Rozhovory

Miroslav Matějka: Politika se odtrhla od reality

Publikováno: 13. 12. 2021
Autor: Karel Černý
Foto: Foto archiv Miroslava Matějky
logo Sdílet článek

Dohnat Miroslava Matějku opravdu není jednoduché. Když jsem mu volal dopoledne, byl na stavbě, odpoledne na oblastní radě ODS. Jeho firma je sice zaměřená na statiku a dynamiku staveb a podniká i v gastronomii, ale hovor se stočil docela jinam.

Takové dny máte běžně?

V podstatě ano… (směje se) Dělám hodně práce za jiné, protože ti lidé prostě nejsou. A je to všude, takže hoří i termíny dodavatelů a podobně.

Podnikáte ve stavebnictví, ale třeba i v gastronomii...

A lidé chybí jak na stavbách, tak v gastru. Navíc v téhle divné době šla dolů jejich produktivita i psychická pohoda. Začali mít jiné návyky a požadavky, věci vyřizují už jenom přes mobil nebo mail, přestali se setkávat. A i když třeba home office mnozí uvítali, pro velkou část dalších je to neskutečný nápor. Museli si doma vybudovat kancelářský prostor, střídají se na něm leckdy s dětmi na online výuce, vznikají ponorkové nemoci, partnerské rozepře… Coby management firem musíme teď s nimi mnohem víc komunikovat, zajímat se o ně. To bere čas na další rozvoj a posouvání podniku dál. Vidím to všude kolem, lidé jsou bez nálady, unavení, přetížení. A do toho neustále nová opatření, leckdy tak nesmyslná, že mají opačný efekt. Hospoda v deset nuceně zavře a 30 lidí se nahrne do bytu pronajatého přes Rbnb, kde jede párty do rána.

Mělo by se tedy podle vás spíš rozvolňovat?

Prvotní je změna komunikace s lidmi. Těm nikdo normálním způsobem netlumočí, co vláda vymýšlí. Leckdy i právníkům trvá, než pochopí, co se vlastně má plnit, za jakých podmínek, co za to hrozí a podobně. Komunikace nyní vypadá tak, že vláda vydá ze dne na den rozhodnutí, které popírá to, co vyhlásila týden předtím, a tím to končí. To sdělení by mělo být lidštější, vyargumentované. Při dosavadním způsobu už lidé bohužel otupěli, proto na leccos ani nereagují. Ruku v ruce s komunikací jde nesystematičnost těch kroků. Nemůžeme nic plánovat, nemáme strategii na příští měsíce, protože netušíme, jestli to, co platí dnes, bude platit zítra. Přitom v klidnějším letním období se dalo dost vymyslet – když přijde ta a ta situace, nastanou ta a ta opatření – a pak se toho také držet, aby měli lidé alespoň nějaké jistoty. Nebo ten nepochopitelný zákaz pracovat. To, co se smí uvnitř, se venku zakáže. Máme klientelu, hosty, prostředky na nejrůznější opatření ohledně rozestupů, dezinfekcí a podobně, ale nesmíme pracovat. Když musíme v deset zavřít, jsou poslední objednávky kolem deváté. Řekněte třeba elektrikáři, že od určité hodiny nesmí lidem vyměňovat zásuvky! Nic si nevyděláte, jen čekáte, jestli, kdy a jaká vám přijde od státu náhrada. A i to šlo řešit jednoduše a účinně – EET. Platíš daně, dostaneš takovou a takovou dotaci. Neděláš to, nedostaneš nic.

Jak to, že coby člen ODS fandíte EET?

Nefandím. Pouze říkám, že je to nástroj, který se právě teď dal využít. Bylo to vymyšlené ve stylu „chytíme si svého podnikatele“. Samozřejmě nikoho nechytili, je to jen další šílená administrativní nálož. Ale covid, to byla snad jediná situace na obhájení tohoto projektu. Dotace? Sedmdesát procent vaší tržby EET. Hotovo. Bohužel, nestalo se.

Nastala už podle vás doba covid prostě přijmout, jako jiné nemoci?

Určitě bych ho nebagatelizoval. Očkování je podle mě jednoznačně cesta, a pokud nebude vymyšlen nějaký lék, nezbavíme se ho. Ale mělo by se cílit na lidi, selektovat a víc chránit ohrožené skupiny. A ostatním dát naopak prostor, aby mohli fungovat. Dobrá, nařídí se pravidla, která se budou dodržovat. Ale musí v tom být systém. Když mi stát zakáže pracovat a vykompenzuje mi to do pěti dnů, neřeknu ani popel. Ale my čekali i měsíce, než se ty peníze vrátily, což je pro cash flow naprosto tragické. Takže opět ta moje mantra: systém a komunikace. A nevyvolávat paniku. Vidíme to v reálu: můžeme, i když s omezením, provozovat nějaké akce, ale lidé i firmy je ruší, protože netuší, s čím přijde vláda večer s platností od rána.

Na dveře už klepe nová vláda v čele s členem vaší strany…

Přiznávám, že jsem měl před setkáním s panem Fialou trochu skepsi, jeho rétorika je jiná, přece jen je to pan profesor. Dost lidí má problém uvěřit, že právě coby profesor dokáže pochopit, proč třeba neroste víno. Když ho vnímáte jenom jako profesora s motýlkem v televizních debatách, uzavřeného v univerzitním světě, a pak se s ním setkáte naživo, dostane to jinou dimenzi a důvěru. Je to obdoba toho, o čem jsem mluvil – komunikovat s někým přes sms nebo mail, nebo zajít s ním na oběd. To jsou naprosto odlišné způsoby a odlišná setkání. Mimochodem, schůzka s ním mi dala opravdu hodně energie a přesvědčení, že velice dobře chápe, o čem je reálný život, i když zároveň musí respektovat pravidla státního aparátu.

Šel jsem na schůzku s vámi s tím, že budeme mluvit o situaci ve stavebnictví či gastronomii, a mám pocit, že jsem si dal omylem schůzku s politikem. Nemáte politické ambice?

Mám… (směje se) Přijde mi totiž, že politika, ať komunální, nebo ta vysoká, se odtrhla od reality. I sama ODS svého času přiznávala, že kvůli dřívějším problémům, které se teď s panem Fialou odstranily, měla nálepku jakési podnikatelské firmy, a proto raději podnikatele upozaďovala. Ale oni jsou její velká voličská základna, která potřebuje pomoc. Oficiální, jasnou pomoc, aby viděli, že politiky zajímají a že ti o jejich problému ví. Nejhorší je totiž „zájem“, kdy přijde nějaký panák, vyfotí se, řekne – máte to těžké a myslíme na vás, a pak dodá, že stejně nemůže nic dělat.

Jste v oblastní radě ODS na Praze 2, takže v podstatě v politice působíte...

Ale nejsem funkcionář. Chodím na schůze, debatuju, učím se z té politiky a samozřejmě hodně věcí je pro mne nových. Chápu, že státní aparát má určité limity rozhodovacího procesu, ať třeba časové, nebo právní. Často je smutnou realitou, že politik by i chtěl něco zařídit, ale nejprve to musí oběhnout úřední kolečko, pak bát nevím kolik dnů vyvěšené, a než to začne platit, je dávno po problému. Jsem přesvědčený, že zejména v krizové situaci lze najít cesty, jak alespoň částečně lidem pomoct. Ovšem jak pro mnohé politiky není styk s realitou denním chlebem, ani je některé možnosti nenapadnou – třeba jak pomoct podnikatelům přetransformovat zbytečné zboží jinam. Lidé si pak pomáhají navzájem směnným obchodem, až dospějí k tomu, že toho politika nepotřebují. „Podhradí“ si začne žít svým životem a nějaká nařízení a opatření přestane vnímat.

Čím je pro vás Praha 2? Jste patriot?

Ano. Žiju tady od narození, takže mám dlouhodobé srovnání. Krásné je, že se tu pořád drží sousedské vztahy. Jdete po ulici a zdravíte se s lidmi, kteří v té které ulici mají své obchody už řadu let. Něco vám vypadne, když vystupujete z auta, a druhý den vám volají z krámu přes ulici, ať si to u nich vyzvednete. Znají vás, vědí, komu to patří. Je to opravdu úžasný domovský pocit. Někdo říká, že Praha je neosobní, ale u Prahy 2, konkrétně Vinohrad, to neplatí. Dělají se tu akce pro seniory i další lidi, dvojka prostě funguje, je to dobré místo. Horší je to s magistrátem.

V čem konkrétně?

To je už hodně let velice složitá epizoda. Stále nejsem schopný se smířit s tím, že magistrát (a tedy celou Prahu) vede člověk, který vůbec není odtud. Rodákem a člověkem, který v Praze vyrůstal, žil a stanul v jejím čele, byl naposledy Bohuslav Svoboda, což už je deset let zpátky. Já tady žiju celý život a vidím, jak se mění silnice, chodníky, domy, denně Prahou jezdím, vidím její „úzká místa“. Žiju běžným životem běžného Pražana. Jak tohle může pojmout člověk, který z Prahy není? Ať se to politikům líbí, nebo ne, Praha je jakýsi malý stát ve státě, má svá specifika. Jel jste někdy po okruhu se zásobovacím vozem? Pak byste viděl, co způsobují všechny ty kužely umístěné do silnic nebo zrušení pruhu pro auta a jeho vyčlenění cyklistům. Když jedete Prahou, spočítejte si, kolik tu těch cyklistů uvidíte. Ekologie? Auta se naštosují do jednoho pruhu, takže tam poposkakují mnohem déle. Nebo se vymyslí travnatý pás mezi kolejemi, aby to hezky vypadalo a působilo ekologicky (a bylo to asi levnější). Jenže tam neprojede sanitka, a protože je jen jeden pruh pro auta, stojí s nimi v koloně. To, co se ve špičkách děje v Praze, není mohutným přibýváním aut, ale cíleným znemožňováním jejich pohybu. Vidím dnes a denně, že řidič zastaví na přechodu nebo jinde, kde nemá. Ale nemohu to přece řešit opatřením, které šikanuje úplně všechny. Je to zase o kontaktu s realitou a uvědomování si souvislostí. Když něco v kanceláři za stolem vymyslím, musím vědět, jaké to bude mít reálné dopady. To by mělo být prioritou: znát a starat se o každodenní život Pražanů. Ne si různými poznámkami či výroky k věcem, které s Prahou v podstatě nesouvisí, hřát ego díky chvilkovým titulkům v novinách.

Když vstoupíte do politiky, nehrozí, že budete za pár let od reality také odtržen?

To je relevantní a správná otázka. Rozhodně bych dělal vše proto, aby se tak nestalo. Ostatně nějakým způsobem bych v tom byznysu zůstal, i když jen zprostředkovaně. Styk s realitou je pro práci politika bezpodmínečně nutný. Netvrdím, že má třeba ministr začít jezdit tramvají nebo absolvovat zmíněné zásobovací jízdy Prahou. Ale měl by rozhodně vedle sebe mít poradce, který ho do té reality dosadí. Jde pouze o to, jestli ho chce poslouchat.

Ing. Miroslav Matějka (narodil se 11. ledna v Praze) je majitelem firem MATĚJKA Engineering s.r.o., Asiatika s.r.o., Belgrill s.r.o. a spolumajitelem předsedy dozorčí rady Mánes group a.s.

#Vystudoval ČVUT v Praze, stavební fakultu. Kromě své profese se ještě věnoval tenisu, má trenérskou licenci a mnohaleté trenérské zkušenosti.

Věnuje se i kultuře, podílel se například na vystoupení významných japonských umělců v Praze a Plzni či výstavě japonského umění v Turnově.

Společně s japanologem Jakubem Zemanem je autorem Bušidó, což je projekt, snažící se propagovat japonskou kulturu v Česku. Hlavním cílem je edukace, vydávání knih a jiných publikací a pořádání kulturních akcí.

Je svobodný, má dceru Anetu (6). Zajímá ho sport, asijská kultura, gastronomie.

Radost

Povídání s Miroslavem Matějkou se neslo spíš ve vážnějším a někdy i trochu pochmurném duchu. Je i v současné době něco, co mu dělá radost? „Dcera… (směje se) Ale víte co, mluvil jsem nedávno s kolegou z branže, a ten říkal – přišel jsem kvůli nějakému rozhodnutí o spoustu peněz a přes zimu budu na hraně, ale svítí sluníčko, jsou krásně zasněžené cesty, jsme zdraví. Když budeme negativní, tak se z toho nevyhrabeme. Plně souhlasím: je nutné být alespoň trochu optimista a mít radost i z maličkostí, které se třeba zdají být samozřejmé.“

Nobilitace

Má nobilitaci pretendentem Gruzínského trůnu princem Davidem Bagrationem a nominaci řádu sv. Michala, který obdrží v lednu 2022. 

"Velmi si vážím své nobilitace princem Bagrationem. Ten je mimochodem přímým potomkem slavného generála Petra Bagrationa (1765 - 1812), jehož si vážil sám Napoleon a který se objevuje i v Tolstého románu Vojna a mír. Vnímám s radostí a povděkem, že mé dlouholeté mimopracovní kulturní a charitativní aktivity byly královským domem Bagrationů oceněny udělením baronátu, a budu v nich pokračovat i nadále."

reklama

https://www.qatarairways.com/en-cz/homepage.html https://www.qatarairways.com/en-cz/homepage.html https://www.qatarairways.com/en-cz/homepage.html

Mohlo by vás zajímat

Více článků