Když jsem přemýšlel, jak pojmout článek o znovu umístěném Mariánském sloupu na pražské Staroměstské náměstí, přišlo mi na mysl jedno srovnání.
Jsou to dva roky, co byla v německém městě Trevír postavena a předsedou Evropského parlamentu slavnostně odhalena socha Karla Marxe. Trevír byl pokládán za druhý Řím – za jeho pokladnici – a býval rezidencí šesti římských císařů. Slovy pana Vaňka, přikulovače sudů v trutnovském pivovaru ze hry Václava Havla: „To jsou paradoxy.“ Mariánský sloup s Pannou Marií Immaculatou (Neposkvrněnou) a jeho instalace na „hlavním náměstí České republiky“, jak se rádo říká v nejateističtější zemi světa? Malý zázrak. Ale je tomu tak doopravdy?
Snahy o obnovení sloupu sahají již do třicátých let minulého století. V dobách fašismu a komunismu to logicky nešlo a další snahy přišly hned počátkem roku 1990. Letos jsou to tři desetiletí od chvíle, kdy vznikla Společnost pro obnovu Mariánského sloupu v Praze.
Třicet let je dost dlouhá doba na to, aby se společnost jako celek vypořádala s břemenem různých názorů a postojů. Je ale zřejmé, že ne každý je z návratu sloupu na Staroměstské náměstí nadšen – stejně jako jiní nejsou nadšeni tím, že na stejném náměstí je 105 let umístěna Šalounova socha mistra Jana Husa.
Dalším samostatným příběhem je vznik sloupu a sochy Panny Marie. Když si uvědomíme, že sochař Petr Váňa se svými spolupracovníky sochu a sloup tvořili 23 let a až do 23. ledna letošního roku nevěděli, zda jejich dílo vůbec někdy spatří světlo světa, dojde nám, jak silná je víra člověka. Kopie originálu od barokního mistra Jana Jiřího Bendla bude ještě několik let podrobována kritice, že není věrná originálu, její zpracování je takové či onaké apod.
Petr Váňa se řídil originálem a odborně přenášel původní sochu do věrohodné imitace, ale uvědomil jsem si, že o to nejde. Jde o to, abychom náměstí vrátili jeho funkci, krásu a důstojnost – a tyto vlastnosti návratem sloupu získalo. Ačkoliv na to evropští poslanci zapomínají, Evropa stojí na židovsko-křesťanských základech a Mariánský sloup to potvrzuje. Buďme vděční, že žijeme v hrdém Česku, které má Evropě co dát.
Autor je zastupitelem pražského magistrátu a předsedou Výboru hlavního města Prahy pro kulturu, cestovní ruch, výstavnictví a mezinárodní vztahy.
