S ostrostřelcem fotbalové Slavie Milanem Škodou jsem si povídal krátce před pohárovým semifinále s největším rivalem – pražskou Spartou. Milan sice tentokrát do hry nezasáhl, ale když ho slyšíte, s jakou vášní o fotbale mluví, jste si jisti, že zápasů nastřádá ještě hodně.
Kariéru mezi dospělými jste začínal jako stoper, pak jste byl „přeškolen” na útočníka. Ve Slavii jste byl v sezoně 2013/14 pro změnu opět stoperem a o sezonu později zase na hrotu. Proč takové pendlování?
Je fakt, že do chlapů jsem šel jako stoper a asi po roce a půl ze mě udělali útočníka. Coby útočník jsem také přestoupil do Slavie. Po nějakém roce a půl jsme ale hráli blízko sestupu, v obraně se nedařilo, a tak mě trenér Koubek přesunul na stopera. Toho jsem pak hrál skoro celou sezonu. Až později, za trenéra Beránka, jsem se zase vrátil do útoku.
Co vám víc sedělo?
Určitě ten útok.
Před čtyřmi lety jste měl nakročeno k přestupu do Turecka, v dalších letech do Spojených arabských emirátů a do Číny. Slavia vás ale nepustila. Když se ohlédnete zpět, mrzí vás to, nebo jste naopak rád?
Určitě ničeho nelituju. Když to vezmu zpětně, jsem rád, že jsem do Turecka nepřestoupil. Stejné je to s Emiráty. I v jejich případě to bylo extrémně zajímavé, samozřejmě jen z finančního hlediska, v tu dobu to pro mě byla neuvěřitelná nabídka. Nicméně s odstupem času fakt nelituju vůbec ničeho. Jsem rád, že jsem ve Slavii zůstal, protože jinak bych třeba nikdy nezískal český titul, kterého si extrémně vážím. A věřím, že nebyl poslední, že mě ještě nějaké čekají.
Se Slavií máte smlouvu do konce června příštího roku. Zvažujete pořád ještě zahraničí, nebo je pravděpodobnější verze, kterou naznačil na svém twitteru Jaroslav Tvrdík − že i kdybyste ukončil kariéru, ve Slavii s vámi počítá?
Mou prioritou je zůstat ve Slavii co nejdéle jako aktivní hráč. Kdyby mi smlouva za rok skončila a nebyla prodloužena, neumím teď říct, co by bylo dál. S fotbalem skončit nechci. Třeba Jirka Bílek skončil ve 34 letech a hned šel na pozici do vedení. Ale mně se nechce v tomhle věku končit. Věřím, že ve Slavii vydržím ještě déle jako aktivní hráč.
Pohárové zápasy s Genkem, Sevillou, Chelsea – úžasné výkony celé Slavie, nádherná atmosféra. Zařadily se mezi vaše TOP utkání?
Byly samozřejmě skvělé. Ale naprostý TOP byla domácí odveta se Sevillou, kdy jsme v prodloužení otočili výsledek a postoupili dál. Jakým způsobem jsme k tomu postupu došli a co se pak dělo, to bylo emočně něco nevídaného a silného. Skvělé ale byly i jiné zápasy. A potom samozřejmě Euro. Absolutní bomba. Reprezentovat Českou republiku a ještě dát gól... Úžasný! Nebo kterékoliv derby se Spartou. To všechno je pro mě emočně silné.
Děkovačka po odvetě s Chelsea na Stamford Bridge se stala hitem fotbalových serverů. Když jste šli k fanouškům, čekali jste, že bude až tak mohutná? Že vaši fanoušci donutí k pokleku pořadatele?
Takovou děkovačku samozřejmě známe, ale tady byla ještě umocněná, i když úžasná byla třeba i v Genku. Fanoušci jsou bombastičtí! A že donutili pořadatele, aby si sedli − to bylo další kouzlo navíc. Tohle ani angličtí fanoušci nezažívají, takže přestali odcházet a koukali, co se to děje. A jak je ten stadion uzavřený, pokřiky se fantasticky rozléhaly. Bylo to skvělý.
Fotbal hraje i váš bratr Michal, oba jste začínali v ČAFC. Zahráli jste si i spolu?
V ČAFC ano, pak chvíli i v Bohemce. Hráli jsme za béčko a absolvovali spolu nějaké divizní zápasy. Ale od chlapů už jsme byli každý jinde. Naopak jsme nastoupili proti sobě − někdy před sedmi lety, když Michal hrál v brněnské Zbrojovce, která tehdy byla v první lize.
Prvoligový fotbal hrál i váš otec. Nebylo jeho snem, aby spolu synové váleli za „jeho“ Bohemians?
To se musíte zeptat jeho (směje se). Ale asi by to pro něj bylo hezký − ostatně v Bohemce jsem odehrál spoustu krásných let.
Předloni jste se oženil. „Malujete si“, že vychováte třetí generaci ligových fotbalistů z rodu Škodů?
Určitě nebudu tatínek, který bude svého syna či syny tlačit do něčeho, co by nechtěli, a říkat jim: „Prostě ten fotbal hrát budete!“ Samuelovi jsou dva a do balonu kope rád. Když ho to bude bavit i později, bude to samozřejmě fajn. Ale že by bylo mou prioritou, že musí za každou cenu hrát fotbal? To ne.
Svůj první ligový gól jste dal za Bohemku proti Slavii. Líbilo by se vám jakési „uzavření kruhu“, že byste ten poslední dal za Slavii proti Bohemce?
To je hezký, to mě doteď nenapadlo... (směje se). Ale zase nestrašte! Poslední ligový gól, který jsem zatím dal, byl právě proti Bohemce. Takže pevně věřím, že ještě o žádné uzavření kruhu nejde a nějaké ligové góly mě ještě čekají!
Milan Škoda (narodil se 16. ledna 1986 v Praze) je fotbalový reprezentant, útočník SK Slavia Praha.
S fotbalem začínal v ČAFC Praha, ještě v žácích přestoupil do Pragisu Satalice, ale do ČAFC se zase vrátil. Poté zamířil do Bohemians Praha 1905, kde se v roce 2004 propracoval do A mužstva. O rok později následovalo hostování v Sokole Manětín, pak v Mladé Boleslavi a před jarní částí sezony 2011/12 ve Slavii. Tam po půl roce přestoupil a setrval dodnes.
Původně začínal jako stoper, nakonec ale zakotvil na postu hrotového útočníka. V červnu 2015 si odbyl premiéru v reprezentačním týmu, v září za něj vstřelil svůj první gól. Byl nominován i na Euro 2016, kde vstřelil jeden gól. Je historicky nejlepším střelcem Slavie v samostatné české lize. V sezoně 2016/17, kdy se Slavií získal mistrovský titul, se stal ligovým králem střelců.
Prvoligový fotbal hrál i jeho otec Milan (za Bohemians) a bratr Michal (dnes hraje druhou ligu za Zbrojovku Brno).
Je ženatý, má dvouletého syna Samuela.
reklama
