrovnávání účtů či dohánění technologického náskoku. Pravda bude asi někde uprostřed, mobilní telefony nebezpečím nejsou, ale ovládání sítí kritické infrastruktury a toků dat pod taktovkou čínské vlády zřejmě ano.
Recept na řešení nemám. Chtít po politicích, aby základní imperativ jejich činnosti nebylo udržení pozic a vítězství v dalších volbách, zastírané populistickými opatřeními na získání voličů, je nerealistické. Této strategii se dříve nebo později přizpůsobí i noví hráči na politické scéně.
O AUTOROVI
Ivan Pilný (narodil se 6. července 1944 v Praze) je zastupitel hl. města Prahy, bývalý poslanec Poslanecké sněmovny PČR za hnutí ANO 2011, exministr financí a bývalý náměstek ministryně průmyslu a obchodu.
Vystudoval Fakultu elektrotechnickou ČVUT v Praze, obor technická kybernetika. Hned po roce 1990 začal podnikat. Kromě toho založil českou pobočku Microsoftu, mezi lety 1992 a 1998 pracoval jako její generální ředitel a jednatel. V letech 2000 až 2001 řídil Český Telecom a následně se stal generálním ředitelem alternativního operátora eTel.
Od roku 2003 byl také prezidentem TUESDAY Business Network a v roce 2005 založil obecně prospěšnou společnost Pracujme chytřeji.
Napsal několik knih (mj. „Máte na víc! Trénujte svůj mozek“ či „Manéž informačního věku“), známý je také z televizního pořadu Den D.
V roce 2013 byl za hnutí ANO 2011 zvolen do Poslanecké sněmovny. Od května do prosince 2017 byl ministrem financí.
Je ženatý, má čtyři děti. Baví ho studovat, jak funguje mozek, četba, rád jezdí na kole a hraje tenis (jak sám říká „s nadšením, ale mizerně“).
reklama
