Několik vět

Kdo byl kdysi zvyklý poslouchat rádio Svobodná Evropa, určitě si pamatuje 29. červen 1989. Tehdy v něm byl totiž poprvé ocitován text petice Několik vět, týden předtím otištěné v samizdatových Lidových novinách. Petice, která znervóznila i ty členy vedení tehdejší KSČ, kteří stále ještě zůstávali v bohorovném přesvědčení, že jejich vedoucí úloha je věčná.

Nezneklidnil je ani tak samotný text dokumentu, který mj. žádal propuštění politických vězňů, svobodu shromažďování, svobodnou činnost sdělovacích prostředků a nezávislých iniciativ či respekt k názorům věřících občanů. Rozhodila je jména, která byla pod peticí. Bylo mezi nimi totiž do té doby nebývalé množství jmen velice známých. A i díky tomu se Několik vět v kopiích i „šeptandou“ velkou rychlostí šířilo po celé republice a podpisů přibývalo.

Název petice vymyslel Jiří Křižan. Podepsáni byli samozřejmě chartisté − Alexandr Vondra, Stanislav Devátý, Jiří Dienstbier, Tomáš Hradílek, Václav Benda, Václav Malý, Věněk Šilhán, Petr Uhl, Ludvík Vaculík, Ján Čarnogurský, Jaroslav Šabata a spousta dalších. Ovšem s nimi byli mezi signatáři Jiří Bartoška, Dana Kolářová, Jiří Suchý, Rudolf Hrušínský, Boleslav Polívka, Michael Kocáb, Vladimír Merta, Zdeněk Svěrák, Táňa Fischerová, Hana Zagorová, Jan Čenský, Ivan Trojan, Martin Stropnický, Martha Elefteriadu, Olbram Zoubek, Vladimír Preclík, Jan Bauch, Emanuel Mandler a další.

Hned druhý den po odvysílání otisklo Rudé právo text „Kdo seje vítr“. A petici se věnoval 17. července 1989 i tehdejší generální tajemník ÚV KSČ Miloš Jakeš ve svém legendárním projevu v Červeném Hrádku. „Vždyť ti umělci, kteří to podepsali. Žádnej z nás nebere takový platy, prostě, jako berou oni. No já dostávám jednou ročně výpis, těch umělců, seznam těch umělců, který dostávají nad těch sto tisíc korun platu. No tak řekněme paní Zagorová, je to milá holka, všechno, no ale ona už tři roky po sobě bere šest set tisíc každý rok. A další. Ne šest set, milion, dva miliony berou, Jandové a jiní, každý rok. Ti náhodou neprotestovali, ale mnozí z těch, kteří se takhle dobře mají, protestovali,“ prohlásil mimo jiné. A vše dorazil slovy: „Složitý záležitosti jsou to. A proto je tak důležitý, ta podpora zespodu, aby my jsme mohli říct: né my si to přejem, to je ten lid, to žádá taky, my s tím souhlasíme s tím lidem, my plníme jeho vůli a ne prostě, aby my jsme tam byli sami, jak kůl v plotě neměli jediný slovo podpory.“ Do 17. listopadu zbývalo 62 dnů...