Současnou náměstkyni ministra zahraničí Michaelu Marksovou vlastně znám už mnoho let. Pravda, jen hodně zprostředkovaně. Její maminka byla totiž mou třídní na gymnáziu. Skvělou třídní! Profesně i lidsky. Když jsem s Michaelou mluvil, dospěl jsem k přesvědčení, že leckteré vlastnosti po mamince zdědila. Komunikativnost, přístup k lidem a jejich problémům, starost o ně.
Po nástupu na ministerstvo zahraničí jste řekla, že se chcete zaměřit především na sociální témata. Která konkrétně to jsou?
Ministerstvo podporuje v rámci rozvojové pomoci celou řadu projektů, které jsou často zaměřeny na různá sociální témata. Například pomoc centrům pro postižené děti, obětem domácího násilí, práce se sociálně vyloučenými a podobně. Mým zájmem je, aby tyto projekty zohledňovaly postavení žen a mužů v rozvojovém světě. Když podpoříte specificky ženy, má to obrovsky pozitivní dopady na celou společnost, počínaje především dětmi. Když podpoříte projekty zaměřené čistě na muže – což na první pohled nemusí být zřejmé – tak velký dopad mít nemusí.
Jsou v této oblasti témata, společná napříč zeměmi?
Společné určitě je, že když posílíte samostatnost žen, aby mohly samy vydělávat či aby byly vzdělané v základních hygienických a zdravotních pravidlech, vždycky tím pomůžete i dětem, což je podle mého názoru velmi důležité pro budoucnost celé společnosti. Od nižší kojenecké úmrtnosti až po výrazně lepší zdraví a kvalitnější vzdělání.
Do úřadu jste nastoupila v polovině června loňského roku. Co nejzásadnějšího máte za sebou, a co vás naopak čeká?
Bohužel jsem na MZV nastoupila v covidové době, takže se nedá cestovat, respektive jen velmi málo, a běžný život na tomto ministerstvu je tak velmi omezený. Jako politická náměstkyně plním různé úkoly zadané panem ministrem, nemám pod sebou žádnou odbornou sekci. Týká se to například spolupráce s krajany, propagace České republiky v zahraničí... Za obrovský úspěch považuji otevření úřadovny velvyslanectví v Jeruzalémě, ale to je samozřejmě výsledek společného úsilí mnoha lidí, které by bez podpory pana ministra nemohlo být úspěšné.
Hodně se věnujete otázce postavení žen ve společnosti. Co v této oblasti nejvíc postrádáte?
Když se podívám tady na ministerstvu – mezi odbornými náměstky není ani jedna žena a stále máme nízký podíl žen mezi velvyslanci. Jako ministryně práce jsem napomohla výraznému zlepšení podmínek pro diplomatky, které během vyslání do zahraničí porodily dítě. Ale další zlepšení pro slaďování rodinného a profesního života musí ještě přijít, aby se počet velvyslankyň zvýšil.
Když jste byla ministryní, věnovala jste se mimo jiné i důchodové reformě, prosadila obnovu valorizací důchodů apod. Myslíte, že se někdy podaří dotáhnout důchodovou reformu do zdárného konce?
Velkou otázkou je, co přesně si kdo představuje pod pojmem „důchodová reforma“. Já si pod slovem reforma představuji nějakou obrovskou, zásadní změnu. Základ našeho důchodového systému je ale podle mě naprosto v pořádku, tím, že jeho stabilitu garantuje stát. To, o čem se mluví, jsou podle mého názoru spíš změny jednotlivých parametrů – například aby ženy neměly nižší důchody jako trest za mateřství či zda zavést povinné připojištění placené zaměstnavateli... Ale upřímně řečeno, jsem ráda, že už to řešit nemusím, protože je velmi těžké nalézt na jakékoli změně politickou shodu.
Příští rok završíte čtvrtstoletí v ČSSD. Jak hodně se strana za tu dobu změnila, a jak by se podle vás případně ještě změnit měla?
Základní myšlenky zůstávají stejné: podpora lidí, kteří poctivě pracují, jejich dětí i těch, kteří si například kvůli zdravotnímu postižení sami pomoci nemohou. Horší je, jak to dnes lidem „prodat“, jak je přesvědčit, že ČSSD je tu stále pro ně a že jednoduchá řešení, nabízená některými stranami, nefungují. V tom jsme silně zaostali za dnešní dobou, jak ve stranickém marketingu, tak občas ve volbě vrcholných představitelů, kteří musí být pro lidi naprosto důvěryhodní.
CV BOX
Michaela Marksová (narodila se 20. března 1969 v Praze) je náměstkyní ministra zahraničí a bývalou ministryní práce a sociálních věcí.
Vystudovala Přírodovědeckou fakultu Univerzity Karlovy v Praze, obor biologie a matematika.
V polovině 90. let byla několik let redaktorkou časopisu Cosmopolitan. V letech 1997 až 2004 byla ředitelkou pro styk s veřejností v o.p.s. Gender Studies. Od roku 2004 do roku 2006 pak působila ve funkci ředitelky odboru rodinné politiky na ministerstvu práce a sociálních věcí. Ve státní správě pracovala ještě od dubna 2009 do září 2010, kdy vedla odbor rovných příležitostí na ministerstvu školství, mládeže a tělovýchovy.
Od roku 1997 je členkou ČSSD, od roku 2015 byla tři roky její místopředsedkyní.
Ministryní práce a sociálních věcí byla jmenována v lednu 2014 a byla jí do prosince 2017. V červnu 2020 se stala politickou náměstkyní ministra zahraničí.
Je vdaná, má dvě dcery (14 a 18 let). Nejvíc relaxuje prací na zahrádce či s květinami doma a na balkóně, četbou a sledováním filmů. A také setkáváním se s přáteli a poznáváním nových lidí.
reklama
